Za několik dní si bude naše země volit prezidenta. Vážně jsem uvažoval o tom, že radost z užití občanské odpovědnosti přenechám jiným, páteční odpoledne strávím četbou nějakého kvalitního románu a v sobotu si výjimečně přispím až do oběda. Nakonec jsem ale své plány změnil a volit půjdu. Budu volit Marka Hilšera. Jako správný podporovatel všemi podceňovaného kandidáta se budu nejprve zabývat tím, co se stane, když můj kandidát neuspěje a proč pro mě i tak má smysl ho volit. Po nutné dávce pragmatismu se pak krátce zamyslím nad tím, co se stane, když Hilšer z prvního kola postoupí.

Marek Hilšer nebude prezidentem

O tom, že se voleb nezúčastním, jsem uvažoval dlouho. Ne že bych snad sentimentálně vzpomínal na svou gymnaziální fascinaci sociálním anarchismem; tím hlavním důvodem je, že víceméně nemám koho volit. Jsem totiž příslušníkem jedné dnes již marginální menšiny — jsem levičák, a navrch sociální demokrat. A ačkoli ve volbě kandiduje devět pretendentů Hradu, levicový z nich není ani jeden. Já jsem navíc asi před tři čtvrtě rokem burcoval pro to, aby Česká republika měla levicového prezidenta. Stejně jako na začátku léta si i nyní myslím, že pouze autentický levicový demokratický kandidát by měl reálnou šanci Miloše Zemana porazit a prezidentské funkci by navíc mohl dát zcela nový pozitivní politický obsah.

Levicového prezidenta ale mít nebudeme. Velmi pravděpodobně bude za několik dní do úřadu opětovně zvolen Miloš Zeman. Přesto má cenu jít k prvnímu kolu voleb a volit v něm. Pro levicového voliče je každý jeden z kandidátů kandidátem kompromisním. Pro mě osobně tak zůstává tou hlavní otázkou, jakým způsobem ovlivní prezidentské volby další vývoj na naší politické scéně a zda mohou mít nějaký vliv na její obrodu. Kandidatura Marka Hilšera možná nebude začátkem jedné prezidentské kariéry, ale bude zcela určitě začátkem nové politické kariéry. A to není zase tak málo.