Odmítat referendum znamená přitakat populistům
Vladimír HanáčekPokud je podle české ústavy „lid je zdrojem veškeré moci ve státě“, je možné zbavovat ho odpovědnosti za rozhodování o zásadních státních otázkách? Co tím vlastě odpůrci voličům vzkazují?
V Poslanecké sněmovně se objevily hned dva návrhy na zavedení všelidového hlasování coby ústavního institutu demokratického rozhodování. Jeden pochází z dílny ČSSD, druhý z pera SPD. Oba návrhy se však v mnoha ohledech diametrálně liší. ČSSD počítá s poměrně přísnými podmínkami jak vyhlášení, které se bude moci uskutečnit po předložení petice a následném ověření pravosti podpisů od 10 procent voličů, tedy zhruba od 850 tisíc občanů České republiky. Výsledek by pak byl závazný pouze v případě, že přijde hlasovat více než polovina oprávněných voličů.
Z otázek, které by šlo v referendu předložit, je pak vyňato členství České republiky v mezinárodních organizacích a plnění mezinárodních závazků stejně jako otázky základních práv a svobod, sociální a daňové záležitosti a v neposlední řadě i hlasování o odvolání lidí z funkcí či jejich jmenování.
Návrh SPD jde z hlediska vymezení podmínek směrem přesně opačným. Okamurova strana navrhuje umožnit podat platný návrh na vypsání referenda pouhým 100 tisícům petentů. Druhým oprávněným orgánem je pak vláda. Z předmětných otázek referenda by bylo vyloučeno vymezení základních práv a svobod, otázky rozporné se závazky vyplývajícími z mezinárodního práva a zásahy do soudní moci. O přípustnosti referenda by rozhodoval Ústavní soud a prezident by mohl referendum vypsat jen po jeho souhlasném verdiktu.
Otázky členství státu v mezinárodních organizacích by pak v referendu položeny být mohly. Výsledek referenda by byl absolutně závazný a platný bez ohledu na účast při hlasování. Pravicová opozice, zejména pak ODS, TOP 09 a STAN, návrhy odmítá a referendum nechce uzákoňovat vůbec. Vládnoucí hnutí ANO referendum podporuje, ale chce do jeho finální podoby přímo zasáhnout. Podobnou ambici pak mají všechny ostatní strany.
Pojmový a myšlenkový chaos před rozhodnutím
Na české diskusi o větším prosazení prvků přímé demokracie je dlouhodobě pozoruhodných několik rovin argumentace. Předně je třeba říct, že zde existuje nezanedbatelný pojmový zmatek. Tak například za prvek přímé demokracie je často označována i přímá volba prezidenta republiky či přímé volby starostů a hejtmanů, a to přesto, že se jedná o volbu volených zástupců lidu, kteří posléze rozhodují o příslušných věcech v souladu se svými kompetencemi. Jde tedy o prvky zastupitelské demokracie, nikoliv přímé!
Do kategorie prvků přímé demokracie naopak nepochybně patří všelidové hlasování o konkrétních věcných tématech. Zde je však zajímavé, že motivací k úvahám, zda a v jaké podobě mít či nemít referendum zakotveno v Ústavě, slouží postoje daného člověka k aktuálním politickým otázkám.
Pro zdůvodnění tohoto svého úhybu používá bohužel značně manipulativního způsobu argumentace. Když se totiž dostává do důkazní nouze, pak pronese slova o "hloupém lidu". Který z pohledu odpůrců metod přímé demokracie není schopen sám kompetentně rozhodovat.
Jenže: kdo by se dnes odvážil veřejně něco prohlásit o "hloupém lidu"?... A tak V. Hanáček dosahuje svého cíle - oprávněnosti referenda a přímé demokracie vůbec - velice lacinými prostředky, aniž by se musel jakkoli vypořádávat se skutečnou složitostí a vnitřní rozporuplností celé záležitosti.
Zkusme ale celou záležitost otočit. Jestliže tedy V. Hanáček svou protistranu vmanévrovává do pozice těch, kteří nemohou veřejně pronést svůj úsudek o "hloupém lidu", pak vyzvěme jeho samotného, aby - při pohledu na volební výsledky v ČR, USA, v Rusku, v Turecku atd.atd. - aby jasně a s plnou odpovědností vyhlásil, že v demokracii máme kdykoli k dispozici naprosto a bezvýhradně "inteligentní lid".
Že tu máme vzdělaný, inteligentní, občansky odpovědný lid, který je kdykoli schopen jak zcela kompetentně rozhodnout složité věcné otázky (například v oblasti ekologie), tak i zvolit si do svého čela slušného, solidního, inteligentního a mravně vysoce vyspělého reprezentanta.
Protože jenom za těchto okolností je možno veškeré těžiště politického rozhodování přesunout v rámci přímé demokracie na onen "inteligentní lid".