Všichni jsou toho ještě plní, protože to, co se stalo v pátek odpoledne ve volebním sále v Praze Stodůlkách, v českých zemích nevídáme: Právě když hledal v dané místnosti v peněžence svůj občanský průkaz prezident Miloš Zeman, který přišel do Stodůlek hlasovat pro své znovuzvolení, strhla si ukrajinská členka skupiny FEMEN Angelina Diashová, schovaná mezi novináři a fotografy, košili. S odhalenou hrudí a nápisem Zeman — Putin's Slut pak začala křičet a v další sekundě vyběhla před prezidenta.

Lze sáhodlouze debatovat, zda šlo alespoň symbolicky o „pokus o útok“, jak napsal na Twitteru Zemanův mluvčí Ovčáček, nebo jestli se aktivistka chtěla jen před prezidentem ukázat a vykřičet svoje poselství. Diashová na každý pád prezidentovi neublížila, zastavila se těsně před ním, a hned ji svalila ochranka.

FEMEN samotný zveřejnil na webu následující prohlášení: „Ukrajinská sextremistka Angelina Diashová zaútočila na volební místnost v Praze během volby stávajícího prezidenta Miloše Zemana. Sextremistka vykřikla ‚Zeman — Putinova děvka‘, stejná slova pravdy měla napsané na své nahé hrudi. Zeman je nejzářnější představitel kremelského bordelu spolu s tak zkušenými politickými prostituty jako Donald Trump, Gerhard Schröder, Pedro Agramunt, Sára Wagenknehtová, Silvio Berlusconi, Igor Dodon a Marine Le Pennová.“

Ve vlastní volební místnosti se vrátilo všechno postupně do normálu. Dezorientovaně působícího Zemana ochranka rychle vyvedla a po spoutání a odvedení dívky přivedla zase zpět. Prezident odvolil a odešel nakonec s prohlášením, že je poctěn, neboť aktivistka patří ke skupině, která útočí podobně i na papeže.

Zeman se tak vypořádal s celou věcí ve stejném duchu jako například právě Vladimir Putin, který po obdobném protestu FEMENu při své návštěvě Německa v dubnu 2013 prohlásil: „Pokud jde o tuhle akci, ta se mi líbila. (Všiml jsem si), že to byla pěkná děvčata, i když nemohu říci, jestli blondýny, nebo brunety (...) Neslyšel jsem, co křičely, ale na tom, co provedly, nevidím nic děsivého (...) Přijde mi lepší, když člověk protestuje oblečený, ale venku teď není zase taková zima — takže se to dá dělat asi i tak.“

Co ovšem podobně neskončilo, ba právě začíná naplno žít druhým životem, jsou nejrůznější interpretace a reinterpretace daného činu — výklady, jež mají za cíl ovlivnit volby a debaty po nich. S akcemi FEMENu a s jejich motivacemi však nemají věru moc společného.

O co jim jde

FEMEN vznikl na Ukrajině v roce 2008. Hnutí si vzalo za cíl „probudit ukrajinské ženy“, „povzbudit je k sociálnímu aktivismu“ a „budovat image Ukrajiny jako otevřené země, umožňující plnou seberealizaci všech žen“.

Vedle poukazů na důsledky sexbusinessu, rozmachu sexuální turistiky a zneužívání žen — což jsou oblasti, v nichž se podařilo hnutí na vlastní Ukrajině leccos i změnit —, začal FEMEN bojovat postupně i proti dalším nejrůznějším projevům sexismu a nesvobody, za demokracii, za politické vězně a od rusko-ukrajinského konfliktu také specificky proti Putinovu režimu.

V roce 2011 začaly vznikat buňky FEMENu i mimo Ukrajinu: v Polsku, Rusku, Švýcarsku či Tunisku. Jakousi centrálu, či hlavní informační trust, má skupina v současnosti v Paříži.

V hnutí působí aktivně několik stovek žen z celého světa. Jen asi dvacet z nich se ale účastní nejviditelnějších protestů s odhaleným poprsím. A Angelina Diashová je jednou z nich.

Dcera ukrajinské matky a angolského otce, který přijel do tehdejší Ukrajinské SSR na studia, provokuje už několik let na Ukrajině místní rasisty. Na vlasteneckých vláknech je známa jako Černá opice či prostě Negr. Většina lidí ji zná ale ze záznamu, na němž při schůzce ukrajinského prezidenta Petra Porošenka s běloruským Alexandrem Lukašenkem agituje podobně jako teď u nás — ovšem s pokřikem a nápisem Ať žije Bělorusko.

Proč se obnažují

FEMEN využívá svůj typický styl protestu na základě modelu vytvořeného v počátcích hnutí Annou Hutsolovou, angažovanou ekonomkou, která se rozhodla využít své zkušenosti z amatérského herectví v aktivismu. Obnažení ženské hrudi prohlašuje skupina za nejefetivnější způsob, jak při současné úrovni komunikace upozornit na nějaký palčivý problém takřka bez finančních nákladů — což je i odpověď na klasickou otázku, kdo je platí. Svoje protesty nazývá FEMEN doslova „útoky sextremistek“.

„(Na Ukrajině) je to jediná cesta, jak být pořádně slyšet. Kdybychom se prostě sešly s transparenty, nikdo by si tématu nevšiml,“ vysvětlovala před pěti lety novinářům otevřeně Inna Ševčenková, tehdy nejznámější tvář FEMENU.

I mezi neziskovkami, velkými protestními iniciativami, feministickými skupinami či liberálními médii je FEMEN — a zejména jeho styl — vnímán doposud rozpačitě. Jistého pochopení se mu dostává, když svoje akce provádí před zástupci nesvobodných režimů nebo v podmínkách, kde jej publicita chrání před tvrdou represí. V každém případě jsou ale jeho akce protesty z jiného světa — z jinak fungující a jinak rámované veřejné debaty, než jakou známe u nás.

Pokud dnes mluvčí Ovčáček o páteční události napíše: „Šíření desinformací, pokus o fyzický útok, snaha zabránit svobodné volbě. To je nenávistný svět odpůrců prezidenta Zemena,“ je to manipulativní rámování a jeho vlastní příspěvek do kampaně. A pokud iniciativa zemanovských sociálních demokratů Zachraňmě ČSSD označí akci za „Výsledek permanentního hanění hlavy státu“ s otázkou, zda jsou teď „Halík, Mitrofanov a spol. spokojeni“, je to zas jejich manipulativní rámování a snaha využít útok k vlastním záměrům.

FEMEN dělá podobná alotria politikům a paplášům, kteří dle jeho vidění podporují ruskou politiku na Ukrajině, zcela nezávisle na tom, co se šíří či napíše v České republice. Unikají mu nuance mezi aktivní podporou anexe Krymu a Zemanovými výzvami, aby se Evropa se záborem prostě smířila, pronášenými v zájmu českých exportérů. A naši českou kritiku Miloše Zemana FEMEN nijak nikde neřešil.

Bude zajímavé teď sledovat, čemu všemu a kdo ještě výskok Angeliny Diashové před Miloše Zemana přisoudí. Do českého prostředí nepatří a  nezapadá. Dá se tady však nejrůzněji zneužít.