Zbavit se Zemana
Jakub PatočkaDruhé kolo nebude ani tak volbou mezi dvěma kandidáty jako referendem o Zemanovi. Šance zbavit se ho jsou slušné, ale síly, které za ním stojí, jsou natolik masivní, že zdaleka není vyhráno. Bude to zkouška naší civilizační vyspělosti.
Boris Pilňak má v jedné povídce obraz mužiků, kteří se za bolševické revoluce zmocnili šlechtického sídla. Popisuje v jemných detailech znešvařování místa, tupost a plenění, zablácená bagančata na intarzovaném stolku. Tak vypadalo pět let vlády Miloše Zemana a jeho suity na Pražském hradě. Výsledek prvního kola prezidentské volby skýtá solidní naděje, že by nyní mohlo období, jež budoucí historici patrně zhodnotí jako hlubokou národní ostudu, skončit.
Často se říká, že nemá smysl všechny hanebnosti, jichž se Zeman na Pražském hradě dopustil, znovu a znovu připomínat. Není to pravda. Zvláště nyní to není pravda.
Je potřeba si připomenout každičký jeden detail. A všem, kteří v sobě najednou objevili jakés takés vlastenectví, klást otázky. Zda jim nevadí prezidentovo potácení se nad korunovačními klenoty? Zda jim nevadí prezidentovo vystoupení po boku českých rasistů na jednom pódiu v Mezinárodní den studentstva, kdy se vzpomíná na to, že nacisté zavřeli české vysoké školy a zavraždili devět českých studentů?
Zda jim nevadí urážky prvorepublikové legendy, za války Němci vězněného demokrata a největší postavy poválečného československého exilu Ferdinanda Peroutky? Zda jim nevadí mávání maketou kalašnikova s nápisem „na novináře“ a se zásobníkem vkusně zhotoveným z lahve od becherovky? Zda jim nevadí prezidentova účast v ruských snahách maskovat vraždu Jana Masaryka? Zda jim nevadí trapné žertování s Putinem o roce 1968 či nedávné urážky Alexandra Dubčeka? Bude to dlouhý seznam a má smysl ho zhotovit.
Není teď přitom třeba připomínat, čím vším urazil nás, liberály, ekologické demokraty, humanisty, poněvadž my máme ve volbě jasno. Klaďme otázky, na něž se musí špatně odpovídat například oněm lidem mezi sociálními demokraty a komunisty, kteří se znovu hotoví vyrazit hlasovat pro pokračování národní ostudy. Co přesně Miloš Zeman udělal pro levicové voliče? Čím se jich zastal? Jak pomohl zlepšit jejich postavení? Paktováním se s českými oligarchy? To chtějme vysvětlit.
Rozum zejména zůstává stát nad příchylností různých postav z vedení ČSSD k Miloši Zemanovi, rozvzpomeneme-li se, jak se zachoval k jejich předchůdcům. Vladimíru Špidlovi, kde mohl, podrážel nohy, proti Jiřímu Paroubkovi vyjednal pro ODS přeběhlíky, Bohuslava Sobotku div že nepřetáhl holí. Být na místě Jana Hamáčka či Milana Chovance, bojím se, že se mi Miloš Zeman za vyslovení podpory odvděčí rozpuštěním v sudu s louhem.
Pokud bychom se tedy zamýšleli nad tím, proč má Zeman "nepochopitelně" širokou voličskou podporu, museli bychom se zamyslet i nad tím, proč ty nové západní hodnoty už tolik nepřitahují. A to se nám z pochopitelných důvodů dělat nechce - bylo by to nepříjemné a bolestné.
Nesdílím přesvědčení Jakuba Patočky o zavraždění Jana Masaryka. Spíše bych mínil, že je nelze (zcela) vyloučit.
"Potácení se nad korunovačními klenoty" bych ve světle pozdější nesporné prezidentovy vratkosti mezi prohřešky M. Zemana asi nezahrnul. Byť třeba jen z decentnosti.
Jinak souhlas.
a) Mohu se od nich izolovat (rozpolcení společnosti, nepřátelská atmosféra).
b) Mohu je chtít převychovat, když to nepomůže, tak zavřít, když to nepomůže, tak zlikvidovat (totalitní režimy, diktatury).
c) Mohu se snažit odlišné názory snést, žít vedle těch lidí, diskutovat s nimi a nezavrhovat je, snažit se jejich názor pochopit, což neznamená souhlasit, ale znamená to nedělat zkratku a nevykládat si existenci odlišných názorů zlou vůlí jejich nositelů, nízkou inteligencí, mravní nedostatečností ... (Domnívám se, že naznačený postup je charakteristický pro vyspělé demokracie.)
Nicméně Jakuba Patočku i Tomáše Halíka čtu rád také.
Tím samozřejmě není myšleno to, že každý kdo má rád bůček bude automaticky volit Zemana.
Ale jde o to že každý národ je nějakým způsobem "nastaven" - ohledně svých centrálních životních preferencí, hodnot, způsobů uvažování, vztahu vůči svému okolí. Psychologie zde hovoří o "vzorcích chování".
A nedá se nic dělat, v českém prostředí vysoce převládá ta známá "knedlíková kultura", a s ní i odpovídající knedlíková mentalita. Anebo také švejkovství v tom nejpřízemnějším pojetí: "Klid a nohy v teple!"
Kterážto "knedlíková kultura" pak svého představitele docela jistě daleko spíše nalezne v osobě populistického a pseudolidového M. Zemana, nežli v osobě distingovaného představitele vzdělanostních a kultivovaných částí národa J. Drahoše.
Jsem toho názoru, že duel Drahoš vs. Zeman je v zásadě téhož charakteru jako souboj Van der Bellena s Hoferem v Rakousku před rokem a lze doufat, že s trochou štěstí dopadne podobně.
Sdílet
Zemanova menšinová vláda umožněná opoziční smlouvou byla sice ekonomicky úspěšná, ale na jejím konci se množilo korupčních afér, také poločas s pokusem o mocenské ovládnutí České televize představoval porážku ze strany občanské veřejnosti, takže Zeman vcelku racionálně odstoupil z funkce předsedy sociální demokracie a přenechal své místo Vladimíru Špidlovi, aby ten, poté, co v televizi brilantně rozdrtil Václava Klause, nebyl dále vázán opoziční smlouvou, která byla původně uzavírána na věčné časy, mohl opětně vyhrát volby a sestavit vládu se středopravicovými stranami. Sice si potom ještě Zeman vzpomněl, že by mohl být prezidentem, ale sehrál to tak blbě, že byl oprávněně poražen, aby posléze potají utekl z Hradu.
Předpokládám, že tato porážka pro něj bude horší a konečná, pokud vůbec ustojí nebo i usedí debaty s Drahošem.