Co se jmenovitě toho kolumbijského referenda týče, pak je ovšem nutno připomenout, že zde lid "neselhal" proto, že by se snad většinově připojil k špatnému rozhodnutí, to jest proti míru. Přesně naopak: ta "strana míru" se stala prakticky obětí své vlastní převahy. Krátce řečeno: o vlastním vítězství bylo přesvědčeno tolik zastánců dohody o smíření, že mnozí si vůbec nedali tu práci se k referendu dostavit. A pak to dopadlo, jak to dopadlo.

Ale jinak je nutno dát autorce naprosto a bezvýhradně za pravdu. Nálady lidu jsou záležitost velice vrtkavá a velice iracionální, o "vůli lidu" mohou rozhodnout i takové záležitosti jako je počasí (za deštivého počasí se "přesto" k volbám vypraví spíše příznivci jedné strany nežli té náprotivné), atd.atd.

Působí zde vlastně dva faktory: za prvé, referendum naprosto nemusí odpovídat skutečné vůli lidu (jako právě v daném případě).

A za druhé je zde ten moment iracionality, manipulovatelnosti, ale docela dobře i vyložené zaostalosti či nemravnosti lidu - jako například v posledním maďarském hlasování o nepřijímání uprchlíků.

Zkrátka: aťsi je to mnohým nemilé a nepohodlné, na nějakou "demokracii zdola" jako záruku dobra ve světě v žádném případě není možno se bezvýhradně a nekriticky spoléhat.

A jak autorka také velice správně poukazuje: nejde o to, že by referendum jako takové nemělo být vůbec praktikováno. Ale jde o to, vždy mít velice pečlivě na paměti jak jeho pozitiva, tak i jeho rizika.

Když není po našem, tak je vůle lidu "nedemokratická". Chcete, aby lidé konali tak, jak se vám to líbí? Tak běžte a přesvědčte je! Když to neumíte, je to váš problém, ne problém referend.

Demokratické společnosti ve kterých je referendum rutinou, znají účinné mechanismy/způsoby jak napomoci dezorientovanému lidu.
Referenda nabízejí mj. možnost úpravy emocionálního přetlaku .....bych řekl.

Ono takové volby v zastupitelské demokracii také nemusí přinést "očekávatelné - ani žádoucí - výsledky". "Namísto rozumu či pudu sebezáchovy při nich také rozhodují emoce a krátkozraká vůle voličů." Takže ono je to prašť jako uhoď, přímá demokracie jako nepřímá.

Tohoto zásadního a závažného nedostatku demokracie jsou si, jak se zdá, velmi dobře vědomi v Rusku a povedlo se jim ho tam skutečně velmi elegantně odstranit. A "referendum tam samozřejmě může být užitečné v případě snah o zneužití politické moci" - v takovém případě ho jistě Vladimír Putin vyhlásí a nebude váhat ani vteřinu.

Ve svém demokratickém tápání se tedy poučme u našich bývalých přátel: Rusko budiž naším vzorem!

Ta nedůvěra vůči kompetentnosti lidu je ovšem i v zavedených demokraciích nejen přítomná, nýbrž dokonce i vysloveně institucionalizovaná.

V naprosté většině demokracií totiž existuje dvoukomorový zákonodárný orgán - právě pro ten případ když se lid obecný svou volbou "sekne", aby zde byla ještě určitá protiváha (obě komory se volí pravidelně v různých časech a jiným modem).

A dokonce - což obecnému vnímání naprosto uniká - dokonce i ta slavná dělba moci, která bývá tradičně vydávána za hlavní oporu demokracie, je ve skutečnosti opatřením nikoli pouze ne-demokratickým, nýbrž vysloveně anti-demokratickým: jejím účelem není nic jiného, nežli lid odstavit od r e á l n é h o výkonu státní moci tak dalece, jak jen možno.

Takže lid, tento údajný "suverén" v demokratickém státě, nakonec opravdu nemá žádné větší možnosti svého uplatnění, nežli jednou za čtyři až pět let se dostavit k volebním urnám, a tam prostřednictvím několika k ř í ž k ů (!!) čas od času smět "vyjádřit svou vůli".