V minulém týdnu jsme byli svědky inaugurace Donalda Trumpa americkým prezidentem. Samotnou slavnost provázely mnohé nepokoje a protesty. Druhý den po Trumpově inauguraci proběhla série demonstrací napojených na ústřední Women’s March on Washington. Podle organizátorek se pochodů účastnilo celosvětově celkem 5 milionů lidí, v samotném Washingtonu se sešel celý milion účastníků.

Jedná se o jeden z největších protestů v novodobé historii, nesený především feministickou problematikou. Ženská otázka se stala sjednocující a symbolickou. Pochod také určitým způsobem sblížil většinu odpůrců prezidenta Trumpa. Feministické hnutí projevilo neuvěřitelnou schopnost navázat na sebe další hnutí utiskovaných a těch, jejichž hlas není slyšet.

Díky důsledně intersekcionálnímu přístupu (ten se zabývá různými druhy diskrimace, které se navzájem překrývají a násobí) se na pódium dostali zástupci všech etnických a náboženských skupin. Promluvily představitelky hnutí žen, jež prošly zkušeností se znásilněním, s pobytem ve vězení, či zástupkyně různých asociací pro práva LGBT+. Linda Sarsour, jedna z hlavních organizátorek pochodu, zároveň působí jako výkonná ředitelka arabsko-americké společnosti v New Yorku.

Women´s March on Washington je jistě obrovským úspěchem feministického hnutí a představuje jej ve své nejlepší formě: to, co začalo protestem žen za volební práva, přerostlo v nesmírně pestrý, široký a živý organismus. Feminismus je hnutí, jehož společenské dopady zlehčují život bohatým zpěvačkám a podnikatelkám, stejně jako mohou pomoci mlaďoučké školačce z nemajetné rodiny. Zpochybňování tradičních rolí navíc vítá i čím dál více mužů. Feministky se snaží stát po boku všech dalších se zkušeností útisku, od hlavní myšlenky se však nelze úplně odklonit.

Meze feminismu se projevují například hádkami o to, kdo je více vyloučený, zraněný, čí hlas je méně slyšet. Podobné spory se objevily i při přípravách pochodu. Byla zmařená snaha o zařazení dalších marginalizovaných žen, například těch, které pracují v sexuálních službách. Zároveň probíhaly pře o názor, zda některé skupiny žen ještě vůbec patří mezi utiskované.

Ženy barevné pleti netouží spolupracovat s kolegyněmi, které jasně nedeklarují, že jim záleží i na „černých“ životech. Zdá se, že je těžké generovat schopné vůdkyně z hnutí, které si zakládá na co největší „zatíženosti“ jednotlivých členů. Motiv osvobození se ze společenských okovů je velmi silný, dobře využitelný jako srdce protestů a podpůrných skupin, je velmi inspirující při kritice stávající moci, může být vizionářský a prorocký. Místy mu však chybí schopnost vytvářet struktury, jejichž kritikou se zabývá.

Ve víru toho, jak se organizátorky pochodu snažily dokázat ostatním, kdo zastupuje více utiskovanou menšinu, zůstalo „pod pódiem“ téma chudoby a sociálního vyloučení. Samozřejmě že chudoba se týká s větší intenzitou všech marginalizovaných skupin, jaké představují ženy, etnické menšiny, přistěhovalci či lidé s jinou orientací. Nejsou však jediní. V tomto kontextu zazněla třeba oprávněná výtka, na Facebooku pod projevem Americi Ferrery, úspěšné herečky. Ta začala svůj projev prohlášením, že jako žena a imigrantka zažila těžké časy. Proti tomu se ohradila „bílá“ učitelka, která se cítila nerespektovaná a v zásadě v horší pozici.

Aplikovat logiku péče

Logika podobných pochodů a způsob jejich organizace je v zásadě jiná než Trumpův plíživý populismus. Doopravdy vychází z určité hluboce zakotvené logiky péče. Vše, co bylo patriarchátem odkazováno do teplé, bezpečné a konejšivé kuchyně, se nyní zvedá jako vlna a naplňuje veřejný prostor. Mohu-li odkázat k českému básníkovi patriarchátu Jiřímu Žáčkovi, ženy už neudržují svět v pořádku jen jako dětskou iluzi, ale přejí si, aby svět skutečně v pořádku byl. A aby se i Trump, Orbán nebo Chovanec cítili jako matka, které se právě topí dítě, pokaždé, když budou aplikovat svoji protiuprchlickou politiku.

Zvolení Trumpa je lékem na úzkost. Do funkce, kterou nemůže zvládnout žádný člověk, byl zvolen muž, který nikdy ani nepředstíral, že si připouští zodpovědnost. Nejjednoduší reakcí na stále stoupající teploty, na ničení naší planety, které neumíme zastavit, je vymazat všechny zmínky o globálním oteplování, a pak prohlásit sebe sama za ochránce přírody. Oba tyto kroky stačil Trump provést během několika prvních dní svého působení.

Prezident může donekonečna vykřikovat, že s ním přichází hlas lidu. Nezmění ale skutečnost, že hnutí, které stojí proti němu, je složeno ze společensky angažovanější části země. Pochod na Washington ukázal, že lékem na Trumpem reprezentovanou post-pravdu je láska vyjádřená v aktivním zájmu o druhé.