Začněme volební účastí: ke krajským volbám dorazilo necelých pětatřicet procent voličů. Kdo na tom vydělal a kdo podle vás na účast nakonec doplatil?

Ve výzkumu pro Českou televizi jsme se těsně před volbami ptali neúčastníků voleb, koho by v případě účasti volili. ANO mezi nimi mělo 26 %, TOP 09 a její koalice 10 %, Piráti a jejich koalice 10 %. Nelze říct, kdo přesně by se zúčastnil, pokud by účast stoupala někam ke čtyřiceti procentům, ale lze očekávat, že zisky těchto stran a koalic, na kterých se podílejí, by byly mírně vyšší.

Samozřejmě ne drasticky, ale ANO mohlo dostat o jeden až dva procentní body více. TOP 09 se mohla dostat v nějakém kraji nad pět procent, to samé koalice Pirátů se Zelenými.

Naopak SPD-SPO měla mezi nevoliči, kteří dokázali uvést stranu, podporu jen necelých dvou procent. Zřejmě dokázala zmobilizovat velkou většinu svých sympatizantů k účasti. Osobně to připisuji viditelnému celostátnímu lídrovi. U nich se naopak dá očekávat, že pokud by účast stoupla na čtyřicet procent, tak by se v některých krajích, kde se pohybovali mezi pěti až šesti procenty, propadli pod hranici nutnou ke vstupu do zastupitelstva.

Volby celkově vyhrálo podle očekávání hnutí ANO. Možná už se tolik nečekalo, že vyhraje v devíti ze třinácti krajů. Kdo letos hnutí ANO podle vašich údajů volil? Odkud k Babišovi voliči přešli, voliče kterých stran přetáhl? A jaké jsou jejich základní socioekonomické charakteristiky?

Hnutí ANO dokázalo získat přes čtyřicet procent svých voličů z roku 2013, což je průměrný výsledek — dost jich uteklo ke starostům, lokálním koalicím, část se vrátila k ODS, velká část nešla volit. Nicméně ANO tenhle výpadek dokázalo dobře saturovat ziskem voličů jiných stran.

Podle našich dat přibližně třináct procent voličů ČSSD z roku 2013 v krajských volbách volilo ANO. Další přišli od KSČM a část i od pravice. Tato čísla je nutno brát jako přibližná, velikost voličských skupin je i ve vzorku 2100 respondentů omezená. Ale trendy a vzorce ukazují jasně.

Obecně se hnutí ANO posunulo mezi starší voliče. V populaci 60+ mělo srovnatelnou podporu jako ČSSD a vyšší podporu než KSČM. A to je vzhledem k vyšší volební účasti těchto starších lidí - podle našich dat se jich účastnilo přibližně 44 % — zásadní.

Díky tomuto faktoru a přeci jen silnější podpoře mezi mladšími ročníky porazilo sociální demokracii. Také se posunulo mezi socioekonomicky spíše středové skupiny — tedy například k lidem se středním vzděláním. Vysokoškoláci častěji volili pravici, STAN nebo lokální koalice.

Zajímaví jsou OSVČ: mezi těmi mělo hnutí ANO podle našich dat přibližně stejnou podporu jako ODS. Což je vzhledem k celkově více než dvojnásobné síle docela málo. Celkově to ilustruje přechod ANO od vyšší střední třídy a OSVČ ke středním a starším segmentům společnosti a posun do středu. Toto soupeření o starší voliče myslím bude pro budoucnost bitvy ČSSD a ANO docela zásadní.

Je podle vás Andrej Babiš našim příštím premiérem? Anebo jinak: co by se podle vás muselo stát, aby ANO nevyhrálo sněmovní volby?

Na tyhle prognózy nevěřím. Teď jsme ve výzkumu měsíc a půl dopředu odhadli správně dvanáct ze třinácti krajských vítězů a do zastupitelstva se nedostal nikdo, komu bychom měřili potenciál pod pět procent. To je vzhledem k omezené přesnosti někdejších krajských výzkumů obrovský úspěch. Ale predikovat něco rok dopředu nejde.

Hnutí ANO je dnes favorit. Pokud uděláme průměr sněmovních modelů, tak to vychází na zisk okolo 26 % a vítězství o přibližně čtyři procentní body. Ale rok dopředu to moc neříká. Může se stát, že Andreje Babiše začne viditelněji prošetřovat OLAF. Mohou nastat problémy s EET. Může se zkazit ekonomika, což by vzhledem k tomu, že ANO jede pořád na své valenční téma „efektivní správy“, bylo kritické.

