Jak hodnotit výsledek voleb do krajů a do třetiny senátu? Rozborů toho, kdo patří mezi vítěze a kdo mezi poražené, už bylo napsáno dost. Na hodnocení senátních voleb je ještě brzy, čeká nás druhé kolo.

A brzy je vlastně i na hodnocení voleb krajských, protože volby doopravdy končí až okamžikem, kdy je sestavena vláda státu či kraje (či v případě obce rada). Teprve tehdy se ukáže, kdo skutečně uspěl a kdo ne.

Obcházení vítězů?

To ovšem neplatí tak docela. Hned po volbách bylo možné zaslechnout hlasy, že by se v žádném případě neměl obcházet vítěz voleb, tedy ve většině případů hnutí ANO. Asi nejsilněji je vyslovuje prezident Zeman.

Z hlediska pravidel poměrného volebního systému je to ovšem trochu nesmyslné — vítězem ve skutečnosti není ten, kdo obdrží nejvyšší počet hlasů a mandátů ze všech, ale ten, kdo se dokáže s ostatními domluvit na společném vládnutí, samozřejmě pokud nemá dost hlasů na to, aby vládl sám.

„Obejít vítěze voleb“ tedy striktně vzato nejde. Pokud se ostatní strany dohodnou, že nechtějí být ve vládě s tím, kdo získal nejvíc hlasů, pak ten ve skutečnosti volby nevyhrál. Získal největší počet hlasů, ale nedokázal s nimi poté dobře naložit. Z hlediska voličů se to dá také hodnotit tak, že jejich hlasy byly zahozeny, protože ten, kdo je získal, s nimi nedovedl dobře zacházet.

Jak budou voliči ANO hodnotit tento volební výsledek, se ukáže až s odstupem. Pokud se bude při sestavování krajských koalic ANO cíleně obcházet, může Andrej Babiš získávat body jako ten, kdo šel stávajícím krajským mafiím tak důrazně po krku, že se ho pokusili za každou cenu odstranit a odstavit. Pokud budou výsledky vyjednávání různé kraj od kraje, jak to zatím vypadá, a někde se ANO do koalice dostane, jinde ne, neměl by být pro vytvoření podobné image žádný důvod (což samozřejmě neznamená, že se přesně to nestane).

To vše v každém případě nic nemění na tom, že Andrej Babiš je jasným vítězem těchto voleb. Využil toho, že výsledek senátních voleb většinou kopíruje výsledek těch krajských, a k jasnému vítězství v krajích tak přibalil i nečekaný triumf v prvním kole voleb do Senátu.

Pravděpodobně bude mít slušný zisk i v kole druhém a podaří se mu tak získat silný senátorský klub. Babišova strana se těmito volbami definitivně etablovala jako zavedená partaj české scény, která dokáže bodovat ve volbách na všech úrovních. To ovšem zřejmě jejímu předsedovi nebude bránit v tom označovat se nadále za jakousi nepolitickou alternativu ke stávající politické scéně.

↗

Nejpravděpodobnější se zatím zdá ta varianta, že Bohuslav Sobotka neodstoupí, bude znovu kandidovat a bude zvolen, ovšem s tím, že v případě neúspěchu ve sněmovních volbách odstoupí. Repro DR

Výraznou zprávou voleb je slabý zisk KSČM. Hlasy komunistům odebralo především ANO. Zřejmě voliči komunistů nejsou nijak vyhraněně levicoví, nebo jinak řečeno, technokratický pragmatismus Babišova ANO, prostý jakéhokoli antikomunismu, je pro ně velmi dobře přijatelný. Lidovci potvrdili, že jejich silné základny na Zlínsku (s preferenčním vítězem těchto voleb Jiřím Čunkem) a na Jižní Moravě nezeslábly, TOP 09 naopak potvrdila, že je skutečně stranou výrazněji silnou pouze v Praze a nikde jinde. Volby nijak výrazněji neovlivnilo téma islámu a uprchlíků. Martin Konvička zcela propadl, uspěla pouze nová strana Tomia Okamury SPD.

