Místním referendům se letos poměrně dařilo. Zlín sebere Veolii vodu

Jan Kašpárek

Souběžně s volbami proběhlo i jedenáct místních referend. Většiny se účastnil potřebný počet voličů, a výsledky tak zavázaly zastupitele k plnění vůle občanů. Hlasování často selhávají ve větších městech, k výjimkám se letos přidal Zlín.

Navzdory bizarnosti svých organizátorů, referendum o vodě skončilo jasným výsledkem. Město je závázáno správu vody nadnárodní korporaci sebrat. Foto FB Jižní svah Zlín

Volby do krajských zastupitelstev a třetiny Senátu provázela v jedenácti městech a obcích i místní referenda. Jak Deník Referendum podrobně informoval v nedávném seriálu, lidé v nich typicky rozhodovali o plánované výstavbě či správě a prodeji obecního majetku. Navzdory omezujícímu zákonu se většiny hlasování zúčastnil dostatek voličů, a výsledky jsou tedy pro místní zastupitele závazné.

Když chcete pochopit, co se děje v domácí politice, stačí číst Deník Referendum. Podpořte nás!
×

Platnost referenda je dána pětatřicetiprocentní účastí voličů. Aby byla jejich odpověď na danou otázku závazná pro zastupitele, musí ji zaškrtnout nadpoloviční většina hlasujících a současně více než čtvrtina všech občanů oprávněných v referendu volit. Složitě znějící mechanismus vede k tomu, že některé výsledky mohou být platné, ale nikoli závazné. Pokud se rozhoduje o více otázkách, může se závaznost lišit jedna od druhé.

V Chodově na Sokolovsku se obchodní centrum stavět nebude

Zhruba třináctitisícový Chodov na Sokolovsku chtěl referendem především zjistit, jak se místní staví k dlouhodobě diskutované možnosti postavit na zelené ploše v centru města obchodní centrum. Vedení radnice v čele s Patrikem Pizingerem (HNHRM) bylo toho názoru, že pro podobné rozhodnutí nemá samo dostatečný mandát.

„Radnice se k záměru výstavby obchodního centra staví zcela neutrálně. Pokouší se nicméně v lidech probudit zájem o veřejné dění, které je v našem regionu obecně tristní,“ vysvětlil před časem Deníku Referendum městský historik Miloš Bělohlávek (nestr. za HNHRM). Vybudit občany k aktivitě se ale příliš nepodařilo: referenda se jich neúčastnilo ani třicet procent, a hlasování tedy není formálně platné.

Výsledky jsou navíc poměrně vyrovnané: výstavbu podpořilo čtyřiačtyřicet procent voličů, v absolutních číslech 1247 proti 1600. Starosta nicméně hned po volbách řekl, že výsledek bude s kolegy respektovat.

V praxi to znamená nedělat nic, respektive nevyslyšet návrhy investora, který se na město obrátil již před třemi lety. Obchodní centrum mělo sice být jednopodlažní a se zelenou střechou, obyvatelé okolních ulic se proti němu ale od počátku vymezovali.

Trend: lidé už nechtějí veřejný majetek privatizovat

V Lysé nad Labem se rozhodovalo o privatizaci zhruba 280 z 350 obecních bytů. Ty město získalo v devadesátých letech prakticky zdarma od státu. Jednalo se totiž o poničené nemovitosti v nedalekých Milovicích, kde předtím dlouhé roky pobývala okupační sovětská posádka.

Do přelomu tisíciletí domy prošly nezbytnými opravami. Lysou nad Labem vázala podmínka, podle níž dvacet let — tedy do letoška — nesměla byty prodat.

Vedení radnice v čele s Karlem Otavou (ČSSD) doufalo, že prodejem získá zhruba půl miliardy korun na podepření ne zcela stabilního rozpočtu i výstavbu sportovní a další infrastruktury. Opoziční uskupení Lysá nás spojuje a část občanů nesouhlasí. Jsou toho názoru, že je lepší byty zrekonstruovat a následně se těšit dlouhodobým příjmům z pronájmu.

Druhý přístup v referendu jasně převážil: proti privatizaci hlasovalo více než tři čtvrtě voličů. Celkem jich přišlo přes pětačtyřicet procent a rozhodnutí je platné i závazné.

