Levice v evropských postkomunistických zemích, zejména pak v zemích střední a východní Evropy, zažívá hlubokou krizi. Maďarsko a Polsko jsou na cestě k autoritativním režimům. Jak si vysvětlujete, že právě země, které mají přímou zkušenost s nedemokratickým režimem, stále inklinují k vládě tvrdé ruky?

Pochopení tohoto fenoménu se můžeme přiblížit pohledem do historie, a to konkrétně do doby, která začala s pádem Berlínské zdi coby symbolickým a fyzickým rozkladem socialistických systémů napříč Evropou. V první polovině 90. let minulého století ve Střední a Východní Evropě začala krátce trvající epocha takzvaného „konce dějin“, která ve všech ex-komunistických zemích nabyla formy takzvaného „přechodu“, vysoce ideologického termínu, jenž označuje ekonomický přechod od komunismu ke kapitalismu.

Avšak namísto přiblížení se vysněnému „Západu“, dalšímu symbolu oněch „šťastných devadesátek“, dnes coby výsledek vidíme zdevastovanou ekonomiku a zchudlé národy s masivní nezaměstnaností nebo vysokou emigrací, zejména mladých lidí. V podstatě jsme se ocitli v „poušti přechodu“. Současný nárůst autoritářských režimů, právě ve Střední a Východní Evropě, musí být vykládán s ohledem na toto historické pozadí. Přidejme k tomu ještě stále trvající krizi na úrovni Evropské unie, ekonomickou i geopolitickou, nekončící uprchlickou krizi, která se ve skutečnosti stále prohlubuje a narůstá, a globální nestabilitu a dostaneme ty správné ingredience k současnému „receptu“ na autoritářství.

Říkám tomu „recept“, protože přesně tak to představitelé jako Viktor Orbán, Sebastian Kurz a jim podobní napříč celou planetou předkládají lidem, stejným způsobem, jako byl nám předkládán onen „přechod“ během devadesátek. To, čeho jsme svědky nyní, je nicméně ještě nebezpečnější, neboť, jak se zdá, kapitalismus už nepotřebuje demokracii.

V České republice chybí autenticky levicový subjekt. Levice zde v poslední době inklinuje místy až k národně socialistické rétorice, burcují proti imigrantům a nepřizpůsobivým, přehlíží, nebo snad ignoruje nutnost mezinárodního řešení současných problémů, a zcela se tak rozchází s myšlenkou internacionalismu, na které bylo levicové hnutí vybudováno. Má levicová politika, jak ji známe na Západě, šanci uspět v zemích východní Evropy?