Jasnou porážkou kandidátů tradičně dominantních stran, označovanou pozorovateli po vzoru loňských voleb v Rakousku za rakouský scénář, skončilo v neděli 23. dubna první kolo francouzských prezidentských voleb. Nejvíce hlasů, a tedy i postup do druhého rozhodujícího kola, získali centristicky-se-profilující Emmanuel Macron kandidující za vlastní politické hnutí En Marche! a předsedkyně národovecké Front National Marine Le Penová.

Teprve na třetím místě skončil nominant neogaullistické pravice François Fillon, který byl ještě před několika měsíci považován za favorita celých voleb, a až na pátém místě socialistický kandidát Benoît Hamon. Většinu hlasů levice — a podobnou podporu jako Fillon — získal nakonec důsledně levicový tribun Jean-Luc Mélenchon.

„Podobně jako minulý rok v prezidentských volbách Rakousku získali větší podporu nominanti mimo strany, které prezidentský úřad obsazovaly po většinu poválečného období. Na rozdíl od Rakouska však ve Francii nešlo o překvapení. Výsledek prvního kola v zásadě odpovídá předvolebním průzkumům,“ hlásila do vysílání France 24 v neděli v noci Tracy McNicollová, politická zpravodajka stanice.

Před oznámením výsledků mluvili pozorovatelé o letošních volbách jako o nejméně předvídatelných za posledních mnoho let. Reálnou šanci na postup do druhého kola měli dle průzkumů i Fillon a Mélenchon.

Oba nakonec zaostali za druhou Le Penovou přibližně o 500 tisíc hlasů z 35,7 milionu odevzdaných, tedy o necelá dvě procenta. Na vítězného Macrona jim chybělo 1,5 milionu hlasů, respektive čtyři procenta.

Marine Le Penové se přitom podařilo překonat opět výsledek svého otce Jeana-Marieho Le Pena, který v roce 2002 obdržel 4,8 milionu hlasů (tehdy 16,9 procent) a překvapivě postupil do duhého kola místo favorizovaného socialisty Lionela Jospina. Le Penová přitom už ve volbách v roce 2012 získala 6,4 miliony hlasů (17,9 procenta), tehdy však zůstala třetí. V druhém kole se pak utkali François Hollande a Nicolas Sarkozy.

Letos hlasovalo pro Marine Le Penovou v prvním kole 7,6 milionu Francouzů. Emmanuel Marcon získal tentokrát 8,5 milionu hlasů — o 2,9 milionu více než Jacques Chirac, který Le Pena otce v roce 2002 nakonec drtivě porazil.

Kampaň a specifika

Velkým specifikem letošní kampaně byl fakt, že ani jeden z kandidátů nesliboval pokračování v politickém kurzu dosavadního prezidenta Hollanda, jenž se sám rozhodl už loni znovu nekandidovat. Všemi pozorovateli byl nicméně za Hollandovi-nejbližšího kandidáta označován Emmanuel Macron, jehož jmenoval právě Hollande nejprve prezidentským ekonomickým poradcem a před dvěma lety přímo ministrem hospodářství.

Volební mapy ukazují, že Macron získal své příznivce ve všech částech Francie. Jednoznačným vítězem se stal na tradičně levicovém jihozápadě země. I ve většině obvodů na severovýchodě, kde se volí tradičně pravice, však skončil nejhůře druhý.

Marine Le Penová byla první volbou většiny hlasujících na jihu země a právě na severovýchodě, druhá však skončila málokde. Jihozápad i severozápad Francie volily po Macronovi nejčastěji Mélenchona.

Dle znalců francouzského dění jsou tyto poměry sil důležitým indikátorem pro druhé kolo, ve kterém stoupenci poražených z prvního kola volí tradičně menší zlo. Letošní druhé hlasování je naplánováno na 7. května. Jak ukazuje i níže zobrazená projekce z průzkumů, Emmanuel Macron je dlouhodobě jasným favoritem.

