Když jsme kdysi přemýšleli o názvu našeho nového deníku, dospěli jsme ke slovu Referendum, protože jsme měli a dosud máme všelidové hlasování za instituci nesporně kladnou. Možnost občanů přímo se podílet na důležitých rozhodnutích své pospolitosti se nám jeví jako jeden z definičních rysů demokracie.

Samozřejmě mě tehdy nenapadlo, že tu budu jednou vystupovat v dvojroli vydavatele novin Referendum a organizátora jednoho konkrétního referenda v Brně. Ani to ale není náhoda.

Že se bude rozhodovat o podstatných věcech v referendech, předpokládá česká ústava. A pouze v tomto bodě není dosud naplněna. Zavedení referend bylo v programu předlistopadové demokratické opozice a samozřejmě patřilo také k programu demokratické revoluce roku 1989. Místní referenda jsou navzdory všem nedokonalostem zákona jednou z největších vymožeností naší v tolika ohledech nepovedené polistopadové demokracie.

Institut referenda měl vždy odpůrce nalevo i napravo. Po listopadu tu byla nejsilnější konzervativní kritika, podle které by se prostor participativní demokracie neměl nijak rozšiřovat na úkor demokracie zastupitelské: a co nejvíce moci by mělo zůstat v rukou politických stran.

Náš pohled byl takový, že nejrůznější neduhy polistopadového režimu vznikaly a vznikají proto, že se tu demokracie neuhnízdila dost, nikoli proto, že by se rozšířila přesmíru. Nikoho z nás v roce 2009, když jsme naše noviny zakládali, nenapadlo, že se skepse vůči všelidovým hlasováním rozšíří i do různých prostředí liberálních. A to natolik, že i mnozí lidé, kteří se jindy demokracií zaklínají, před referendy varují.

Samozřejmě k takovým náladám čerstvě přispěl výsledek britského hlasování o setrvání v Evropské unii. Strach z lidu mezi našimi liberály všech zabarvení vyvolává také otřesný výsledek zdejší prezidentské volby, šíření protiuprchlických nálad či masivní podpora Babiše.

Faktem je, že ani další referenda v jiných zemích v posledních letech mnoho štěstí nepřinesly. Vzpomínáme na referendum řecké o požadavcích Bruselu a Berlína, jehož výsledek byl vzápětí tak hořce pošlapán; v čerstvé paměti máme také referendum kolumbijské, jež lze interpretovat i tak, že v něm občané odmítli mír, anebo referendum maďarské, které Viktor Orbán zorganizoval jen proto, aby ještě více rozdmýchal nenávistné vášně svých stoupenců.