Internet je v plamenech. Zahořel další hádkou: Je etické udeřit neonacistu? Celá ta pekelná debatérie začala jedním konkrétním činem, jehož kontext není tak jednoduchý. Na rozdíl od nácků.

Situace: Den inaugurace Donalda Trumpa. Čurbes v ulicích, tragédie v Bílém domě. Polívčičku si rozhodl přihřát také Richard Spencer, ulízaná a ústřední postava americké krajní pravice. Dorazil tedy do Washingtonu.

Dobře fungující demokracie plná nácků

Richard upřímně touží po bílé Americe. Jak uvedl magazín Mother Jones, je to krom jiného také proto, že Hispánci a Afroameričané mají podle Spencera nižší IQ nežli běloši a jsou geneticky předurčeni ke zločinu. Spencer proto sní o „etnické mírové očistě“. Má vypadat přibližně tak, že ti přismahlí podlidé dobrovolně odejdou a nechají kontinent Američanům, kteří tam ostatně žijí odpradávna, jak známo.

Když měl ale odpovědět, jak přesně by tuhle svojí vypiglovanou utopii vytvořil, Spencer nakonec přiznal, že to „možná bude strašlivě krvavé a hrozivé. To se může stát při čemkoli.“ Ano, to se opravdu může přihodit při čemkoli, pokud tím tedy myslíte trhání zubů nebo genocidu.

Pochopitelně také odmítl odsoudit Ku-klux-klan i Adolfa Hitlera. Zato ale tvrdí, že se velmi dobře zná se Stephenem Millerem, poradcem Donalda Trumpa. Ostatně Spencer si oblíbil zvolání „Hail Trump“ a on sám se nechává zdravit hajlováním.

A právě po inauguraci nového prezidenta stojí Spencer na chodníku a vykládá do objektivů kamer, jaký odznáček si dneska přišpendlil na klopu. Najednou se přiřítí muž v černém oblečení, obličej zakrytý černým šátkem, a loktem napálí Spencerovi pořádnou ránu do tváře.

↗

Tou největší podpásovkou není úder neonacistovi stojícímu na chodníku, ale spíše fakt, že vůbec běhá po ulicích. Repro DR

Richard z toho měl monokl a diskutéři spoustu mrzení. Bylo to dělo oprávněné? Je to přece jen násilný útok, sebeobrana to nebyla, Richard se akorát zase vykecával. Dokonce ani nestačil zahajlovat.

Navíc to lze celé zkritizovat zleva i zprava. Antisystémoví levičáci se mohou ofrňovat, že to přece není použitelná strategie. A efektnějším aktérem by byl ostatně někdo „ohrožený“: Spencera mohl po hlavě přetáhnout hasákem černošský dělník nebo ho mohla matka-samoživitelka přejet kočárkem. Víc soucitu, mohutnější podpora veřejnosti.

A liberální veřejnost je zděšena agresí. Jsou přece jiné cesty: debata, demonstrace, zákony. Násilí může páchat pouze stát a my žijeme v „dobře fungující demokracii“, tak jáképak copak? Jenže tahle argumentace není tak docela fér.

Skutečně máme tolik funkčních cest, jak nenásilně měnit společnost? Právě vládnoucí elity totiž povětšinou těmto poklidným změnám zabraňují. Odbory jsou podle nich „nátlakové“, demonstrace hlasité a vyděračské. Na debatách řeší feministky a ekologové své hysterické mindráky a jiné neomarxismy a sociální spravedlnost ohrožuje volný trh.

A média, věhlasní hlídači demokracie, visí na rtech všemožným Spencerům, přikládají k nim tlampače a zkreslují jejich genocidní blouznění do iluze relevantního názoru.

Jestli tedy „násilí plodí pouze další násilí“, mělo by být zastaveno především násilí na chudých, menšinách a bezbranných, tedy obětech systému, na které si navíc brousí zuby novodobí hajlovači. Ať už jde o fyzickou a slovní agresi, nespravedlnost institucí nebo nerovnost vrostlou do společenských struktur.

Ti u moci si musí vybrat: buď dají prostor „tlakům“ ze strany „progresivistů“, nebo si budou do omrzení lámat hlavu, co s množícím se neonacismem.

Ránu do tváře neonacisty Spencera nejspíš lze odkývat i lomit nad ní rukama. V posledku je to ale marginálie. Tou největší podpásovkou není úder uštědřený ubohému neonacistovi stojícímu na chodníku, ale spíše fakt, že vůbec běhá po ulicích. Dobře fungující demokracie by mu totiž našla pěkné místo v lochu.

Ránu si zaslouží spíš samotný systém.