Radnice je zklamána, přední opoziční zastupitel Karel Marek (KDU-ČSL) naopak vyjadřuje spokojenost a děkuje voličům za „úžasnou podporu“. Nově se stal krajským zastupitelem za STAN. Na této úrovni se tak paradoxně ocitá v koalici s místostarostou města Jiřím Havelkou (ODS), který privatizovat chtěl.

Ve středočeském Novém Strašecí lidé na dotaz radnice rozhodovali, zda má zastupitelstvo „podniknout všechny dostupné plány včetně změny územního plánu“, aby zabránilo možné výstavbě průmyslových a skladních hal v přírodní lokalitě Mackovy hory. Město je v odporu proti průmyslové zóně poměrně jednotné. Zastupitelé společně vyzvali občany, aby se referenda zúčastnili, a proti jeho vyhlášení se nikdo nevymezil.

O zamýšlené zóně se debatuje dlouhé roky a vznikla proti ní i petice. Územní plán ovšem průmyslovou zástavbu předpokládá a jeho změnu mohou podle právníků napadnout developeři. Zastupitelé se i proto chtějí opřít o vůli všech občanů.

Podařilo se. Referenda se účastnila více než polovina voličů. Drtivá většina z nich hlasovala proti výstavbě nových hal. Podobný podíl — téměř devadesát procent — chce Mackovu horu uchovat jako přírodní prostor. Výsledek je pro zastupitelstvo závazný, a místní politici tak bránit průmyslové zóně nejen převážně chtějí, ale přímo musí.

Ve zhruba dvoutisícových Pcherách na Kladensku lidé rozhodovali o prodeji desítky let neužívané fary soukromníkovi. Obchod mělo provázet několik podmínek jako vytvoření zázemí pro provoz pošty či dalších služeb. Vyjádřilo se zhruba osmatřicet procent oprávněných voličů, přičemž téměř tři čtvrtiny z nich privatizaci odmítly.

„Referendum je platné a pro zastupitelstvo závazné, fara zůstává v majetku obce a nebude se prodávat. Na příštím zastupitelstvu budeme informovat, jakým způsobem obec objekt využije,“ konstatuje na webu obce starostka Kateřina Mahovská (nestr.). Jako alternativa pro využití 150 let staré zchátralé stavby se zmiňuje výstavba bytů či lékařské ordinace.

Řevnice ukazují, jak důležité je správně zformulovat otázku

Referendum v Řevnicích na jihozápadě od Prahy provázely spory. Hlasovalo se o revitalizaci a využití oblasti u bývalé betonárny i vymezení zelených ploch v lokalitě Na Vrážce. Diskutovaný průmyslový areál lze využít různě, hlavní rozpor se ale týká výstavby bytových domů. Ta je podle iniciátorů referenda sdružených pod hlavičkou Referendum Řevnice nevhodná a vedla by jak ke změně tváře města, tak přetížení místní občanské vybavenosti a dopravy.

„Chceme, aby Řevnice zůstaly zahradním městem, nechceme nadměrnou výstavbu,“ uvádí přípravný výbor. Ten se s radnicí sice shodne na hlasování, nikoli ale na znění otázky, skrze kterou mají občané možnou výstavbu posuzovat. Starosta Tomáš Smrčka (PpM) sice od počátku uvádí, že se snaží hledat konsensus, odpůrci vedení města ale obviňují ze snahy zmást voliče a referendum ukrást.

Otázka na průmyslový areál se totiž týká možné výstavby celého spektra objektů zahrnujících ledacos od parku přes mateřskou školu a obchody až po komunikace či diskutované bydlení. Spor se dostal k soudu, který ale jednání pozastavil a nechal „radniční“ referendum proběhnout. Odpůrci občany vyzvali k účasti a přes pětačtyřicet procent voličů opravdu přišlo.

Nekonfliktní otázku týkající se zeleného pásu Na Vrážce závazně podpořilo tři čtvrtě z nich. Široce rozkročený dotaz na revitalizaci betonárny jasnou odpověď nedostal: vlivem lidí, kteří neodpověděli, ani jedna z variant nepřekročila padesát procent. Převládá sice „ne“, není ale závazné.