O volby do krajů je stále menší zájem. Od roku 2008 zájem o tyto volby stále klesá, ovšem pokles se zmírnil. Někde mezi třiceti a pětatřiceti procenty se zřejmě účast v krajských volbách ustálí. Nízká účast poznamenala i výsledky referend. Necelých čtyřiadvacet procent v Brně při referendu o poloze nádraží je na takto závažnou a mediálně silnou a propíranou otázku opravdu málo. Jiná referenda, byť v nesrovnatelně menších obcích, ovšem skončila platným výsledkem.

ČSSD: anatomie neúspěchu

Pro ČSSD je výsledek obojích voleb samozřejmě velký neúspěch, i když se dalo čekat, že po osmi letech vlády ve většině krajů přijde změna. Tím se ale nedá vysvětlit propad například v Moravskoslezském kraji, dlouholeté baště sociální demokracie, nebo na Ústecku. Tam (i jinde) to byl důsledek velmi odpudivé politiky a politikaření tamních sociálních demokratů v krajských vládách.

Samostatná kapitola je jihomoravský dnes již dosluhující hejtman Michal Hašek, který hodně ztratil osobně (velký propad preferenčních hlasů) a zřejmě s sebou stáhl i celkový zisk strany. Ale opět, ani zde to nemohl být jediný důvod.

Vítězství ČSSD na Vysočině a v Jihočeském kraji naopak ukázalo, že nešlo pouze o reakci na celostátní politiku strany. Tam, kde voliči hodnotili dosavadní vládnutí koalic s účastí ČSSD dobře, sociální demokracii netrestali. Určit, do jaké míry při konkrétním volebním výsledku šlo o celostátní, a do jaké naopak o krajská témata, nelze. Roli hrálo nepochybně obojí, a z pohledu vedení ČSSD by bylo nejrozumnější přiznat podíl viny jak krajů a hejtmanů, tak i členů vlády a stranického vedení.

Z osobních příběhů politiků ČSSD stojí za zmínku výrazný neúspěch Zdeňka Škromacha (který měl před prvním kolem podle sázkařů vůbec nejlepší kurz ze všech kandidátů do senátu). Možná to protřelý místopředseda horní komory přehnal se svou zálibou v pořizování selfíček a komentování od bazénku. Nůž na krku má ministr průmyslu Jan Mládek, který hned po těsné prohře v prvním kole oznámil, že nezíská-li senátorský mandát, rezignuje na funkci ministra.

K tomu je asi dobré dodat, že ministr ve funkci by do Senátu vůbec kandidovat neměl. Už z principu by se měl plně soustředit na náročný výkon své vládní funkce a o horní komoru parlamentu by se měl ucházet, až ve vládě skončí. Pokud Mládek (tak jako před dvěma lety tehdejší ministr školství Marcel Chládek) ve druhém kole neuspěje, bude to snad již dostatečná lekce pro budoucí zájemce o sezení na dvou židlích ministra a senátora.

V případě neúspěchu odstoupím...

Předseda ČSSD Bohuslav Sobotka pochopitelně nese na výsledku také svůj díl viny. Žádný předseda žádné strany se nemůže tvářit, že za volební výsledek vlastně nemůže. To, že Sobotka v rozhovoru v červenci tohoto roku uvedl, že v případě neúspěchu v podzimních krajských a senátních volbách již nebude kandidovat na předsedu ČSSD, byla chyba. Ne proto, že by za ně nenesl jako předseda strany odpovědnost, ale proto, že jako premiér má především odpovědnost za výsledek voleb sněmovních.

Slova o tom, že v případě neúspěchu v těchto volbách z čela ČSSD odstoupí, však byla vyřčena, a Bohuslav Sobotka má teď před sebou nepříjemnou volbu: buď odstoupit, nebo vypadat jako člověk, který neuváženě cosi slibuje a pak své slovo nedrží. To pro lídra strany opravdu není dobrá vlastnost.

