Prokázal-li minulý týden něco jasně, pak to, že Donald Trump má sice moc, prozatím však nijak zvlášť silnou podporu.

Potřebujeme, aby to tak i zůstalo. Nechceme-li, aby si podporu získal, je nezbytné vyvarovat se špatného politického vedení a chybných strategií. Listopadové volby představují krutou lekci v poznání, jak chabě na xenofobní populismus dokáže odpovědět je clintonovská směsice sociálně citlivé rétoriky a neoliberálně bezohledné ekonomiky.

Hnutí odporu proti Trumpovu úřadování musí být široké a svůj hněv a svou energii musí cílit jak proti nepříteli v Bílém domě, tak proti zkrachovalému politickému vedení, které mu umožnilo tuto pozici zaujmout. I hnutí Tea Party by se zřejmě jen stěží prosadilo pod vedením Boba Dolea a George W. Bushe. Ani vzpouru proti Trumpovi není možné přenechat odcházející generaci zdiskreditovaných demokratických představitelů.

Alternativa musí vyjít zdola — a protesty jako pochod žen na Washington znamenají zajisté povzbuzení na duchu. Pochodu se účastnily miliony, mnozí z nich přišli na nějakou politickou demonstraci poprvé v životě. Doufejme, že se jedná o znamení věcí budoucích. Je ale zásadní ujasnit si, co takové široké protestní hnutí chce, nejen proti čemu se vymezuje.

Dlouhá léta jsem stejně jako mnozí jiní upozorňoval na zdánlivě jen hypotetický rozkol v jádru Demokratické strany: mezi sociálně demokratickými požadavky její základny a neoliberálním technokratismem jejích špiček. Prezidentská kampaň Bernieho Sanderse dokázala tento rozkol zobrazit jako evidentní a hmatatelný. Mezi miliony voličů podnítila sveřepý odpor vůči clintonismu, mnohé z nich vůbec poprvé zpolitizovala a především — představovala reálnou politickou alternativu.

Mladá generace sandersovských demokratů se teď začala aktivně podílet na stranické politice. Daří se jí přinejmenším tvořivě svádět principiální spory o směřování strany a současně neopomíjet organizační práci mimo stranu samotnou.

↗

Jsme svědky nové politické éry: miliony lidí se angažují, někteří poprvé v životě. A toho je potřeba využít. Foto Rhododendritis

Objevují se tak před námi hrubé nákresy budoucnosti levicové politiky v Trumpově éře. Socialisté a jejich spojenci se mohou na jedné straně uplatnit v organizování sociálních hnutí s praktickými, nesmlouvavými požadavky od bezplatného veřejného vzdělávání po důstojnou zdravotní péči, a rozšiřovat tak základnu společenské podpory pro pokrokovou politiku. Místní volby — ať už v rámci demokratických primárek, či jako nezávislí — mohou pak využívat k šíření svého poselství do všech koutů země.

Nejen proti, ale i pro

Trumpova podpora teď, zdá se, kolísá. Musíme se ale úzkostlivě vyhnout krokům, jež by ji snadno mohly upevnit.

Měli bychom se mít velmi na pozoru, pokud třeba předseda federace stavebnických odborů Sean McGarvey označí svou schůzku s Trumpem za „tu nejlepší v životě“. Tím spíš bychom měli se zvýšenou intenzitou podporovat každodenní zápasy řadových odborářů, a třeba i proti jejich vedení, bude-li se chtít nechat ukonejšit nějakými nuznými ústupky. Stejně je třeba hnát k zodpovědnosti vedení liberálních organizací a samotné Demokratické strany.

Není pochyb, že tento postup nás bude přivádět do přímých střetů s demokratickými stranickými papaláši a všelijakými jejich lokaji, ať už jsme spíše liberálové, nebo levičáci.

Máme ale všechny důvody předpokládat, že vyzveme-li tuto kastu k souboji, můžeme ji také porazit. Nacházíme se v docela nové, šokující politické éře. Tisíce lidí rozšířily v posledních měsících řady levicových organizací, například Demokratických socialistů Ameriky, miliony dalších se snaží politicky angažovat na místní úrovni.

Viděli jsme ale opakovaně, jak to dopadá, když se lidé příliš zaslepeně soustředí jen na boj s „nepřítelem číslo jedna“ — jako jeden z důkazů může posloužit třeba protiválečné hnutí počátku minulé dekády.

Trump je neštěstí a je třeba mu vzdorovat. To víme všichni. Sandersovská levice je ale dnes ve Spojených státech jedinou silou, která si může v nejbližší době získat podporu většiny Američanů, usilujícíh o práci a spravedlnost. To je program, který se musí prosadit nejen proti Trumpovi, ale i proti demokratickému establishmentu.

Protože, upřímně řečeno — může také znamenat poslední naději pro demokratickou politiku v této zemi vůbec. Nyní potřebujeme víc než kdykoli dříve boj nejen proti něčemu, ale i za něco.

Článek The anti-Trump resistance will fail if we don't ditch establishment Democrats původně vyšel v The Guardian. Přeložil JOSEF PATOČKA.