Může se stát, že se jim rozpadnou koalice v krajích nebo že odejdou někteří lidé. ČSSD může posílit, když se zaměří na některá zajímavá valenční témata: exekuci, daňové úniky, sektorové daně na segmenty ekonomiky s negativními dopady (externalitami). Do politické scény mohou vstoupit Starostové a nezávislí. Může se vytvořit pravicová koalice. Atd.

Prostě těch neznámých je tolik, že vůbec nejde predikovat, zda ANO vyhraje volby. Už kolikrát jsme byli svědky pěkného sešupu v půl roku před volbami (zatím vždy ČSSD). A pokud ANO vyhraje, tak není jasné, zda ta výhra bude dostatečná, aby zaručovala Andreji Babišovi místo premiéra. Tato nejistota vyplývajících ze slabých vítězství se ukazuje i v krajských volbách.

Větší starosti má levice, která oproti volbám v roce 2012 výrazně ztratila voliče. V roce 2012 volilo sociální demokraty 23,58 %, letos jen 15,25 % voličů. Mandátů získala ČSSD před čtyřmi lety 205, letos už jen 125. Kde hledat příčiny?

Klíčové zjištění je, že ČSSD dosáhla největšího rozptylu ve výsledcích jednotlivých krajů v historii krajských voleb. Tenhle rozptyl (měřený např. koeficientem variance) se vyrovnal ODS, což byla vždy regionálně mnohem rozmanitější strana, jejíž zisk byl závislý na socio-ekonomice regionů a důvěryhodnosti místního vedení.

Ten propad má prostě dva zdroje. Někam k devatenácti až dvaadvaceti procentům v průměru by se ČSSD propadla bez ohledu na kraje. Tento propad zažila i v celostátní politice a je důsledkem příchodu ANO, přítomnosti ve vládě a podobně. Další propad k patnácti až šestnácti procentům v průměru krajů je ale viditelně dán nedůvěryhodností některých krajských vedení.

Ještě hůře jsou na tom komunisté: před čtyřmi roky je volilo 20,44, letos pouhých 10,55 % voličů. V roce 2012 brali 182 mandátů, letos jen 86. Zdá se, že komunisté ztrácejí protestní hlasy. Kam odešli jejich voliči a proč?

U komunistů to je dlouhodobější problém. V obecních volbách mezi lety 2010 a 2014 ztratili asi třetinu hlasů. Přes malou účast propadli v Evropských volbách. A teď v další malé účasti propadli v krajských volbách.

Podle našich dat pro Českou televizi zhruba pět procent voličů KSČM z roku 2013 přešlo k ČSSD a podobně velká část k hnutí ANO. U sociální demokracie je to asi důsledek internalizace levo-pravého konfliktu dovnitř vlády. ANO mezi staršími voliči posiluje dlouhodobě. Před volbami ustoupilo v oblasti důchodů a části komunistických voličů může vyhovovat jistou autoritářskou notou pořádku a efektivity.

Část voličů komunistů se také přesunula k protestním stranám — například k SPD+SPO. A hlavně měli voliči KSČM z roku 2013 relativně malou účast.

Ještě bych se rád vrátil k sociálním demokratům. Na první pohled zaujme rozptyl hlasů napříč republikou: ČSSD volilo v Jihočeském kraji 22,55 % voličů, v Libereckém ale jen 8,04 %. Přes dvacet a pod deset procent se sice už nikde nedostali, avšak i kdybychom nepočítali tyto krajní výsledky, ČSSD se pohybuje mezi 19,37 % na Vysočině a 11,90 % v Ústí nad Labem. Čím si to vysvětlujete?

Jak jsem už říkal, ten rozptyl je nejvyšší v historii. Ono se to ukazuje nejen v absolutních výsledcích, ale také ve změně oproti volbám 2012. Není běžné a není náhoda, že se někde ČSSD oproti krajským volbám 2012 relativně propadala jen o 15 % (Pardubický kraj) a jinde o 40-50 % (vlastně celá Morava).

To, jak ČSSD dopadla v krajích, silně koreluje s tím, zda lidé ve výzkumu pro ČT vyjadřovali požadavek změny krajského vedení, na což jsme se také ptali v předvolebním výzkumu České televize. Lidé, kteří se od ČSSD odklonili, také častěji než u ostatních stran říkali, že to je kvůli nedůvěryhodnosti vedení krajů. Ačkoli to vychází jen z pár desítek respondentů.