Referenda v menší obcích ochránila přírodu před developery

Stará Lysá na Nymbursku hlasovala o prodeji pozemků zahrnujících mimo jiné revitalizované tůně v lokalitě Hladoměř. Místní podnikatel a zastupitel Petr Vojtěch (nestr.) by do oblasti rád rozšířil zámečnické dílny.

Opozice v asi osmisethlavé obci se záměrem nesouhlasila a přes nesouhlas starosty se jí podařilo vyhlásit referendum. Zastupitelé chtějí jednak ochránit oblíbenou rekreační lokalitu, jednak jsou toho názoru, že se Stará Lysá plánuje pozemků zbavit příliš lacino.

Referenda se účastnilo šestapadesát procent voličů, z nichž čtyřiapedesát procent změny odmítlo. Zastupitestvo je jejich vůlí vázáno. „Nebyl to boj opozice s koalicí, jak z toho někteří dělali, ale ukázka, že hlas a názor 144 občanů by byl býval ‚přehlasován‘ pěti zastupiteli, pokud by se referendum nekonalo,“ okomentovalo výsledek opoziční uskupení Stará Lysá pro všechny.

Jiné ekologické referendum za sebou má obec Stéblová, která eviduje necelé dvě stovky voličů. Místní rozhodovali, zda se u nich bude těžit štěrkopísek. K hlasování vedla vlna výtek, jimiž občané před časem záměr zahrnuli. Účastnily se jej zhruba tři čtvrtiny voličů, z nichž značná většina záměr odmítla.

Referendum zahrnovalo dvě otázky: první zmiňovala změnu územního plánu, jež by avizovanou těžbu omezila. Na tu se nedostalo jasné odpovědi. U druhé otázky, jež se týkala obecné podpory těžby, byť za podmínky ochrany zdraví a majetku místních, ovšem přes osmdesát procent lidí odpovědělo odmítavě. Výsledek je tedy platný a závazný.

Střekov jasný výsledek nemá, Stříbro ano: bude stavět bazény

Střekov spadající pod Ústí nad Labem měl pomocí referenda vyřešit táhlý spor o stavbu obchodního domu na prázdné travnaté ploše poblíž krajského soudu. Plán se měl realizovat již před osmi lety, kdy jej posvětil ústecký magistrát, krajský úřad ale rozhodnutí kvůli procesním chybám zrušil. Zatímco zastánci nákupního centra uvádějí, že podobný areál ve Střekově chybí, odpůrci by komplex raději viděli na periferii.

Proti záměru se před lety podepisovala petice a argumentovalo se mimo jiné tím, že na opuštěnou pláň patří spíše zeleň — dodnes na ní ovšem není prakticky nic. Další spory vyvolaly v dubnu propagační plachty developera, které hlásaly „Podpořte svůj Lidl v referendu“ s odkazem na supermarket, který má v centru fungovat. Lidl se od střekovského soupeření vzápětí distancoval.

Referendu se sice podařilo překročit pětatřicentní hranici, pro žádnou z variant ale nehlasovala čtvrtina z celkového počtu voličů. Výsledek, podle kterého si téměř sedmdesát procent lidí výstavbu přeje, je tak sice platný, ale nezávazný. Další postup je nyní na magistrátu, který má pokračovat v jednáních s developerem.

Střekovští radní jsou z výsledků rozpačití. „Za to, že výsledek hlasování není závazný, může i těch pět stovek lidí, kteří mají pobyt hlášený na úřadě a nechodí k volbám,“ postěžoval si podle Ústeckého deníku radní Stanislav Dunaj (PRO Zdraví a Sport): zastupitel, jež se na střekovskou radnici dostal při povolebních veletočích provázených netradičním skládáním a nahrazováním mandátů.

V asi osmitisícovém Stříbře na Tachovsku občané rozhodovali, zda má město začít s výstavbou desítky let zvažovaného sportovně-rekreačního areálu s několika bazény. Ten je pro Stříbro zásadní investicí: očekávané náklady 200 milionů korun odpovídají přibližně jednomu ročnímu rozpočtu. Stavbu v průběhu let slibovalo více stran.

