Přímá demokracie jako alibi
Daniela OstráDaniela Vašátková se ve svém komentáři zamýšlí nad otázkou, zda je přímá volba na úrovni menších obcí krokem ke zefektivnění, nebo jen líbivou náhražkou skutečného řešení.
Před několika dny se představitelé hnutí ANO a strany SPD po společném setkání mimo jiné pozitivně vyjádřili k možnosti zavést přímou volbu starostů. Nejde o nápad nový ani přelomový, naopak ve veřejné debatě se s přestávkami objevuje už několik let. Naposledy se o něm poměrně intenzivně hovořilo v souvislosti s poslaneckým návrhem TOP 09 a Starostů z července minulého roku, který navrhoval volit hlavu obce přímo v sídlech do 1500 obyvatel. Návrh byl zamítnut hned v prvním kole. Proč se nyní téma opět dere do popředí? A co by v konečném důsledku znamenala tato změna pro charakter naší zastupitelské demokracie?
Na první otázku je odpověď relativně jednoduchá: protože jde o populární krok. Většinu prvků přímé demokracie vnímají občané obvykle pozitivně. Mají pocit, že mohou ovlivnit více než doposud. A obzvláště v dnešní době, kdy je stávající systém — establishment v nevoli velké části obyvatel (jak nám napovídají i výsledky sněmovních voleb). Zastupitelská demokracie se stává reliktem starých časů, nástrojem „zlovolných“ tradičních stran, které chtějí mermomocí lidu upřít jeho právo na rozhodování o budoucnosti této země. Asi v tomto duchu se nese kritika současného stavu, zejména ze strany populistických subjektů.
Ostatně jak známe z historie, populisté dokázali zdatně využít prvků přímé demokracie k její postupné eliminaci. Adolf Hitler využil za doby své vlády hned několikrát institutu referenda (vystoupení Německa ze Společnosti národů, spojení funkce kancléře a prezidenta a referendum o anšlusu Rakouska). Je samozřejmě neadekvátní srovnávat říšského kancléře s představiteli českých populistických stran a hnutí, avšak u každé výrazné změny dosavadního nastavení je vždy potřeba se zastavit a řádně zamyslet nad důvody a dopady těchto návrhů. Ať už pocházejí z pera TOP 09, SPD nebo kohokoliv jiného. To, co je populární, nemusí být prospěšné pro stabilní fungování naší demokracie.
Přímá volba starostů tak, jak si ji nejnověji představuje SPD, není jen soubor legislativních opatření, ale změna systémového charakteru. Pokud bychom se totiž vydali obdobnou cestou jako při zavedení přímé volby prezidenta, znamenalo by to nezměněný status quo v pravomocích starostů, ale změnu ve vnímání jejich postavení voliči. Přímo volený starosta obce by získal zcela jinou úroveň legitimity. Očekávání občanů by vzrostla, ale jeho možnosti ovlivňovat reálný chod věcí by se nezměnily. To by mohlo vést k deziluzi a následné apatii voličů. A zcela se to příčí argumentům zastánců přímé volby, kteří v ní vidí šanci na aktivizaci občanů.
Přímo volený starosta má opravdu odpovědnost primárně k voličům, kteří jej mají možnost za jasně definovaných podmínek odvolat. Zde se ale nabízí na dnešní poměry snad až kacířská myšlenka: copak i nepřímo volený starosta, tedy politik, není svým voličům odpovědný? Zastupitelská podoba demokracie přece toto břemeno ze starostů, hejtmanů a dalších nesnímá. Stejně jako neubírá občanům — voličům nástroje a možnosti, jak volené zástupce kontrolovat. Zastupitelské formy se staly naším alibi pro občanskou pasivitu a toto by rozhodně nemělo být argumentem k zavádění přímých prvků.
Ano, může se stát, že ani institut voleb nedokáže ne zcela oblíbeného starostu dostat z funkce, a ten se díky schopnosti získat podporu v zastupitelstvu dokáže udržet u moci. Přímá volba s sebou přináší i možnost přímé odvolatelnosti. Například na Slovensku, které je nám dáváno za příklad, je starostu možné odvolat referendem, pokud se pro něj vysloví 30 procent voličů a následně v něm pro odvolání hlasuje nadpoloviční většina (odvolávat může i zastupitelstvo). Zvolení je paradoxně mnohem lehčí, kandidátovi stačí prostá většina v rámci jednokolového většinového systému. Pokud Tomio Okamura a do jisté míry i Andrej Babiš halasně prosazují přímou volbu starostů zejména za účelem dosáhnout odvolatelnosti politiků, měli by být k veřejnosti fér a přiznat, jak složité takové odvolání může v reálu být.
