Někdy se mi zdá, že celá diskuze o současné prezidentské volbě se nebezpečně a zároveň iluzorně smrskává na jakýsi nesmiřitelný souboj mezi dobrem reprezentovaném údajnou slušností na straně jedné a zlem reprezentovaným projevy buranství a cynismu na straně druhé. Nebudu zde spekulovat, jak moc za tuto situaci může současná hlava státu sama a do jaké míry nám údajné elity ukazují svou vrozenou přezíravost.

Jsem však přesvědčen, že tento způsob zjednodušeného nálepkování a vyvyšování se nad druhé k ničemu produktivnímu nevede. Je třeba si vždy připomínat: volič Miloše Zemana, není Milošem Zemanem samým. Na to si prosím vzpomeňme pokaždé, když z nějakého zvláštního důvodu pocítíme chuť se účastnit kulturní války před druhým kolem volby prezidenta, která zuří nejviditelnější v bublinách sociálních sítí.

Raději se proto věnujme dialogu s příznivci Miloše Zemana a zkusme jim slušně připomenout pár faktů.

1. Prezidentovo jednání

Občas v souvislosti s prezidentem Zemanem zazní názor, že prezident je osoba, která mluví jasně a k věci. Je na něm oceňována jeho upřímnost. Je smutnou vizitkou dnešní doby „mediálního blábolení“ a všudypřítomné atomizace mediálního obsahu, že nejsme schopni demaskovat opak, a tuto skutečnost pak udržet v živé paměti lidí. Mluvit k věci a jasně totiž ještě neznamená mluvit pravdu.

Lež se v české politice stává normou a Miloš Zeman je jedním z důvodů, proč tomu tak je. Za zjevný podvod se však u nás z funkce neodstupuje (Babiš) a za lež se již nikdo neomlouvá (Zeman).

Prezident Zeman za dobu své funkce často mluvil účelově nebo evidentně lhal a nakonec nedokázal projevit ani dostatek sebereflexe a při správné příležitosti přijít s omluvou. Případ dehonestace novináře Ferdinanda Peroutky ze strany Miloše Zemana není v jeho případě bohužel ničím ojedinělým. Spojují se v něm však všechny aspekty toho, co zde popisuji. Účelovost, mlžení, prokazatelná lež, neschopnost uznat lidské pochybení a následně se omluvit.

2.Prezidentova lidovost vs. solidarita, národní hrdost

Prezident Zeman jednou prohlásil, že je prezidentem dolních deseti miliónů. Tak se však nikdy nechoval.

Smutným výsledkem Zemanova působení na Hradě tak je fakt, že z prezidentské role, která je výsostně státotvorná, udělal veskrze roli opoziční. I teď je z dat patrné, že podporu má hlavně na periferiích, které prokazatelně trpí celou řadou socio-ekonomických problémů. Udělal však něco pro tuto část společnosti?

Lidovost v estetických projevech současného prezidenta se možná vyskytuje od hrubého mluvy přes kouření a sklony k pití, avšak solidaritu, kterou považuji za jeden z hlavních pilířů správného fungování demokracie, u něj najít nelze. Miloš Zeman nikdy nebyl člověk, kterému by na srdci ležely problémy lidí na okraji.

Je pražským intelektuálem, který svoji inteligenci využíval k tomu, aby chytře pracoval s tekutým hněvem přítomným ve společnosti. Ten pak následně využívá spíše ve svůj prospěch místo toho, aby s ním z pozice své funkce nějak bojoval.

Omílaný argument, že Miloš Zeman vždy hají naše národní zájmy, se pak podlamuje pod vahou faktů, že naší zemi otevírá spíše široké náruči podnikatelského prostředí Čínské lidové republiky a Ruska. To výspy demokracie a svobodného dialogu nejsou. Komu tato aliance dobře poslouží, bylo vícekrát analyzováno. Obyčejný občan z České Republiky to ale není a nebude.

3.Prezidentovo okolí

I pokud s vámi příznivec Miloše Zemana bude stále diskutovat a jeho osobnost se mu bude jevit nedotknutelná, pak promluvte otevřeně o jeho okolí. Nezastavujte se vůbec u úlisné snaživosti jeho mluvčího a připomeňte mu rovnou jeho kancléře, který kupuje v Praze honosnou vilu za podezřelých okolností, nemá bezpečností prověrku a přesto dál vykonává funkci.

Příznivci v kampani Miloše Zemana nejsou jen ti  „z dolních deseti miliónů“, ale rekrutují se i z mafiánsko- korupčního prostředí. „Zeman si nikdy nenakradl“. To je časté tvrzení, se kterým se můžete setkat. Věřím, že to platí u něho samého, protože prezident je ten typ, kterého vábí víc moc než peníze.

U jeho okolí takovouto jistotu ale rozhodně nemáme. Absolutní netransparentnost jeho kampaně, naše obavy v tomto směru jen potvrzují. Příkladem nešel — naopak.

4.Prezidentovo zdraví

I o této nepříjemné záležitosti je třeba promluvit. Prezident Zeman je v současnosti nemocný člověk zahnaný do kouta. Částečně v důsledku své prokazatelné zapšklosti a mstivosti, částečně pak vinou nesmiřitelného tlaku médií, které si po celou dobu své kariéry úspěšně proti sobě poštvával. Koukat se na jeho chatrný zdravotní stav by nás nemělo těšit.

Prezidentovu osobnost to jakkoli nedevalvuje. Stejně tak by ale on sám měl vyhodnotit, že na tak náročnou funkci, která si žádá plné nasazení jeho osobnosti, už zdravotně prostě nemá kapacitu. Přísně promyšlené aranžmá všech jeho akcí, tento fakt potvrzuje.

Je proto pro všechny absolutně zbytečné dále sledovat rozpad jedné výrazné osobnosti v přímém přenosu. A to věřím, že platí jak pro jeho příznivce, tak pro jeho odpůrce.

Samota na Vysočině, pro něj skýtá potřebný prostor a čas. Ten může třeba využít k tomu, aby sepsal v mnoha ohledech jistě zajímavé memoáry a dovysvětlil tak příštím generacím, některá svá kontroverzní politická rozhodnutí. Myslím, že právě toto je nejpravděpodobnější bod shody v rámci možného dialogu.

↗

Po tom všem si pokládáte možná otázku? Musíme však nutně volit Jiřího Drahoše? Jistě, že volba Jiřího Drahoše skýtá řadu možných úskalí. Má tento akademik na to, aby obstál v složitých situacích při jednání o sestavování vlády, které ho čekají? Jakým okolím se vlastně obklopí a nenechá sebou manipulovat?

To vše v nás vzbuzuje oprávněné obavy. Jedno je ale jisté: Miloš Zeman měl pět let na to, aby se ve své funkci dostatečně projevil. Jsem proto přesvědčen, že je dobré dát v tomto směru šanci někomu jinému. Právě už kvůli možné změně společenské nálady, která je mnohem důležitější, než si mnohdy sami připouštíme.

Prezident Zeman, nám svým chováním a svou osobností, dával dostatek prostoru k tomu, abychom do jeho funkce i do něj samého měli šanci projektovat svojí naštvanost a osobní frustrace. Mějme proto za prezidenta někoho, kdo nám toto již nebude ulehčovat. Někoho, kdo se o to mnohokrát proklamované spojování všeho, co je teď tak fatálně narušené, pokusí.

Myslím, že Jiří Drahoš je osobou, které tu šanci máme dát. Osobou, která může být navíc přijatelná i pro voliče Miloše Zemana, s nimiž o tom všem lze vést dialog.