Hnutí proti Trumpovi selže, nehodí-li přes palubu zdiskreditované demokraty
Bhaskar SunkaraOpozice proti Trumpovi nemůže vycházet shora, a už vůbec by neměla počítat s dosavadním vedením Demokratické strany, které mu umožnilo zvítězit.
Prokázal-li minulý týden něco jasně, pak to, že Donald Trump má sice moc, prozatím však nijak zvlášť silnou podporu.
Potřebujeme, aby to tak i zůstalo. Nechceme-li, aby si podporu získal, je nezbytné vyvarovat se špatného politického vedení a chybných strategií. Listopadové volby představují krutou lekci v poznání, jak chabě na xenofobní populismus dokáže odpovědět je clintonovská směsice sociálně citlivé rétoriky a neoliberálně bezohledné ekonomiky.
Hnutí odporu proti Trumpovu úřadování musí být široké a svůj hněv a svou energii musí cílit jak proti nepříteli v Bílém domě, tak proti zkrachovalému politickému vedení, které mu umožnilo tuto pozici zaujmout. I hnutí Tea Party by se zřejmě jen stěží prosadilo pod vedením Boba Dolea a George W. Bushe. Ani vzpouru proti Trumpovi není možné přenechat odcházející generaci zdiskreditovaných demokratických představitelů.
Alternativa musí vyjít zdola — a protesty jako pochod žen na Washington znamenají zajisté povzbuzení na duchu. Pochodu se účastnily miliony, mnozí z nich přišli na nějakou politickou demonstraci poprvé v životě. Doufejme, že se jedná o znamení věcí budoucích. Je ale zásadní ujasnit si, co takové široké protestní hnutí chce, nejen proti čemu se vymezuje.
Nesouhlasím.
Ve chvíli, kdy americký prezident pronáší inaugurační řeč ve stylu Hitlera či Mussoliniho (připomenu, že i Miloš Zeman ve své inaugurační řeči sliboval národ spojovat, nikoli rozdělovat), napadá soudy, pohrdá novináři (kteří by mu na rozdíl od twitterovského účtu mohli oponovat; ne nadarmo jeho poradkyně mluví o "alternativních faktech" http://blisty.cz/art/85597.html), představiteli jiných zemí (Mexiko, Austrálie), ba dokonce považuje CELÝ SVĚT za Americe "škodlivý" ("doslova všechny státy zneužívají USA" - http://blisty.cz/art/85583.html), a za šéfporadce si zvolí Bannona - v tu chvíli bych se jako Američan proti Trumpovi spojil i s republikány či voliči Clintonové (a to je mi, stejně jako autorovi, Sanders mnohem milejší). Teď je namístě bojovat za uchování nejzákladnějších politických standardů, které v poslední desetiletích neuznávaly jen nejobskurnější síly, k nimž se nyní přidal americký prezident.
Je samozřejmě otázka, co z vymezení "hlavního nepřítele" (Trump x Trump a "demokratičtí straničtí papaláši") prakticky vyvodit. Na významu mu to neubírá.
Tuto většinu Sanders mezi Američany nemá, a prakticky s jistotou ani nikdy mít nebude.
Ne že by ten protest proti krotkému establishmentu Demokratické strany neměl své oprávnění; ale nedá se nic dělat, ta sázka na radikální revoltu je předem prohraná.