Starosta ví všechno nejlíp
Andrej Babiš v létě letošního roku dále na podporu přímé volby argumentoval, že je to starosta, kdo ví nejlépe, kde je potřeba opravit chodník či zvýšit kapacitu ve školce. Jako by měl v celém městě jedině starosta vyvinuté základní smysly a dokázal rozpoznat, co je potřeba zařídit. Tato personifikace vedení města do jediné osoby, a ještě v tak absurdní míře, není u politika typu Andreje Babiše překvapující. Ostatně na tomto principu je vystaveno celé hnutí ANO. Jistě, my voliči se velmi často rozhodujeme na základě informačních zkratek, které nám pomáhají pochopit a zjednodušit složité procesy, a tak si řízení města možná spojíme pouze s osobou starosty. Ale intuitivně předpokládáme, že nejsme vydáni zcela napospas jeho libovůli a i on je limitován.
Za dobu, co Andrej Babiš okupuje českou politickou scénu, jsme si mohli zvyknout na ospravedlňování všelijakých reforem ve jménu větší efektivity. Co když si ale ve jménu větší efektivity zavedeme přímou volbu, právně upravíme postavení starostů, posílíme jejich vliv a následně si zvolíme někoho s perfektním marketingem, ale minimálními schopnostmi? Někoho, pro koho je konsenzus překážka tížené efektivity? Někoho, kdo si ve jménu znovuzvolení vybere cestu populismu? Co když budeme mít oddělené volby a zvolené zastupitelstvo nebude starostovi po vůli? Může být takto zablokovaná obec nacházející se fakticky v režimu kohabitace efektivní? A pokud se neschopného starostu nepodaří odvolat v referendu kvůli nízké volební účasti, znamená to tedy, že nebude fakticky odpovědný nikomu?
Dříve, než se pustíme do překotných změn Ústavy a dalšího oslabování stávajícího zastupitelského charakteru naší demokracie, neměli bychom se raději podívat, zda nelze některé problémy vyřešit dílčími změnami? Které pravomoci je třeba posílit, abychom starostům ulehčili řízení města a zároveň výrazněji neomezili kontrolní pravomoci zastupitelstva? Pomohl by problémy obecních samospráv řešit pozměněný volební systém, například posílený o většinové prvky? A nenašly by se jiné způsoby, jak více zapojit občany do správy města, třeba zavedením participativních rozpočtů?
Andrej Babiš ve své polemice nad přímou volbou starostů ještě uvedl jednu zajímavou větu. Napsal: „Přešli jsme u nás na lidovou volbu prezidenta a demokratický systém se nezhroutil a stejně tak se nezhroutí z přímé volby starosty.“ Demokracie se opravdu nezhroutila. Můžeme ale na druhou stranu říct, že díky ní vzkvétá? Tak i tak jsme vždy odkázáni na osobnost konkrétního zvoleného reprezentanta. Přímá volba starostů stejně jako přímá volba prezidenta nejsou správné odpovědi na naši občanskou pasivitu. Slouží jen jako dobře znějící alibi.
Například to, že přímá volba starostů (nebo kohokoli jiného) není přímou demokracií, ale variantou demokracie zastupitelské. V zastupitelské demokracii lidé volí zastupitele (odtud název), který bude rozhodovat místo nich; naopak v demokracii přímé hlasují přímo o konkrétní otázce.
Sice toto hlavní nepochopení autorky dělá následující bod zbytečným, nicméně, pro úplnost, jelikož autorka klade otázku, jestli může přímá demokracie něco zefektivnit - odpověď je ano, podle empirických studií z USA a Švýcarska ušetří přímá demokracie 10-15% rozpočtu, protože si lidé prosadí transparentní opatření, která si politici (zastupitelé) sami neopatří, případně jen s dírami. Nemusíme nad tím složitě spekulovat, je to objektivní fakt.
Úvahy nad německými nacistickými volbami jsou už úplně mimo, protože volba starostů přece neznamená změnu ústavy.
Každopádně, i další přímá volba kohokoliv by vedla pravděpodobně ke zvýšení efektivity. A já myslím, že by se mělo jít cestou ještě větší granularity. Autorka se může zkusit zamyslet nad tím, jak může občan řešit konkrétní problém, který ho trápí (a vlastně by to bylo užitečnější než spekulace o tom, jak něco politicky nejde).
Vezměme si konkrétní příklad. Jsem dejme tomu nespokojený s tím, jak se vedení Prahy 3 vyrovnalo s Klinikou. Co můžu dělat? Zvolit si za pár let jiné zastupitelstvo, nebo jiného senátora. Ale co když oni dělají celkem dobrou práci, jenom v téhle věci to skřípe? Proč nemůžu dát nějak jasně najevo, že je tohle nepřijatelné? Alternativně, můžu se teoreticky nechat zvolit a angažovat se na plný úvazek.
