Situace je mimořádně vážná. Na vítězství Donalda Trumpa není nic pozitivního. Zvlášť pokud přihlédneme k fázi klimatické krize, je úspěch jejího dramatického popírače skutečnou globální katastrofou a všechny další analýzy před touhle nedozírnou tragédií blednou.

Přesto, než se demokratický svět pustí do boje v nově formulované alianci udržitelnosti, je třeba se zamyslet nad některými příčinami. A hledat musíme na několika místech...

Petr Jedlička našel v Trumpově triumfu takzvaný „brexit efekt“ — Trumpa poslaly do Bílého domu hlasy dělníků z upadajících průmyslových měst. Demografický rozbor ukazuje, že Trumpa zvolili běloši ve všech věkových kategoriích. Poměrně překvapivé však je, že kandidát nejvulgárnější misogynie zvítězil i u bílých žen. Afroameričané bez ohledu na gender volili poměrně přesvědčivě Clintonovou, k urnám jich však přišlo nečekaně málo. To můžeme označit za jeden z rozhodujících momentů její těsné porážky.

Mimořádných šest milionů hlasů „propadlo“ ve prospěch libertariánského kandidáta a zelené kandidátky. Podstatná část z nich se sem před druhým kolem zjevně přesunula ze zklamaného sandersovského hnutí. Nižší celková účast rovněž naznačuje, že mladým, které Bernie Sanders tolik nadchnul k angažovanosti, se prostě ve druhém kole bez idealistického kandidáta k volbám nechtělo. Rozhodly tak protestní hlasy starších generací.

Centristická víra, že demokratické síly mohou nejlépe čelit šovinistickým extremistům konsensuálním středovým kandidátem, tak končí Trumpem — tragédií a fraškou v jednom. Je dosud na nás, jak tenhle hybridní postmoderní žánr pojmenujeme…

„Bernie konsensus“