Úprava místních referend snižuje důvěru v demokracii. Změny zvažují jen Piráti
Jan GruberI s letošními volbami proběhne řada místních referend. Jejich širšímu využití ovšem brání nevhodná právní úprava. Jaké jsou její hlavní nedostatky? Kterak ji upravit? A může potřebné změny přinést volební vítězství opozičních koalic?
Stejně jako každý rok i letos se spolu se sněmovními volbami uskuteční i několik místních referend. Navzdory tomu, že souběh s celostátními volbami zpravidla v lokálních lidových hlasování zvyšuje volební účast, lze očekávat, že ani tentokrát nebudou všechna místní referenda platná a pro tamější zastupitelstva závazná. Zvláště ve větších městech totiž platné znění zákona účinnou participaci místních občanů na rozhodování reálně znemožňuje.
Institut místního referenda coby důležitý nástroj participativní demokracie je v našem právním řádu ukotven již třicet let, kdy byla do ústavy někdejší Československé socialistické republiky zahrnuta ustanovení, jež dávala lidem možnost zapojovat se do rozhodování místních samospráv prostřednictvím lokálních hlasování. Od té doby se jich v historii samostatné České republiky uskutečnily stovky.
Odehrály se jak ve vesnicích, které nemají ani padesát obyvatel, tak ve velkých městech, jakými jsou například Brno, Plzeň nebo Olomouc. Přes jejich narůstající počet ovšem zákon nadále obsahuje řadu chyb a nedostatků, takže namísto deklarovaného cíle dát občanům podíl na přímém rozhodování ve výsledku nástroj často prohlubuje frustraci z „nefunkčnosti demokracie“.
Zvláště v lidnatějších sídlech je totiž naplnění zákonných podmínek z mnoha důvodů mimořádně obtížné. Z dostupných statistik, které shromažďuje ministerstvo vnitra, vyplývá, že lokální lidová hlasování bývají platná i závazná, především v obcích s méně než tisíci oprávněnými voliči. Žije-li ve městě pořádající místní referendum nad pět tisíc obyvatel, je naopak běžné, že hlasování skončí nezdarem.
A s dále rostoucí velikostí obce se naděje na dosažení pro komunální zastupitelstvo závazného rozhodnutí dále snižuje, byť i z tohoto „pravidla“ existují výjimky — například úspěšné referendum v Plzni o výstavbě obchodního centra z roku 2013. Zákon totiž říká, že rozhodnutí přijaté v lokálním lidovém hlasování je platné pouze tehdy, pokud se k volebním urnám dostaví alespoň pětatřicet procent oprávněných voličů.
Ani to ale není vše. Závazným pro místní zastupitelstvo se výsledek stane teprve tehdy, pokud jsou splněny ještě další dvě podmínky: jedna z možností musí získat většinovou podporu, což je samozřejmě rozumné, ale současně se pro ni musí vyjádřit nejméně pětadvacet procent všech v místě oprávněných voličů, což už rozumné není vůbec. V praxi to totiž vede k tomu, že pro odpůrce některé z variant je snazší odrazovat občany od účasti v referendu než mobilizovat své stoupence, respektive přesvědčovat nerozhodnuté voliče o správnosti vlastního postoje.