Krajské volby bývají vnímány jako volby druhého řádu. Přitom z věcného pohledu je fungování krajů důležité, byly na ně přeneseny významné veřejné služby s odpovědnou funkcí zřizovatelskou. Přesto se v nich opakovaně nahrazují krajská témata těmi celostátními a zájem o tyto volby bývá až poloviční oproti volbám parlamentním. Proč ta apatie či rezignace?

Nevěřím, že by občan redukovat krajské volby na bitvu o pašalíky v krajích. Že by se cele ztotožnil s anarchistickou optikou že volební rituál slouží establishmentu a tudíž nic nezmění. I z pohledu občanské společnosti přeci platí, že demokracie zdola stojí na územních samosprávách. Navíc přes atmosféru relativního oživení letošní volby probíhají na půdorysu tušených pohybů, které mohou vést k podstatnější změně.

Další z mých pochybností je, že snad občan pevně uvěřil v novou „nepolitickou politiku“, která by řídila stát či kraje jako soukromou firmu. Rozmývání hranice mezi soukromým a veřejným zájmem ovšem může mít rozkladný vliv na pozitivní volební motivaci.

Někdo nemá zkušenosti, další zase program