Goethe jezdil do Mariánských Lázní v době, kdy tu domy rostly na místě dřívějšího lesa jako houby po dešti. Jako v Americe, napsal si do deníku. Dnes jsou Mariánské Lázně českým ostrovem Pirátů.

Za barem v hotelu — pokoj od tří a půl tisíc za noc — stojí mladá žena alternativního zevnějšku. Má odznáček s pirátskou plachtou. Nejdříve mě napadá, že piráti obsadili toto buržoazně se tvářící hnízdo plné pozlátka. Když se ale usměje na obtloustlého pána v saku a kravatě, a po chvíli mu podá uvítací kalíšek Becherovky, dochází mi, že tu normálně pracuje. Ptám se, co si myslí o Pirátech. Co můžou dát zrovna jí. „Marihuánské Lázně,“ odpoví mi, a pohupuje se v rytmu hudby, která nehraje.

Mladý muž v opravdu báječné restauraci vypočítává, proč Piráti dobře řídí město: „Dali dohromady parky. Pořádají kulturní akce. Hotely chtějí, aby z nich lidé prakticky nevycházeli. V domě, kde bydlíte, máte lázeňské procedury, jídlo i zábavu. Piráti umí lidi dostat ven. Člověk letos neví, co má volit. Když vidím, co tu udělali, budu volit Piráty.“

Místní podnikatel to vidí jinak: „Vezou se na vlně politických keců. To se dnes lidem líbí. Víte, co bych udělal, kdybych řídil tohle město? Dal bych za deset milionů dohromady prostor Arniky. A lidi by viděli, že dokážu řešit věc, která desetiletí stojí na místě.“