Na tři procentní body se smrskl v týdnu před prvním kolem letošních prezidentských voleb ve Francii rozdíl mezi dvěma nejsilnějšími kandidáty: nyní vládnoucím prezidentem Emmanuelem Macronem a nacionální populistkou Marine Le Penovou. O kus za nimi je přitom v průzkumech třetí silný kandidát — tribun radikální levice Jean-Luc Mélenchon.

Dva z těchto tří uchazečů o prezidentský úřad postoupí na základě nedělních voleb do rozhodujícího druhého kola, které se bude konat 24. dubna. Ostatním devíti přihlášeným kandidátům podpora buďto padá, nebo zůstává dlouhodobě jen na několika procentech.

„Francouzi nejdříve ocenili snahu prezidenta Macrona o diplomacii v souvislosti s válkou na Ukrajině. Ještě v polovině března vedl průzkumy s 32procentní podporou. Dnes má ale už zase jen kolem 26 procent. Le Penová přitom vyrostla za stejnou dobu ze 17 na 23 a Mélenchon z 12 na 17,“ zrekapituloval vývoj v tématickém bloku Al-Džazíry analytik Jacques Reland.

Nejrozšířenější odhad výsledku prvního kola aktuálně zní, že Macron porazí Le Penovou v podobném poměru jako při volbách 2017 — tehdy šlo o 24,01 vs 21,30 procenta. Vše může dopadnout ale i jinak. Podpora Le Penové rostla v posledních týdnech zejména na úkor jiného krajně pravicového kandidáta — xenofobního konzervativce a mediální hvězdy Érica Zemmoura. Část jeho zbývajících zhruba tří milionů příznivců se může rozhodnout nakonec volit na jistotu.

Úplně bez šance přitom není ani levičák Mélenchon. Jeho týmu se v posledních dnech podařilo zorganizovat sérii desetitisícových mítinků, zatímco ostatní kandidáti měli podobnou manifestaci každý jen jednu za kampaň. Právě Mélenchona též nyní těsně před volbami podpořila řada herců a dalších celebrit.

Vedle Zemmoura může do prvního kola zasáhnout nepřímo také nominantka neogaullistické pravice Valérie Pécressová a kandidát zelených Yannick Jadot. Tito politikové jsou v posledních průzkumech v prvním případě na osmi, ve druhém na pěti procentech, a také jejich voliči mohou odejít jinam — nejvíce zřejmě k Emmanuelu Macronovi.

Další z důležitých neznámých je pak i účast. Ve Francii platí volební povinnost, ale nevymáhá se. V důsledku toho hlasovávalo v zemi v prezidentských volbách tradičně přes osmdesát procent voličů. Při volbách 2017 spadla účast na 77 a 74 procent. Letos přitom by mohla dle některých odhadů klesnout ještě níže. O tom, kterému z kandidátů by tento jev nejvíce pomohl, panují mezi pozorovateli spory.

Kampaň, střety, nálady

Atmosféra před letošními volbami je dle pozorovatelů ve Francii konfliktní, napjatá a prosycená nespokojeností. Více než polovina voličů chce podpořit radikály různých barev. Hlavními tématy se staly nakonec stoupající životní náklady a klesající kupní síla.

„Zvláště u mladých lidí je tu poptávka po něčem novém a zásadně jiném (…) něčem, co by zatřáslo systémem, podobně jako před referendem o brexitu nebo zvolením Trumpa,“ líčila minulý týden reportérka Sonia Dridiová známá pokrýváním dění v Británii a USA.

Podle zpravodajů zahraničních stanic ve Francii vyčítá klasický pravicový volič Macronovi příliš restriktivní přístup k covidové pandemii a pouze dílčí reformy. Tradiční středolevicový volič si pak připadá Macronem do značné míry zrazený.

Ani letošní kandidátku socialistů — starostku Paříže Anne Hidalgovou — levicoví voliči za svou nepřijali. Je však otázkou, zda nespokojenci zvolí alespoň „menší zlo“, nebo zůstanou doma, anebo podpoří některou z radikálních alternativ. Staré dělnické okrsky na průmyslovém severu země volily už minule Le Penovou.

Marine Le Penová vedla před letošními volbami především kontaktní kampaň zdůrazňující každodenní problémy chudších Francouzů, nikoliv přistěhovalectví a islám jako v minulých volebních cyklech. Jean-Luc Mélenchon se snažil o klasickou masovou mobilizaci.

Prezident Emmanuel Macron naopak strávil kampaní v terénu rekordně krátkou dobu — necelé dva týdny. Permanentně byl vidět pouze v televizi. Pro to, a také pro asociální aspekty vládních reforem trhu práce, byl Mélenchonem překřtěn na „prezidenta bohatých“.

Macron vstupoval v roce 2017 do vedení státu s velkými plány. První dva roky jeho mandátu ovšem poznamenaly rozhořčené protesty Hnutí žlutých vest, kvůli nimž Macron nakonec od části plánů upustil, a další dva roky covid. Zdali Francouzi dají středopravicovému prezidentovi ještě jednu šanci, bude jasnější 10. dubna, a definitivně o čtrnáct dní později.