Chápete ten problém? Ten řídící kanál (od lidí k zastupitelům) prostě není dost široký na to, aby věci fungovaly dostatečně dobře. Ve všech problémech, za které zodpovídají, se ztratí informace od voličů tom konkrétním.
Já bych třeba byl pro přímou volbu ředitelů státních institucí (třeba Dopravního podniku, České televize..). V takovém případě, pokud bych byl nespokojený s chodem konkrétní instituce, mohl bych si to vyřídit přímo s tím, kdo za to je zodpovědný, nemusel bych místo toho vyhazovat zastupitele, kteří mají příliš široké pravomoci. A, chce se mi dodat, lidé by nemuseli pak ze zoufalství, že nemohou nic změnit, volit Babiše (já ho nevolil).
Stát není jen podřízený občanům, ale také mu má sloužit. A pokud mu má sloužit efektivně, musí taky efektivně naslouchat, což znamená, že akce občanů mají mít nějaké přímé důsledky.
Taktéž funkce říšského kancléře a hlavy státu spojil v jedno svým vlastním dekretem; ten teprve následně nechal potvrdit referendem. Za podmínek totální nadvlády nacistické partaje si toto "referendum" mohl bez rizika dovolit.
Ale především, smyslem PD je nespoléhat na "osobnosti" a naopak řešit konkrétní otázky (nejlépe přímo konkrétní návrh zákonů). Populistům tedy skutečná přímá demokracie nevyhovuje, protože zatímco slíbit můžete leccos, přímé hlasování (zejména to iniciované zdola) se manipuluje hůř.
Kromě toho, je také empiricky známo, že lidé v PD hlasují spíše konzervativně, lidé jsou obecně konzervativnější, narozdíl od politiků (zastupitelů), kteří mají agendu (případně musí prosazovat nějaké změny).
Bohužel, autorka mě jako politoložka přesvědčuje o tom, že smyslem politologie není poznání (a případně zlepšení), ale spíš udržení mocenského statu quo (podobně jako u mainstreamové ekonomie). Opravdu chcete strávit život papouškováním nesmyslů o PD?
Kdyby šlo o politologický článek, měli bychom se např. dočíst, co ta shoda SPD a ANO o přímé volbě znamená: Jednotlivé kandidátky do zastupitelstva budou přímo závazně uvádět, koho nominují jako starostu? Nebo to bude zcela separátní volba? Bude starosta odvolatelný zastupitelstvem nebo bude nutné jeho odvolání provádět prostřednictvím referenda (kdo a jak ho bude moci vyvolat)? atd. Nebo se to neví, ale je vhodné se rozhořčovat, protože Babiš a Okamura jsou fuj?
P.s. Autorka se prostě mohla podívat vedle na Slovensko, kde přímá volba starostů, pokud si dobře vzpomínám, funguje už nějaký ten pátek a nikoho tomu nenapadlo říkat přímá demokracie.
Jde mi o to, že není tak těžké přemýšlet a odvozovat věci na základě prvotních principů, samozřejmě ne bezhlavě bez ohledu na empirickou zkušenost (která jde často proti racionální intuici). Aspoň tak se to snažím dělat já. A pro mě osobně, PD (především iniciativa a referendum) je odpovědí na mojí otázku, co můžu dělat, jestliže jsem s něčím nespokojený a nechci přitom měnit profesi. Má autorka lepší odpověď?
Možná je Babiš nebo Okamura jako Hitler, a výroky o přímé demokracii jsou jen zástěrka pro konání zla. Nebo je to naopak, a jejich výroky o muslimech jsou jen zástěrka pro konání dobra. (Osobně mi přijde přitažené obojí, ale to druhé asi víc.) Nebo jsou možná uvnitř trošku složitější, než připouští naše papundeklové mentální modely. Problém je, že jim do hlavy nevidíme, a proto nám nezbývá než se spolehnout na emoce.
A proto chci PD. Abych se nemusel spoléhat na někoho, koho už z principu nemohu kontrolovat.
S tím nesouhlasím. Oba mají vlastní program, který není čistě populistický. (Proto jsem taky psal třetí variantu - "jsou možná uvnitř trošku složitější".) Evidentně, Okamura nemusel na PD trvat po minulých volbách (vzpomínám si, jak se mu ostatní politici po volbách vysmáli - ve smyslu, volby skončily, už nemusíš předstírat, že chceš referendum). Babiš nemusel zavádět EET. Stejně tak, Hitler měl jasnou agendu (v něčem dobrou a v něčem špatnou, jak to bývá), populismus byl jen výtah k moci.
Jinak s těmi politiky, samozřejmě, jeden z velkých problémů zastupitelské demokracie je v tom, že zastupitelé nemohou dost dobře zastupovat třídy, protože jsou třída sami o sobě.