S úředními a politickými obstrukcemi u obecních referend je snad konec

Matěj Hollan

Politici dosud všemožně bránili konání místních referend spolu s volbami. Rozsudek Krajského soudu v Praze ve věci iniciativy Kladno bez hazardu otevírá cestu, jak z referend učinit nezpochybnitelný funkční prvek komunální politiky.

Dostat z města provozovatele hazardu je složitější, než většina občanů předpokládá. Díky zkušenostem Liberce a Kladna už snad bude jasné, jak obstrukce politiků a úředníků překonat. Foto FB Martina Vaculíková

V úterý 29. listopadu byl vynesen přelomový rozsudek Krajského soudu v Praze ohledně referenda o zákazu heren v Kladně. Pokud Nejvyšší správní soud nepřizná odkladný účinek kasační stížnosti, referendum proběhne v souběhu s prvním kolem prezidentských voleb. A pokud později rozsudek nižší instance nezruší, bude to znamenat konec nekonečných obstrukcí, jimiž se úřady a politici snaží zabránit konání referend v souběhu s volbami.

Jediným důvodem, proč úřady a politici obstruují vyhlášení referend, je snaha znemožnit konání s volbami, k nimž chodí hodně lidí — tedy prezidentskými, parlamentními nebo komunálními. Tím mají půlku práce hotovou. Mimo termín voleb nepřijde skoro nikdy dostatek voličů, aby bylo referendum platné či závazné.

Jako starosta, přestože to oficiálně nesmíte, zaúkolujete „nezávislou státní správu“, která ovšem sídlí na stejném úřadě jako vy, aby nejlépe hned z několika důvodů prohlásila návrh přípravného výboru za neúplný. Nezbytné je přitom jakýmkoliv způsobem proškrtat tolik podpisů, aby jich nezbylo dost pro splnění zákonem daných požadavků.

Nasbírat dostatek podpisů třeba v Kladně není snadné. Zpravidla nemáte dostatečnou časovou rezervu před volbami, u nichž chcete, aby se referendum konalo. To se ukázalo jako fatální v případě libereckého referenda mimo jiné též o hazardu v roce 2018. Magistrát tehdy vyzval navrhovatele k doplnění nějakých formálních věcí plus samozřejmě obligátních podpisů.

Na dva body z výzvy k doplnění navrhovatel reagoval, něco tam až po patnácti dnech doplnil, ale tím začala běžet nová lhůta, na jejíž konec už navrhovatel nepočkal a podal dvě samostatné žaloby — na bezvadnost návrhu a vyhlášení referenda.

Těm bylo vyhověno, ale Nejvyšší správní soud po proběhnutém referendu oboje shodil s odůvodněním, že Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodoval v době, kdy ještě správně rozhodovat nemohl, neboť libereckému magistrátu běžela v tu dobu zákonná lhůta pro posuzování doplněného návrhu. Žaloba byla tehdy v Liberci podána předčasně.

Kladno: poučení libereckým neúspěchem

V případě aktuálního kladenského rozsudku tyto chyby snad nevznikly. Navrhovatelé jeden návrh stáhli, aby se o něm nemuseli s kladenským magistrátem dohadovat a dostávat se do smyček na sebe navazujících lhůt, a podali nový. K tomu se kladenský magistrát v zákonem stanovené lhůtě nevyjádřil, ale do konce jiné lhůty, kdy by se stal návrh automaticky úplný, už ano.

Něco se mu na tom stále nelíbilo. V tuto chvíli nastal klíčový moment. Navrhovatelé už s magistrátem nijak nediskutují — není také o čem, podpisy jsou evidentně proškrtány nezákonně — a několik hodin po konání zastupitelstva 1. listopadu, kde návrh na vyhlášení nebyl předložen, podávají žalobu ohledně bezvadnosti návrhu.

Den na to doplňují návrh o vyhlášení referenda: žádné jiné zastupitelstvo se už do konce roku nekoná. Primátor Volf raději šel do rozpočtového provizoria, protože si byl vědom, že soud o proškrtání podpisů patrně prohraje a navrhovatelé by se ještě stihli prosoudit k referendu ve volebním termínu i po prosincovém zastupitelstvu.

Krajský soud v Praze velmi pečlivě a logicky — i se znalostí nesprávného postupu ústeckého krajského soudu ohledně libereckého referenda — vypočítává lhůty a dovozuje, že za daných okolností Kladno na svém prvním povolebním zastupitelstvu muselo referendum vyhlásit (nebo samo o věci rozhodnout), neboť podpisů bylo dost a další formalita byla také v pořádku.

Takováto situace by měla jít podle předchozího postoje Nejvyššího správního soudu i Ústavního soudu k tíži zastupitelstva, které je součástí stejné právnické osoby s magistrátem. Navrhovatel tak má možnost zažalovat chybný postup úřadu, a spolu s tím i neprojednání a nevyhlášení referenda.

Uvidíme. Byl by to průlom, protože do budoucna by mohlo stačit podat finální návrh na konání referenda o chvilku dřív než patnáct dnů před konáním zastupitelstva, aby bylo možné v případě jeho neprojednání obec žalovat a domáhat se vyhlášení referenda soudem.

Stále jsme v lhůtě měsíc a půl či dva před termínem voleb, ale to už je velký posun. Musíte si ovšem být jisti, že návrh skutečně bezvadný je. Zastupitelstvo lze také poměrně dlouho nesvolat, když starosta nechce. V záloze je vhodné mít proto dostatek podpisů pro svolání mimořádného zastupitelstva. O to se musí požádat v pravý čas, aby se to sešlo s výše uvedenými lhůtami. Jsou to prostě šachy.

Ale posun, který vznikl rozhodnutím Krajského soudu v Praze o kladenském referendu ohledně konce heren ve městě, je obrovský.