Všechny tyto indicie ukazují, že v propadu šlo hodně o nedůvěryhodnost krajských vedení. ČSSD musí na tomto zapracovat, pokud nechce vinou regionální politiky dopadnout jako ODS.

V médiích se ihned po volbách vyrojily komentáře radící Bohuslavu Sobotkovi, jak ČSSD změnit, aby byla schopná konkurovat Babišovi. Jedni hovoří o tom, že by se měla posunout do středu, jiní, že se jí nedaří oslovovat mladé voliče nebo vysokoškoláky. Koho se tedy sociálním demokratům oproti minulosti nedaří oslovit? Jak byste jim poradil vy?

Podle mne mocenské skupiny v ČSSD vytváří umělá dilemata. Podle mne se ukazuje, že nestačí jen udržovat a mírně zlepšovat současný stav v oblasti důchodů, veřejných služeb a tak dál, protože vděčnost nemobilizuje.

Sociální demokracie musí najít nová témata, kde je nějaká jasná vize a „nepřítel“ — boj proti exekucím a předlužení domácnosti; proti daňovým únikům, což je zhouba globální ekonomiky; proti nerovnostem ve vzdělávání, které jsou v České republice obrovské; zdanění sektorů ekonomiky produkujících negativní externality a podobně.

Tato témata rezonují i mezi moderními městskými voliči, neboť se netýkají redistribuce a paternalismu, ale nespravedlností, které uzná skoro každý. A navíc vůbec nejsou v rozporu s valorizací důchodů nebo uchováním veřejného zdravotnictví. Pokud chce být ČSSD úspěšná, musí umět komunikovat tato témata paralelně — v jiných informačních kanálech, pomocí jiných mluvčích, kteří budou znít důvěryhodně.

Takže to podle mne není o pohybu ke středu či od středu. Je to o uchování levicového programu a nalezení nových příběhů a valenčních témat, které mohou voliče mobilizovat a mohou se na nich shodnout levicoví i středoví voliči.

Nejzhoubnější v ČSSD je okolnost, že regionální opozice vůbec není nějak tradičněji levicová než Sobotkovo křídlo. Slyšel jsem dlouhý povolební rozhovor s Jiřím Zimolou, během kterého neuvedl ani jedno levicové téma. Pouze jakýsi „autentický jihočeský postoj“ a naznačování tvrdšího postupu vůči menšinám.

A pro moravské lídry vnitřní opozice platí většinou to samé. Oni se liší lidovostí a kulturním konzervatismem, kterým se chtějí podobat venkovským voličům. Problém ale je, že v historii českých voleb marně hledám některé, kde by lidovost a kulturní konzervatismus sociálním demokratům mobilizoval voliče. V úspěšných volbách vždy šlo o socioekonomická témata. A teď je navíc v tom zahnědlém rybníku obrovská konkurence.

Pokud ČSSD přijme tuto kulturní štěpící linii, tak ji to myslím poškodí. Protože její voliče nemobilizuje, vyvolává vnitřní spory, kvůli nimž strana působí nedůvěryhodně, a pomáhá převádět sociální a ekonomické nerovnosti do kulturní a národovecké roviny, z čehož nakonec vytěží jiné strany.

Pojďme k výsledkům pravice: předseda ODS Petr Fiala se po volbách radoval, že se jim podařilo zastavit pád. Pravda je ale taková, že i ODS oproti volbám v roce 2012 ztratila: před čtyřmi roky ji volilo 12,29 % voličů, letos jen 9,47 %. Občanští demokraté ztratili také mandáty: letos jich obhajovali 102, získali jen 76. Kdo ODS tedy volil?

Osobně jsem čekal, že získají osm až devět procent, takže je to docela úspěch. Svůj potenciál vytěžili lépe než TOP 09. Musíme si uvědomit, že v roce 2012 byla ODS sice neoblíbená kvůli vládě, ale pořád před tím rozpadem, který přišel vinou kauzy Nečas-Nagyová a pádu vlády.

Ve volebních modelech MEDIANu z podzimu roku 2012 měla ODS ještě okolo dvaceti procent. Takže tenkrát získala výrazně méně, než by odpovídalo její celostátní podpoře. Dneska byla naopak s KDU-ČSL jednou z mála velkých stran, která ve volbách získala zisk odpovídající své celostátní podpoře.

