V „podhradí“ se před pár dny konal alternativní 28. říjen. Akce dokázala pod heslem „slušnosti“ poměrně spontánně přilákat tisíce těch, kterým je zatěžko smířit se nadále se současným prezidentem. Je však velice důležitým momentem, že se na pódiu krom jiných objevila i Miroslava Němcová. Právě jedna z postav vždy té nejpřísnější ze stran posledních dvou škrtacích koalic totiž ukazuje, jakouže „slušnost“ mají tito lidé na mysli: slušnost navenek, se kterou je zcela bez kompromisů potřeba umravňovat neslušnou spodinu.

Není jednoduché si to přiznat, ale většina z nás v posledních třech letech postupně podlehla vábení Zemanovy hry. Platí to skoro pro všechny: pro umírněné liberály, apolitické demokraty i pro tu nejangažovanější levici. Jakákoli síla šikující ke konfrontaci Zemanovy hegemonie si přitom musí ze všeho nejdřív uvědomit jednu věc: nemáme žádný důkaz, že karty jsou rozdané tak, jak velí Zemanova pravidla.

Neexistují data, která by prokázala existenci onoho neohrozitelného tělesa skalních „zemanovců“, o kterém sám Zeman mluví a se kterým počítá. Vždyť cedule „Ať žije Zeman“ si musela prezidentská kancelář po vzoru nenáviděných aktivistů sama vyrobit a navozit na Národní třídu. Vždyť deklarovaní „Zemanovi lidé“ jako Mynář nebo Nejedlý na svých krajských kandidátkách totálně propadli.

Ten Zeman, jemuž všichni věnujeme tolik pozornosti, jako by snad vůbec neexistoval. Je jako ta plující mžitka v oku, která nám uniká tím spíš, když se ji snažíme zaměřit. Jinými slovy, Zemanovu dynamiku možná tvoří hlavně naše perspektiva.

I kdyby se však zemanovská mžitka dožila další kampaně, Miloš Zeman se znovu prezidentem nestane. Jediný aktuální průzkum veřejného mínění provedený na objednávku Seznamu totiž ukazuje, že Miloš Zeman v jednom směru výrazně ztrácí — rozrůstá se skupina voličů, kteří by ho „nevolili v žádném případě“. V dvoukolovém volebním modelu je přitom právě tato skupina naprosto zásadní, protože obrovskou silou vpadne do vyhroceného střetu dvou vítězů prvního kola: čím silnější tato skupina bude, tím pravděpodobnější bude Zemanova porážka.

Zjednodušeně řečeno, ono protizemanovské momentum, které si nemalá část společnosti projektovala už do Karla Schwarzenberga, dost možná konečně přerostlo Zemanovi přes hlavu. A to aniž by si stále ti stejní mediální světáci prošli jakoukoli sebereflexí.