Alternativa k trumpovskému nacionalismu? Nikoli to, co se dělo dosud

Janis Varufakis

Neoliberalismus zkrachoval s příchodem finanční krize a miliony ožebračených pracujících potřebují novou naději. Nacionalismus a stavění dalších zdí ji však nepřinese.

Západ se dnes vyvíjí působením dvou typů vzpoury. Stoupenci pokroku byli na obou stranách Atlantiku zatlačeni do role pozorovatelů, kterým nezbývá než nechápavě sledovat, co se to vlastně odehrává, a tento vývoj dostoupil vrcholu uvedením Donalda Trumpa do prezidentského úřadu.

První vzpoura se už všude rozebírala do omrzení. Donald Trump, Nigel Farage, Marine Le Penová a celá široká nacionalistická internacionála na sebe úspěšně dokázala strhnout pozornost a daří se jí přesvědčovat masy lidí, že národní státy, hranice nebo přináležitost ke společenství mají význam.

Nicméně je tu ještě druhá vzpoura — ta, která vzestup této nacionalistické internacionály způsobila, a přitom se jí podařilo zůstat bez povšimnutí: vzpoura globální vrchnostenské technokracie, jejímž jediným cílem je udržet se za každou cenu u vesla. Její projevy přitom dobře známe: strašení britským referendem, škrtací politika trojky (trio tvořené Evropskou komisí, Evropskou centrální bankou a Mezinárodním měnovým fondem — pozn. red.) v kontinentální Evropě, prohnilý propletenec Wall Streetu, Silicon Valley a amerického státního šmírovacího aparátu.

Vzestup nacionalistů vyvrcholil uvedením Trumpa do úřadu. Předcházela mu neoliberální éra, po které zůstalo jen zklamání. Foto Gage Skidmore.
×