Nejedná se o žádný velký návrat nebo hegemonii na pravici, jak říkal Fiala. Ale o takový solidní výsledek v rámci současných mantinelů.

Horší je to ale přese všechno s TOP 09. Čím si vysvětlujete tak slabý výsledek?

Za propadem TOP 09 je malá účast jejich voličů z roku 2013 — vůbec nejmenší ze sněmovních stran, přesun velké části (okolo deseti procent) ke STAN a dalším lokálním koalicím. Myslím, že by se měli zamyslet nad tím, zda v krajských volbách, kde voliči akcentovali témata regionálního rozvoje, kvality služeb, korupce, výše platů a podobně, je vhodné mobilizovat obecným kulturním tématem svobody a podobně.

TOP 09 je v těžké pozici. Zdá se, že dost přenechala ODS pravicově ekonomická témata. A v té rovině svobody a postmaterialismu ji s odcházením Karla Schwarzenberga chybí známí a uvěřitelní mluvčí. Ale nechci ji odepisovat — v Evropských volbách před dvěma roky zase dost zabodovala.

Krajské volby jsou pro TOP 09 asi ty nejtěžší vůbec. Nemá struktury, není to strana malých dílčích regionálních témat. Do sněmovních voleb se mohou nějak oklepat či spojit síly. Myslím ale, že nejdůvěryhodnější lidé spojovaní s TOP 09 dnes sedí v Evropském parlamentu (Niedermayer, Pospíšil) a osud té strany může do jisté míry záviset na tom, zda je dostane zpět.

Zklamáním je pro řadu lidí nejspíš také výsledek zelených a Pirátů…

Piráty a zelené zradila mimo jiné volební účast mladých voličů. Mezi lidmi do 29 let se nakonec podle našich dat pro ČT účastnilo jen okolo 26 % lidí. Uvidíme, co z toho vyplyne pro krajské volby. Výsledky koalic jsou sice rozporuplné, ale zdá se, že to pořád častěji dokázali dotáhnout k zisku mezi čtyřmi až šesti procenty, než samostatné kandidátky.

Kdo naopak u voleb uspěl, jsou kromě Babiše lidovci a STAN. Můžete ve zkratce analyzovat jejich výsledky a popsat, kdo je volil?

STAN volí hodně lidé z malých měst — protože jsou v nich starostové z regionů. Měli v souladu s našimi výzkumy úspěch v Libereckém, Středočeském a Zlínském kraji, kde mají i viditelné a silné celokrajské vedení.

Odčerpali také část voličů pravice a část někdejších voličů ANO. Volili je podle našich dat častěji muži. Nevím čím to vykládat. Asi je to relativně mužská strana a i kampaň paní Drábové byla taková silová.

Poslední formací, která celorepublikově u voleb uspěla, je „okamurovsko-zemanovská“ koalice SPD-SPO. Na jednu stranu je vlastně dobrou zprávou, že se protiuprchlickým formacím nepodařilo prosadit, na druhou stranu koalice SPD-SPO pronikla do deseti zastupitelstev. Kdo ji volil?

Oni nakonec dokázali dostatečně koncentrovat elektorát — dostali pět z těch celkových asi osmi procent pro anti-imigrační strany. Dokázali mobilizovat — mezi nevoliči měli minimální podporu, kdo je chtěl volit, tak šel. A hlavně udělali regionálně hodně homogenní výsledek, který je dostal většinou těsně nad pět procent.

Při vyšší regionální rozdílnosti mohli být s tímto celkovým výsledkem také jen ve třech krajích. Za to asi vděčí tomu, že nikdy regionálně nevládli a mají celostátní téma.

U takto malé strany je těžké důvěryhodně analyzovat, kdo ji volil. Ale co pro ně bylo dle výzkumu pro ČT typické, je, že nejsilněji chápali volby celostátně a chtěli jimi vyvolat rezignaci vlády. Takže jim téma imigrace stačilo na těch přibližně pět procent.

Vzhledem k tomu, jaké byly ještě v zimě ambice protiimigračních stran, to celkově není moc úspěch. Ale obecně problémem i omezených zisků těchto antisystémových stran je, že si odčerpáním mandátů vynutí spolupráci levice a pravice a tím dále oslabují tradiční linie politiky a vytvářejí si prostředí, v němž mohou být úspěšné.

VRATISLAV DOSTÁL