Bouře nad evropskými středolevými stranami zuří dál. V předešlém roce pršely porážky ve Španělsku, Chorvatsku a Irsku, o rok dříve ve Velké Británii a v asi desítce dalších evropských zemí. Ve výsledku dnes už téměř žádný členský stát Evropské unie nemá středolevou vládu — a pokud je to ještě pravda, vypadá to, že její dny u moci jsou sečteny.

Parti Socialiste ve Francii směřuje ke své historické porážce. Dokonce i ve Švédsku, tradiční baště evropské sociální demokracie, získávají pravicově populističtí Švédští demokraté v současných průzkumech až 25procentní podporu. O východní Evropě ani nemluvě — v její velké části se podpora středolevým stranám drží už dlouho v jednomístných cifrách. V Polsku už sociální demokraté ani nejsou zastoupeni v parlamentu.

Přestože důvody tohoto historického propadu jsou komplexní, volební analýzy zároveň poskytují překvapivě jednoznačný obrázek: je stále jasnější, že evropské středolevé strany platí cenu za to, že se od svých tradičních voličů vzdálily především ve dvou centrálních politických oblastech — v ekonomických otázkách a v politice identity.

Analýzy vzešlé z poporodního traumatu po Trumpově zvolení přesvědčivě ukázaly, že obě tyto oblasti politiky — a pozice, které v nich zastávají středolevé strany — pro velkou část tradičních voličů vykrystalizovaly v synonymum pro fenomény globalizace, které tito voliči pociťují stále kritičtěji. Studie německé organizace Bertelsmann Stiftung, zveřejněná v prosinci, upozorňuje, že propojení strachu z globalizace a skepse vůči migraci je globální výzvou současnosti — a to ve všech devíti zapojených evropských zemích.