„Jednou se bude mluvit o době Před a Po autobusu,“ napsal na Facebook Radek Holodňák, žatecký Pirát figurující na čtvrtém místě ústecké kandidátky, „to samý platí o volebním spotu. Že je hloupý a možná nevkusný? Ale funguje.“ Za svůj status lajky nesklidil a vlastní příbuzný mu v reakci vyčetl, že jde de facto o tvrzení „účel světí prostředky“.

V něčem má ale Holodňák pravdu. Populisticky vedená kampaň splnila všechny hlavní cíle. Dravé výkřiky volebních plakátů korunované podobou vězeňského autobusu umožnily Pirátům smýt ze sebe po osmi letech existence nálepku internetových podivínů a huličů. Jejich název už není recesisticky působící slabinou, ale naopak silou podtrhující jejich naštvanost na tradiční strany.

Zmobilizovali skupinu lidí, v níž měli dlouhodobě nevyužitý potenciál. Zajistili si protestní hlasy zhrzených nevoličů, kteří už naděje na mocí a penězi nezkažené politiky spálili - ač i někteří z nich je osočují coby „vítače migrantů“. A to přesto, že Piráti se k problematice uprchlíků vyjadřují zbaběle, jejich stanovisko k tématu je velmi umírněné a Ivan Bartoš v rozhovoru pro iDnes současnou migrační politiku České republiky obhajuje.

Svou bezprostřední srozumitelnou komunikací a mítingy pořádanými v rámci takzvané Free Ride, na nichž si lze posléze díky DJům „zapařit“, přesvědčili i mladé — což se ostatním stranám dlouhodobě nedaří. Odradili si sice voliče, kteří jsou na projekty spasitelů alergičtí, ale díky přilákanému množství zhrzených stála oběť za to.

Rozporuplnosti kampaně či žalobě Jany Nečasové na autobus vděčí za pozornost zpravodajů i komentátorů. Negativní reklama jim ve výsledku posloužila a umožnila vykřikovat, že se rozbíhá „masivní protipirátská kampaň“. Za jízdu, která rozbila obavy voličů ze ztraceného hlasu a učinila Piráty odhodlanějšími než kdykoliv předtím, utratili nejméně z vážných kandidátů o posty poslanců, osm milionů.

Za to z velké části vděčí své důležité výhodě — téměř pěti stovce přesvědčených dobrovolníků, pro něž jako by pirátství nebylo postojem politickým, ale spíše postojem životním. Během půl roku vychovali tolik „hrdých Pirátů“, že ještě před týdnem se zdál jejich vstup do Sněmovny téměř jistý.

Co když to nevyjde ani teď?

Ještě v únoru se preference Pirátů v průzkumech pohybovaly mezi třemi a čtyřmi procenty. Odhodlání členů „teď už se tam musíme dostat“ hořklo nejistotou. Co se stranou bude, když to nevyjde ani teď, na třetí pokus?

Opatrnou úlevu přinesl březnový průzkum agentury STEM, který Pirátům předvídal volební preference 5,5 procent. Jen o fous nad volební klauzulí, ale přece! Březnové celostátní fórum strany plnilo uchlácholené nadšení. Spolu s vědomím, že Pirátská strana stojí na rozcestí.

↗

Proměna pražského volebního lídra Jakuba Michálka je ilustrací změn celé Pirátské strany. Foto pirati.cz

Tehdy už se dávno nejednalo o nezorganizovanou tlupu bojující za internetovou svobodu. Bylo ale jasné, že rozdávání Pirátských listů a demonstrovaní svobodomyslnosti jim vstup do Sněmovny nevyhraje. Marketingový newspeak pražského lídra Jakuba Michálka někteří poslouchali s nelibostí, většina ale chápala, že se musí zprofesionalizovat, strukturalizovat a hlavně přesvědčivě dostat své dosavadní úspěchy a neuskutečněné ideje k široké veřejnosti.

Za účelem úspěšné kampaně Piráti nabrali poměrně dost lidí do placených funkcí. Zásadní bylo obsadit schopnými post stratéga kampaně a volebního manažera. První funkci získal Jakub Horák, který už v minulosti pomáhal s kampaní ČSSD nebo TOP 09 a pro svou věhlasnost a charisma se u Pirátů setkal s vřelým přijetím.