Srovnání programů obou kandidátů naznačuje, že se ve druhém kole střetne prounijní globalistická vize s národovecky-protekcionistickou, jasně západní zahraničněpolitická orientace s větší vstřícností vůči Rusku a tolerantně-korektní politický diskurs s šovinisticko-protimuslimským.

Řada kritických hlasů má ale za to, že ani jeden z postupujících nepředkládá program, který by opravdu řešil současné problémy Francie — že půjde ve druhém kole spíše o souboj obecných ideologických postojů a marketingových strategií.

Znalci uvádějí, že kampaň Marine Le Penové se bude teď snažit vylíčit Macrona jako kandidáta velkých bank a celkově establishmentu, který podceňuje nejen současná bezpečnostní rizika, ale i míru civilizačního ohrožení francouzského národa, a jehož vítězství by znamenalo jen pokračování současné vládní politiky. Takto může Le Penová oslovit část důsledně levicového i konzervativně-pravicového elektorátu zároveň.

Kampaň Macrona bude naopak stylizovat svého kandidáta do role ochránce před nástupem fašismu, sociálně citlivého reformátora, přítele podnikatelů nebo alespoň menšího zla. Oba prezidentští kandidáti tradičně dominantních stran Fillon a Hamon už svoje stoupence vyzvali, aby dali hlas ve druhém kole právě Macronovi.

A co parlament?

Francouzský politický systém je poloprezidentský, a tak bude pro další vývoj v zemi zásadní nejen konečné druhé kolo prezidentských voleb 7. května, ale i výsledek voleb do Národního shromáždění 11. a 18. června.

Macron za sebou nemá žádnou stranu, a i když chce postavit do parlamentních voleb ve všech obvodech kandidáty za své politické hnutí En Marche!, zatím nedokázal obsadit ani polovinu z celkových 577 obvodních kandidátek. Dost možná se tedy bude muset spoléhat na parlamentní podporu tradičních stran, což by ho jako případného prezidenta značně oslabovalo.

Le Penová naproti tomu stranu má. Front National je ale v dvoukolových parlamentních volbách tradičně slabý, a kdyby Marine Le Penová vyhrála prezidentské volby, bude tábor hlasujících proti FN ještě mohutnější než obvykle.

Znalci francouzského dění se shodují, že Macronovým vyhlídkám by velmi pomohlo, kdyby ve druhém kole prezidentské volby získal více než 60 procent hlasů, což se mu může dle stávajících průzkumů podařit.

Kampaň nicméně potrvá ještě dlouho a řada okolností se může proměnit. Pozici Marine Le Penové posilují teď různé kriminální a dílčí teroristické útoky, jichž si média nadstandardně všímají, oslabují ji ale zároveň její vlastní aféry. Macrona doposud žádná výraznější aféra nedostihla a drtivá většina médií bude stát v těchto volbách při něm. Lákavost náhlých odhalení bývá však tradičně v předvolebním klimatu větší než jakákoliv sympatie.

Emmanuel Macron vedl doposud svou kampaň v pozitivním duchu. Podle většiny komentátorů šlo ale spíše o strategii než projev přirozeného naturelu daného politika. Bude tak zajímavé sledovat, zda přejde Macron nyní do útočnějšího tónu, což už mu přes média radí řada píár odborníků. A zda naopak Marine Le Penová začne nabízet konečně i nějaký jiný pozitivní program než návrat k poválečnému modelu národního hospodářství, nebo se podrží syntézy sociálně-ochranářské a národovecko-bezpečnostní rétoriky, jíž si osvojila v posledních letech pod vlivem svého šéfporadce Floriana Philippota.

Další informace:

France24 Macron faces Le Pen for French presidency as mainstream parties bow out early

BBC News French election: Emmanuel Macron and Marine Le Pen to fight for presidency

The Guardian This is a French presidential election like no other

The Guardian 10 things we’ve learned from the French presidential elections

AtlanticSentinel.com France Eyes Macron-Le Pen Runoff After First Voting Round

AtlanticSentinel.com French Parties Collapse as Voters Flock to Blue and Red Extremes

The Local — France Analysis: France is now in uncharted territory and the journey is just beginning

The Local — France Four key questions about the historic Macron vs Le Pen crunch clash