Nyní se stavět opravdu začne: referenda se účastnilo přes šestatřicet procent lidí, z čehož sedmdesát procent hlasovalo pro. Výsledek je tak platný a závazný. Podle starosty Martina Záhoře (ANO) se má v případě hladkého průběhu příprav začít stavět za dvanáct až šestnáct měsíců, přičemž se otevření areálu plánuje na rok 2023. Náklady má pokrýt z části úvěr, několik desítek milionů má ale město již naspořeno.

Zlín chce zpět vodovody, řešení nebude snadné

Suverénně největší referendum proběhlo ve Zlíně. Původně se mělo konat vloni spolu s volbami do Evropského parlamentu, zastupitelstvo jej ale odmítlo kvůli nesprávně formulovaným otázkám. Magistrátu koncem roku téma vrátilo nařízení Nejvyššího správního soudu. Jak byl složitý samotný proces vyhlašování, tak je nesnadné i téma.

Občané rozhodovali, zda má město pokračovat v pronájmu vodohospodářské soustavy společnosti Moravská vodárenská, potažmo nadnárodnímu koncernu Veolia. Pod tu zlínská infrastruktura včetně vybírání poplatků spadá na základě dlouholeté smlouvy uzavřené na třicet let.

Kontrakt je dlouhodobě chápán jako nevýhodný. I ve vedení města se objevuje názor, podle kterého se Zlín vodárenské sítě nikdy neměl vzdát. Městu se nicméně podařilo Veolii dotlačit k vyšším investicím a cena zlínské vody nevybočuje z českého průměru.

Zdálo se, že téma má roky slávy za sebou, navrhovatelé referenda ze spolku Aliance Voda Zlínsku v čele se zastupitelem Pavlem Sekulou (SPD) jej ale vrátili do veřejného prostoru. Hlasovat přišlo téměř čtyřicet procent voličů a osmdesát procent z nich se — v souladu s přáním Aliance — vyjádřilo proti pronájmu. Sekula je spokojený, řešení situace ale není na stole.

„Počítal jsem s tím, že pokud bude dostatečný výsledek hlasů, tak že referendum tímto způsobem dopadne,“ citovala po volbách mdia zlínského primátora Jiřího Korce (ANO). Město se podle něj snaží vodovody ze soukromé správy vymanit dlouhodobě a referendum mu k tomu nyní dává silnější mandát.

Možností, jak toho dosáhnout, je prý více, Korec ovšem žádnou zatím neslibuje. Co konkrétního má hlasování přinést, Deníku Referendum před časem nesdělil ani Sepula.

Referend by bylo více nebýt diskriminačního zákona

Zřejmě nejkurioznější referendum se letos konalo v Mostech u Jablunkova na Frýdecko-Místecku. Rozhodovalo se o zkrácení názvu obce. Radnice se již delší dobu chtěla vrátit k historickému označení Mosty.

Záměr ale narazil na obecný nesouhlas. K referendu přišla více než polovina z asi tří tisíc oprávněných voličů, přičemž se necelých devadesát procent vyslovilo pro zachování delšího názvu. Výsledek je tak platný i závazný. Mosty zůstávají u Jablunkova.

Vyhlásit místní referendum může zastupitelstvo samo či na základě činnosti přípravného výboru o alespoň třech lidech. Ten musí pro záměr získat dostatek podpisů místních voličů: konkrétní hranice se nepřímou úměrou odvíjí od velikosti obce od třiceti do šesti procent.

Zastupitelé následně posoudí návrh a v případě nedostatků vyzvou výbor k opravám. Referendum se nevyhlašuje tehdy, kdy otázka nespadá do kompetence obce a v případě výjimek, jako je výše poplatků, znění vyhlášek či něčí odvolání z funkce.

Zastupitelstvo má povinnost hlasování přidružit k jiným volbám, žádá-li to přípravný výbor. Šance na účast dostatečného počtu voličů se tím sice zvyšuje, statisticky ale platí, že se úspěšná referenda častěji konají v malých obcích, zatímco ve městech výsledky mnohdy nejsou závazné. Většina Čechů žije v sídlech nad pět tisíc obyvatel, tudíž je pro ně prosadit vyhlášení a úspěšné konání lidového hlasování obtížné.

    Diskuse