V rámci dlouhodobé propagace přímé demokracie (ostatně, název tohoto serveru je příznačný), Jakub Patočka v komentáři tentokrát hájí aktuální postoj Pirátů, že v příslušném zákonu není nutná pojistka ani proti možnosti vyhlásit referendum o tak závažných tématech, jako je opuštění EU.

Ponechám tentokrát stranou úvahy, co by odchod z jednotného trhu znamenal. V případě konání zmíněného referenda jistě bude dostatek analýz ekonomů popisujících vyhlídky vývoje českého hospodářství, podobně jako tomu bylo před referendem v Británii. Lze předpokládat, že občané věrohodně popsaný černý scénář ve vlastním zájmu a s obrovským náskokem v plebiscitu zamítnou.

Tedy, to zamítnutí zřejmě z bůhvíjakého důvodu předpokládají především Piráti, naštěstí však, alespoň zatím, nikoli hlavní část demokratických politiků. V zmíněné Británii na jednoho čtenáře seriózního The Guardian připadá deset čtenářů bulvárně-propagandistického plátku The Sun. Výsledek anglického plebiscitu to samozřejmě poznamenalo. Britská mediální scéna nepodala občanům plnohodnotná a kvalitní data o tom, o čem hlasují.

↗

Současný systém umožňuje téměř dokonalé informační odtržení občanů od reality. Grafika ISS Europe

Každý složitý systém má svoje bezpečnostní díry a zastupitelská demokracie se svým uspořádáním kontrol mezi jednotlivými volenými orgány, médii a soudnictvím, složitým a zranitelným systémem je. Podobně jako u počítačových systémů, kdykoli dojde k narušení fungování záškodníky (hackerský útok), je nutné neprodleně učinit opatření, která systém vrátí do původního stavu („vydání záplat“). Děje se ale toto průběžné opravování a údržba i v systému zastupitelské demokracie?

Jeden ze základních předpokladů pro normální fungování demokratického systému je dobrá informovanost občanů o věcech veřejných. Ukazuje se celosvětově, zejména v souvislosti s rozšířením internetu a sociálních sítí za posledních 10 let, že právě toto místo rozeznali různí útočníci na demokracii jako systém správně jako zranitelné a dělají si v různých plebiscitech, od brexitu po americké nebo české prezidentské volby, doslova co chtějí.

Demokratický systém sám sebe brání neúčinně, protože má v sobě zakódovanou ochranu práv a zastoupení i těch, kteří pracují na jeho neetickém, manipulativním ovlivňování. Možnost dosažení až dokonalého odtržení občanů od reality, a to přímo v EU, ilustruje úsměvný stav maďarského informačního prostoru, kde si prý velká část voličů myslí, že ve volbách kandiduje neexistující strana dlouhodobě démonizovaného amerického miliardáře Sorose.

Právě Jakub Patočka byl ten, kdo jako jeden z prvních hlasitě požadoval reformu mediálního trhu a upozorňoval na prohlubující se neřešené problémy s čím dál menším důrazem na profesionalitu a pravdivost, čím dál menší redakce a rozpočty mediálních domů. Jistě se s Patočkou shodneme, že tento problém, který považujeme za závažný pro fungování demokratického procesu, nebyl zatím nijak uspokojivě vyřešen, a to ani v USA nebo v Anglii, natož v zmíněném Maďarsku nebo v České republice.

Lze tedy předpokládat, že za současného stavu umožní plebiscity o klíčových otázkách pro budoucí směřování České republiky další rozšíření vlivu kapitálu nejasného původu na demokratický proces. Zatímco dnes vidíme, že v zastupitelské demokracii sice může strana vlastněná jednou osobou získat 30 procent, mít několik starostů a senátorů, pro zásadní změny ve směřování České republiky je to ale pořád málo. Navíc, vyhlídky na další volby, tedy zúčtování plnění volebních slibů, už dnes pro ANO vypadají neveselé. To je ale zastupitelská demokracie. V případě plebiscitů bude na prodej i zboží, které zatím na trhu není: odchod z EU, z NATO a kdovíco dalšího.

Jedno referendum, to nedávné o Zemanovi, představovalo dost dobrou ukázku toho, jak se taková referenda budou z valné části financovat a nakolik etické a jak moc profesionální mediální pozadí bude spolurozhodovat o výsledku. Ještě v nultých letech by současný Zeman nemohl získat proti Drahošovi zdaleka tolik hlasů jako dnes, už proto, že by se nemohl opřít o finance a mediálně-hoaxovou mlhu, která se dnes, z nejasných zdrojů a přes podivné osoby, při takových příležitostech vytváří.

Pokud jde o počítačové systémy, logické řešení spočívá v bezodkladné nápravě známých bezpečnostních rizik. V případě demokracie pak především v nápravě starých mediálních chyb a nedůsledností v kontrole, jež spočívají hlavně v marném čekání, až spravedlivě zasáhne neviditelná ruka trhu (no, právě že zasahuje!).

Až po nápravě neblahého stavu, zlepšení schopnosti žáků ověřovat si zdroje a rozeznat pravdivé od manipulativních zpráv, důsledného dozoru kvality nad celostátními soukromými, především televizními zpravodajstvími, lze bez obav rozšiřovat prvky přímé demokracie. Do té doby, a doba to je bohužel nejspíš ještě hodně vzdálená, znamená podobný krok nadbíhání útokům na demokratický systém. Požadavek na zavedení tak zásadní změny musí doprovázet i splnění nutných předpokladů, bez kterých může mít přímá demokracie nepředvídatelné následky.