„Jednou se bude mluvit o době Před a Po autobusu,“ napsal na Facebook Radek Holodňák, žatecký Pirát figurující na čtvrtém místě ústecké kandidátky, „to samý platí o volebním spotu. Že je hloupý a možná nevkusný? Ale funguje.“ Za svůj status lajky nesklidil a vlastní příbuzný mu v reakci vyčetl, že jde de facto o tvrzení „účel světí prostředky“.

V něčem má ale Holodňák pravdu. Populisticky vedená kampaň splnila všechny hlavní cíle. Dravé výkřiky volebních plakátů korunované podobou vězeňského autobusu umožnily Pirátům smýt ze sebe po osmi letech existence nálepku internetových podivínů a huličů. Jejich název už není recesisticky působící slabinou, ale naopak silou podtrhující jejich naštvanost na tradiční strany.

Zmobilizovali skupinu lidí, v níž měli dlouhodobě nevyužitý potenciál. Zajistili si protestní hlasy zhrzených nevoličů, kteří už naděje na mocí a penězi nezkažené politiky spálili - ač i někteří z nich je osočují coby „vítače migrantů“. A to přesto, že Piráti se k problematice uprchlíků vyjadřují zbaběle, jejich stanovisko k tématu je velmi umírněné a Ivan Bartoš v rozhovoru pro iDnes současnou migrační politiku České republiky obhajuje.

Svou bezprostřední srozumitelnou komunikací a mítingy pořádanými v rámci takzvané Free Ride, na nichž si lze posléze díky DJům „zapařit“, přesvědčili i mladé — což se ostatním stranám dlouhodobě nedaří. Odradili si sice voliče, kteří jsou na projekty spasitelů alergičtí, ale díky přilákanému množství zhrzených stála oběť za to.

Rozporuplnosti kampaně či žalobě Jany Nečasové na autobus vděčí za pozornost zpravodajů i komentátorů. Negativní reklama jim ve výsledku posloužila a umožnila vykřikovat, že se rozbíhá „masivní protipirátská kampaň“. Za jízdu, která rozbila obavy voličů ze ztraceného hlasu a učinila Piráty odhodlanějšími než kdykoliv předtím, utratili nejméně z vážných kandidátů o posty poslanců, osm milionů.

Za to z velké části vděčí své důležité výhodě — téměř pěti stovce přesvědčených dobrovolníků, pro něž jako by pirátství nebylo postojem politickým, ale spíše postojem životním. Během půl roku vychovali tolik „hrdých Pirátů“, že ještě před týdnem se zdál jejich vstup do Sněmovny téměř jistý.

Co když to nevyjde ani teď?

Ještě v únoru se preference Pirátů v průzkumech pohybovaly mezi třemi a čtyřmi procenty. Odhodlání členů „teď už se tam musíme dostat“ hořklo nejistotou. Co se stranou bude, když to nevyjde ani teď, na třetí pokus?

Opatrnou úlevu přinesl březnový průzkum agentury STEM, který Pirátům předvídal volební preference 5,5 procent. Jen o fous nad volební klauzulí, ale přece! Březnové celostátní fórum strany plnilo uchlácholené nadšení. Spolu s vědomím, že Pirátská strana stojí na rozcestí.

Tehdy už se dávno nejednalo o nezorganizovanou tlupu bojující za internetovou svobodu. Bylo ale jasné, že rozdávání Pirátských listů a demonstrovaní svobodomyslnosti jim vstup do Sněmovny nevyhraje. Marketingový newspeak pražského lídra Jakuba Michálka někteří poslouchali s nelibostí, většina ale chápala, že se musí zprofesionalizovat, strukturalizovat a hlavně přesvědčivě dostat své dosavadní úspěchy a neuskutečněné ideje k široké veřejnosti.