Nagelovaný „ušoun“ Štrébl a nápad na autobus

Druhou funkci získal Štěpán Štrébl. Mladý absolvent Cambridge, který v minulosti kandidoval za TOP 09, se svým vzhledem škatulce bojovníka za legalizaci marihuany a bezplatné stahování vskutku vymyká.

Pro svou politickou minulost, košilovou slušnost a nagelovanou image působil na některé jako symbol toho, kam svou free stranu nechtějí dostat. Tiché mrmlání o nesympatiích a pochybnostech o správném průběhu výběrového řízení nabíralo na hlasitosti.

Na Pirátském fóru byl označen za „ušouna“, přestože vysmívat se někomu kvůli vzhledu by měla členům zapovídat nejen morálka, ale i stanovy strany. Kritiku sklidil i za způsob komunikace s členy — dovolil si totiž vyhýbat se osobním útokům, zvláště na fóru.

Prvním Štréblovým výstupem bylo sebevědomé hlásání, že volební výsledek pod deset procent hlasů bude považovat za neúspěch. Mediální pozornost získal, ale provázelo ji posměšné „to jako vážně?“ Obzvlášť vzhledem k tehdy až zbytečně probíranému nejasnému vyjádření Ivana Bartoše k členství České republiky v NATO, po němž Piráty vrátil dubnový průzkum zpátky pod hranici volební klauzule na čtyři procenta.

Otázku Piráti a NATO odstartovalo prohlášení koho jiného než Iva Vašíčka, tehdejšího místopředsedy strany. Vašíčka, věrného čtenáře alternativních webů, jehož proruské hlášky musela strana žehlit nejednou, následně členové v hlasování konečně odvolali z funkce. Nyní kandiduje v Jihomoravském kraji. Ze čtvrtého místa snad nemá šanci uspět.

Nápad vězeňského autobusu vzešel právě od Štrébla. Volební preference - až do léta nejisté - se konečně hnuly. Členové protestující proti posunu strany už moc nerozviřují ani Pirátské fórum. A zbytek strany v novém spotu svým souzpěvem „my nejsme saně, tak pusťte nás na ně“ Štréblovi děkuje.

Málo shody, málo žen

Kampaň Piráty spojila. Jedná se přitom o velmi různorodou skupinu lidí složenou z ajťáků i ekologů, pravičáků i levičáků, liberálů a v určitých otázkách i konzervativců - stačí zabrousit na fórum na diskuse o migraci či právech homosexuálů. Shodují se primárně na potřebě transparentnosti, zapojení občanů a digitalizace. Třeba ale ani na propagaci e-voleb jednoznačná shoda nepanuje. 

Navzdory způsobu vedení kampaně do pozadí poodstoupilo minimum dříve aktivních členů. Pochybnosti o přílišné agresivitě kampaně už nezaznívají ani z řad členek.

Ano, i Piráti mají členky. Jejich absenci na prvních místech kandidátek samy Pirátky obhajují tím, že žádná o post lídryně nestála. Na volitelných místech jich figuruje minimum a obecně tvoří pouze pětinu kandidujících. Třeba „pražská čtyřka“ Olga Richterová přitom patří k tomu nejlepšímu, co strana má. Pirátky navíc na rozdíl od Pirátů nemají tendenci do ostatních stran programově kopat a na zásadních tématech spolupracují například se Zelenými.

Způsob, jakým se „jediná transparentní strana bez skandálů a byrokracie“ dere vpřed, můžeme kritizovat, s ohledem na poptávku voličů zklamaně chápat, případně obojí najednou. Můžeme vést debatu o tom, kde začíná hranice nepřijatelného populismu. Ať tak či tak, Piráti teď díky cestě, jakou zvolili, netrpělivě klepou na těžké dveře Poslanecké sněmovny. Pokud dosáhnou na šest až sedm procent, mohli by získat mezi osmi až dvanácti mandáty.

První nečekanou předzvěst možného úspěchu strany díky zklamání ze stran tradičních znamenalo před třemi lety ovládnutí radnice v Mariánských lázních. Pirátský starosta Petr Třešňák zprůhlednil chod radnice a zlepšil dostupnost lékařské služby, která pro město představuje dlouhodobý problém. V loňských volbách se obyvatelé Mariánských lázní Pirátům odvděčili třiceti procenty hlasů a výsledek Pirátů v Karlovarském kraji — 5,46 procent — byl celorepublikově nejlepším.

