V letošní prezidentské volbě sledujeme ubíjející konkurz na univerzálního přemožitele Zemana. Proto se všechny kampaně tak podobají. Všichni kandidáti dobře vědí, že kromě skalních fandů si Zeman za svoje prezidentování vybudoval i obrovskou skupinu svých odpůrců. Je to dost různorodá skupina, jejíž sjednocení může ve druhém kole Zemana porazit.

Při pohledu na Zemanovy vyzyvatele se pak člověk nemůže zbavit dojmu, že všem dělá kampaň stejný člověk. V případě Drahoše, Horáčka, Hilšera i Fischera evidentně existují čtyři kopie téhož manuálu, jak se ve volbách postavit Miloši Zemanovi. Kandidátské spoty jsou úplně stejné a říkají to samé: slušnost, hrdost, jsem dost starý, ale ne na umření, objel jsem regiony a zjistil jsem, co vás trápí.

Kdykoli někdo o něčem mluví, kladu si otázku: kdyby byla pravda, co říkáš, proč bys to říkal? A tak zatímco všichni kandidáti mluví o tom, že objeli regiony, Zeman objíždí regiony. Ostatní jako by cítili, že ty regiony tak úplně neobjeli, že se spíš rozbil stánek a natočilo pár dynamických šotů. Zeman naplňuje kulturáky a spot vůbec nemá. Bojím se, že periferie je Zemanova ještě víc než minule.

Milosrdné rady demokratických bardů

Tvůrci veřejného mínění se i letos pokoušejí vnutit svou antizemanovskou perspektivu Zemanovým voličům. Tentokrát jim při tom dávají usilovně najevo, jak strašně moc je respektují, aby se jich náhodou nedotkli. Tím se však žádný příkop nepřekročí, ale naopak prohloubí.

Tito přemlouvači se ve skutečnosti odmítají utkat se zemanovci jako rovní s rovnými. Celou volbu nadále staví na nadřazeném „vy se mýlíte, my máme pravdu“ nebo ještě nadřazenějším „vy se mýlíte, my máme pravdu a ještě jsme tak skvělí, že vás respektujeme“. Zatímco posledně znělo nevyslovené motto protizemanovského tábora „jsme lepší“, letos se dočkalo upgradu na „jsme ještě lepší než minule“.

↗

Tvůrci veřejného mínění se i letos pokoušejí vnutit svou antizemanovskou perspektivu Zemanovým voličům  Foto FB Zeman Znovu

Jsou to tito moderátoři politického diskurzu, kdo hloubí příkopy. Miloš Zeman je pak jen využívá. Máloco v lidech vzbuzuje chuť volit Zemana tolik, jako každý další pokorný rádcovský status importované bohorovnosti markeťáka z Emirátů.

Pokud Zemanovy voliče skutečně nepovažujete za blbce, jak se holedbáte, odpovězte si sami, jak asi s vaší milosrdnou radou naloží.

Krasosmutnění Praotce Krajča

Nešťastným (a přesto mým) kandidátem je Michal Horáček. Spousta lidí ho nesnese, nikdo se ale ještě nepokusil vystihnout, v čem je vlastně rozčiluje. Jeho emotivní vztah k „obyčejným lidem“ je skutečný a dlouhodobý. Jeho projev není hraný nebo prefabrikovaný, jak často zaznívá. Přesto z něj cítíme jistý afekt, něco úzkostného, přepjatého…

Vysvětlení hledám v Horáčkově uměleckém projevu, v jeho textech. Kamarádka ho jednou označila jako Praotce Krajča. Není náhodou, že jeho lyrika se našla v šansonu. Je trpitelská, sebelítostivá, hořkosladká. Horáček „krasosmutní“, má neskrývanou radost z vlastního dojetí. Když Horáček vyjadřuje svůj vztah k českému lidu, jsou jeho motivy upřímné, má rád obyčejné lidi a fascinují ho jejich osudy. Jestli ho ale něco fascinuje ještě víc, je to sama jeho fascinace.

Soucítí s lidmi, ale většinu času tráví mluvením o tom soucitu. Pokud si někdo užívá Horáčkovu kampaň, je to především Michal Horáček. Rozplývá se nad svou emocí, užívá si svoje přesvědčení a je na něj hrdý. Navzdory tomu je Horáček jediný, jehož program a tým poradců pootevřely náruč liberálně levicovým voličům.

Ne tak úplně svěží vítr Jiřího Drahoše

Budu volit hlavně proti Zemanovi. Při posledních volbách jsem byl aktu sebezapření schopen i v případě Karla Schwarzenberga, který byl toho času jedním z klíčových mužů asociální Nečasovy vlády. Pokud proti Zemanovi letos stane v podstatě kdokoli s výjimkou Mirka Topolánka, zapřu se znovu a hodím to ve druhém kole komukoli od Drahoše přes Horáčka a Fischera až k Hilšerovi.

„Můj tým třinácti poradců pokrývá velkou část toho, co by měl prezident ve své funkci konzultovat,“ prohlásil pět dní před volbami nejfavorizovanější vyzyvatel současného marastu Jiří Drahoš a kamera zabrala egyptologa Miroslava Bártu, odborníka na konec civilizace. Na představování se naopak nedostal Ladislav Angelovič, člen skupiny The Tap Tap, který má Drahošovi radit v otázce hendikepovaných, protože restaurace neměla bezbariérový přístup. Ohledně postižených bude Drahoš zjevně potřebovat radit úplně od nuly…

Drahošovým ekonomickým poradcem bude ultrapravicový libertarián Lukáš Kovanda, vždy připravený radit s vetováním nebezpečně sociálních zákonů. Tým pro jistotu doplní i stálice fosforeskujících jaderných zítřků Dana Drábová. Ta přitom figuruje i v seznamu poradců Michala Horáčka a v minulosti se netajila náklonností k Miloši Zemanovi, čímž se její úspěch stává jistým. Podporuje to mou hypotézu, že hnutí JZD (jádro, zbraně, dálnice) by dokázalo porazit Zemana s Babišem a Kalouskem dohromady.

Totální defenziva

Všichni Zemanovi vyzyvatelé vyprazdňují svá sdělení do netušených hlubin nicoty. Jsou v totální defenzivě a strachují se, aby někoho nenaštvali. Je to smutný pohled pro všechny, kdo se snaží celoročně měnit věci k lepšímu, aniž by se těšili takové mediální a ekonomické pozornosti.

Zasloužilí pánové kandidáti se zjevili odnikud a kážou demokracii, ačkoli po nich v turbulencích posledních let nebylo ani vidu, ani slechu, a dožadují se našeho hlasu, protože Zeman. Nic víc nedokázala zdejší liberální scéna za pět let soustředěného hledání antizemana vyprodukovat.

Vypadá to, že česká společnost uvízla ve smyčce, ve které budou Miloše Zemana neustále vyzývat marketingoví správci politického modelu STAN: nikoho neurazit, soustředit se na PR a vyfotit se s Drábovou.