Revoluční ozbrojené síly Kolumbie - lidová armáda (FARC) končí s únosy civilistů. Vedení nejstarší z jihoamerických guerill to uvedlo v neděli v oficiálním prohlášení, které se objevilo na organizaci blízkém webu.

„Mnohé bylo řečeno ohledně únosů lidí, mužů a žen z řad civilního obyvatelstva, jímž se my, FARC, snažíme získat finance na vedení svého boje. Oznamujeme, že od teď upouštíme od této praktiky ve svém revolučním snažení,“ píše se v textu doslova.

Vedení FARC dále uvedlo, že hodlá propustit všechny „válečné zajatce“, tj. vojáky a policisty. Těch partyzáni drží dle vlastních slov deset. Kolumbijské úřady ale mluví nejméně o dvanácti.

„Prohlášení FARC oceňujeme. Je to důležitý a nezbytný krok správným směrem, není však dostačující,“ uvedl v reakci na poslední vývoj kolumbijský prezident Juan Manuel Santos.

Podle agentury Reuters se Santos v poslední době snaží prosadit ústavní změny, které by umožnily velitelům FARC udělit mírnějšími tresty, pokud by doznali svoje zločiny a odškodnili jejich oběti. Konec únosů a propuštění zadržovaných je také jednou z podmínek, které si kolumbijská vláda klade k obnovení dialogu s partyzány.

O propuštění ne-válečných zajatců, jejichž počet se odhaduje na jednu až několik stovek, se ovšem v prohlášení FARC nepíše. Nejen BBC tak dává událost do souvislosti s občanskou kampaní, kterou vedou příbuzní unesených.

V prosinci minulého roku demonstrovaly za propuštění rukojmích desetitisíce Kolumbijců po celé zemi. V minulém týdnu se zase příbuzní unesených střídali v tematickém 110hodinovém pásmu v rozhlase.

FARC od svého založení v roce 1964 unesly několik tisíc lidí. Část z nich propustily výměnou za vězněné spolubojovníky, další pak za peníze od jejich příbuzných. Nejznámější z rukojmích je zřejmě někdejší prezidentská kandidátka Ingrid Betancourtová, kterou osvobodila zvláštní jednotka v červenci 2008, po šesti letech v zajetí.

Vzestup a pád

FARC vznikly spojením několika partyzánských skupin a domobran, které chránily vesnice na kolumbijské občanské války. O svržení režimu a jeho nahrazení socialistickou vládou původně usilovaly pouze deklaratorně. Ideologická motivace boje však postupně převládla. Zvláště v devadesátých letech — po rozprášení kartelů z Medelínu a Cali — pak byla doplněna o podnikání v obchodu s narkotiky.

Příjmy z výkupného, poplatků za ochranu vesnic a prodeje drog umožnily FARC v devadesátých letech vybudovat 20tisícovou armádu ovládající třetinu Kolumbie, nakupující těžkou vojenskou techniku a jednající přímo s mafiemi i vládami. Přibližně od poloviny roku 2007 ale guerilla zažívá období souvislého úpadku.

Vzdor ofenzívě prezidenta Álvara Uribeho (2002-2010) oslabil její řady. Organizace přišla postupně o sedm členů nejužšího vedení (sekretariátu) a spolu se zmenšujícím se územím pod kontrolou i o velkou část finančních zdrojů.