Jenže radnice není Parlament. Zlomek Pirátů má politické zkušenosti, a když už, tak převážně z role opozice na městských či krajských zastupitelstvech. Jejich silou je tolik proklamovaná transparence: zveřejňování materiálů z jednání, analýzy městských smluv, upozorňování na nepravosti. Nutno přiznat, že jsou v tom dobří a že transparence v jejich podání nepůsobí jen jako prázdné politické heslo.

Těsně před volbami se zároveň ukazuje, že velká část Pirátů jakoby si neuvědomovala sílu médií — a sílu vlastních slov. Strany, která dřív mediální pozornost získávala spíše okrajově jakožto těžko zařaditelný fenomén, si najednou média všímají.

A ptají se, proč vede zlínskou kandidátku člověk, který se účastnil prokremelských a protrumpovských akcí? Ptají se, proč je v poslaneckém kodexu strany ohánějící se neustále svobodou volby zakotvené, že pirátský poslanec musí v zásadních otázkách hlasovat v souladu s rozhodnutím klubu? Ptají se, co euro - nebo co možné povolební spolupráce?

Teď, nebo nikdy

Zvláště při položení poslední otázky se Piráti mění v zajíce splašeně kličkující, aby to jen tak tak stihli do Sněmovny. Dříve byl Pirátům vyčítán nízký koaliční potenciál a hrnutí se do opozice. Teď se stávají terčem kvůli odmítání jasně deklarovat, zda by šli do koalice s ANO.

Povolební strategie byla divoce diskutovanou otázkou už na fóru. Jakub Michálek apeloval, aby se proti spolupráci s ANO nevyhranili úplně a nedostali se kvůli tomu do nevýhody. Lídr Olomoucké kandidátky Vojtěch Pikal v televizi prohlásil, že pokud by si měl vybrat mezi koalicí Pirátů a ANO nebo SPD a ANO, tak by možnost koalice s Babišem zvažoval. V oficiálním dokumentu nakonec slibují, že odmítnou koaliční spolupráci s KSČM, SPD, vládou s převahou ANO a s nedůvěryhodnými osobami s korupční minulostí.

Pokud se na nárocích Pirátů na potenciální koaliční partnery projevených například ve vyjednávání o koalici v Praze nic nezměnilo, lze očekávat, že do opozice vstoupí i v Parlamentu. Koaliční spolupráci s jakoukoliv relevantní stranou označil za nepravděpodobnou i pardubický lídr Mikuláš Ferjenčík. Třeba s lidovci se podle něj pravděpodobně nedohodnou kvůli neshodě na legalizaci konopí.

I z předvolebních hesel se zdá, že jejich voliči nehází hlas někomu, kdo bude vládnout, ale kdo bude hlídat vládnoucí. Kontrolovat však nestačí. Některé pirátské návrhy kontroly konec konců budí víc rozpaků než nadšení.

Teď nebo nikdy!, vyzývá Michálek potenciální voliče, aby se odhodlali vhodit do uren volební lístek číslo 15. Piráti vložili do kampaně tolik nadějí a úsilí, že by je případný neúspěch mohl fatálně rozložit. To se pravděpodobně nestane, ač těsně před volbami „černý kůň voleb“ docela šediví a ztrácí i přízeň lidí, kteří ještě před rokem a půl vystupovali na pirátské demonstraci.

Heterogenní partička se bude muset v Parlamentu rychle rozkoukat a nalézt skutečně širokou programovou shodu — rozhádanost už kdysi stála úspěch Piráty v Berlíně. Bude muset dokázat, že populismus aplikovala pouze na kampaň, nikoliv na ideje a konkrétní politická řešení. Bude muset dokázat, že umí něco jiného než ukazovat prstem na ostatní. Pokud se tak nestane, vstup do Sněmovny je rozloží ještě rychleji než případný neúspěch.

Značně vzrostlé volební preference a tím pádem i zájem médií by zřejmě roztřásly kdejakou malou stranu a vzrůstající počet negativních článků potvrzuje, že s Piráty už se počítá. Mají mezi sebou pár výrazných a schopných osobností a většinu členů pohání vpřed upřímná víra v pirátskou politiku.

Na některá témata mají Piráti progresivní názor a do Sněmovny by mohli přinést nové úhly pohledu. Na radnicích či zastupitelstvech se projevují jako velmi pilní. Vhodit letos do urny volební lístek s jejich jménem už ale přesto není čistou volbou, jako se kdysi zdálo být.