Jiná otázka je, co by Sobotkův odchod pro ČSSD nyní přinesl. Mohl by být úspěšným lídrem statutární místopředseda Milan Chovanec? Na něm stále lpí obojetné chování v době „lánského puče“, v poslední době se píše o jeho opisování v bakalářské prácí během rychlostudia v Plzni. To také nejsou dobré předpoklady pro to být opravdu silným lídrem. Kdo z dalších představitelů strany by mohl být předsedou? Místopředseda senátu Milan Štěch? Jihočeský hejtman Jiří Zimola, který jako jediný dokázal opravdu přesvědčivě vyhrát dolby do svého kraje? Nebo ještě někdo jiný?

Nejpravděpodobnější se zatím zdá ta varianta, že Bohuslav Sobotka neodstoupí, bude znovu kandidovat a bude zvolen, ovšem s tím, že v případě neúspěchu ve sněmovních volbách odstoupí. Vzhledem k sérii posledních výsledků ČSSD ve volbách do sněmovny a krajů (mezi lety 2008 a 2016 22,08 — 23,58 — 20,45 — 15,25) to na velký úspěch nevypadá. Ale to se samozřejmě ukáže až při volbách. Zastavit zřetelný trend poklesu voličské podpory v každém případě bude pro sociální demokracii velice těžké.

Učit se od pirátů

Co by ČSSD pro zastavení voličského poklesu měla udělat? Do jaké míry jde o osoby kandidátů? Jistě by ČSSD neměla pouštět na kandidátky nedůvěryhodné osoby, tak jako v senátních volbách v Olomouci exhejtmana Martina Tesaříka nebo v Moravskoslezském kraji dosavadního hejtmana a lídra krajské kandidátky Miroslava Nováka. Měla by nabízet víc výrazných osobností, v krajských i senátních volbách. Jen v tom ale klíč k úspěchu jistě není.

Tím klíčem je skutečnost, že Babišovo ANO k sobě zřejmě přelilo nemalou část hlasů, které dříve dostávala ČSSD, a jak se zdá, umí si je podržet. Důvodem je jistě jednak mnohem lepší politický marketing ANO, v tomto smyslu Andrej Babiš nepochybně „maká“ mnohem víc a hlavně lépe než sociální demokraté. Jaké jsou další příčiny a hlavně co s tím dělat, bude teď domácím úkolem pro vedení ČSSD ve zhruba roce zbývajícím do sněmovních voleb.

Hned po volbách přišel předseda Sobotka s prvním nástřelem vize, se kterou by chtěl dovést sociální demokracii opět k úspěchu. Ve zkratce řečeno, chtěl by získat pro ČSSD víc voličů ve velkých městech, protože tam dopadla hůř než v menších obcích. Chtěl by víc rozvinout témata životního prostředí, kultury, digitální ekonomiky, virtuálního prostoru. Tedy témata, kterými se zabývají Piráti.

Zmíněná témata jsou důležitá a ČSSD by se jim měla víc věnovat. Ovšem předseda sociální demokracie tento výčet okomentoval slovy: „Nemůžeme zůstávat jen klasickou stranou zaměřenou na sociální témata." Problém je ale v tom, že soudě podle výsledků voleb, sociální demokracie takovou stranou bohužel nezůstává. ČSSD opouštějí především voliči v těch regionech, kde je sociální situace celkově horší (Ústecko, Moravskoslezský kraj). Volební mapa ukazuje, že mezi výsledky ČSSD ve velkých městech a v menších obcích není až zase takový rozdíl.

V takové situaci představy o inspiraci Piráty těžko mohou něco zásadního změnit, jakkoli z hlediska budoucího profilu a směřování ČSSD jsou podobné úvahy potřebné. Snad Bohuslav Sobotka a celé vedení sociální demokracie uvažování o potřebné změně a nové vizi ČSSD doplní a prohloubí především v tom smyslu, aby sociální demokracie byla především vnímána jako strana skutečně zaměřená na sociální témata. To by totiž mohl být onen klíč k úspěchu.