V Poslanecké sněmovně se objevily hned dva návrhy na zavedení všelidového hlasování coby ústavního institutu demokratického rozhodování. Jeden pochází z dílny ČSSD, druhý z pera SPD. Oba návrhy se však v mnoha ohledech diametrálně liší. ČSSD počítá s poměrně přísnými podmínkami jak vyhlášení, které se bude moci uskutečnit po předložení petice a následném ověření pravosti podpisů od 10 procent voličů, tedy zhruba od 850 tisíc občanů České republiky. Výsledek by pak byl závazný pouze v případě, že přijde hlasovat více než polovina oprávněných voličů.

Z otázek, které by šlo v referendu předložit, je pak vyňato členství České republiky v mezinárodních organizacích a plnění mezinárodních závazků stejně jako otázky základních práv a svobod, sociální a daňové záležitosti a v neposlední řadě i hlasování o odvolání lidí z funkcí či jejich jmenování.

Návrh SPD jde z hlediska vymezení podmínek směrem přesně opačným. Okamurova strana navrhuje umožnit podat platný návrh na vypsání referenda pouhým 100 tisícům petentů. Druhým oprávněným orgánem je pak vláda. Z předmětných otázek referenda by bylo vyloučeno vymezení základních práv a svobod, otázky rozporné se závazky vyplývajícími z mezinárodního práva a zásahy do soudní moci. O přípustnosti referenda by rozhodoval Ústavní soud a prezident by mohl referendum vypsat jen po jeho souhlasném verdiktu.

Otázky členství státu v mezinárodních organizacích by pak v referendu položeny být mohly. Výsledek referenda by byl absolutně závazný a platný bez ohledu na účast při hlasování. Pravicová opozice, zejména pak ODS, TOP 09 a STAN, návrhy odmítá a referendum nechce uzákoňovat vůbec. Vládnoucí hnutí ANO referendum podporuje, ale chce do jeho finální podoby přímo zasáhnout. Podobnou ambici pak mají všechny ostatní strany.

↗

Je volený politik vždy s danou problematikou obeznámen lépe, a dokáže tedy rozhodnout kompetentněji než běžní občané? Foto archiv DR

Pojmový a myšlenkový chaos před rozhodnutím

Na české diskusi o větším prosazení prvků přímé demokracie je dlouhodobě pozoruhodných několik rovin argumentace. Předně je třeba říct, že zde existuje nezanedbatelný pojmový zmatek. Tak například za prvek přímé demokracie je často označována i přímá volba prezidenta republiky či přímé volby starostů a hejtmanů, a to přesto, že se jedná o volbu volených zástupců lidu, kteří posléze rozhodují o příslušných věcech v souladu se svými kompetencemi. Jde tedy o prvky zastupitelské demokracie, nikoliv přímé!

Do kategorie prvků přímé demokracie naopak nepochybně patří všelidové hlasování o konkrétních věcných tématech. Zde je však zajímavé, že motivací k úvahám, zda a v jaké podobě mít či nemít referendum zakotveno v Ústavě, slouží postoje daného člověka k aktuálním politickým otázkám.

Zcela zásadní je pak otázka členství v EU. Ti, kteří si přejí setrvání České republiky v EU, mají tendenci institut referenda odmítat, a pokud připustí jeho existenci, rozhodně se staví proti možnosti poskytnout občanům pravomoc rozhodovat o členství naší země v mezinárodních organizacích. Ti, kteří si naopak takzvaný czexit přejí, pak horečně volají po referendu a implicitně předpokládají, že jeho odhlasování všelidovým plebiscitem je nejjednodušší cesta, jak ho dosáhnout.