Zelení, ohrožený druh české politiky
Josef PatočkaZelení jsou dnes asi poprvé způsobilí do sněmovny vstoupit jako programově zralá strana, která by přinesla důležitou kvalitu do aliance proti Babišovi. Dynamika české politické scény zachvácená temnými vášněmi jim ale nepřeje.
„Nejdřív jsem měl radost, že skoro každý, koho znám, volí Zelené. Pak se bohužel ukázalo, že je znám všechny.“ Hořký vtip odráží nelehkou zkušenost tohoto klíčového proudu moderní politiky, který se žel u nás ne a ne vymanit z okrajového postavení. Navzdory obětavé a voliči oceňované práci v zastupitelstvech a na radnicích desítek měst a obcí a také vinou minulých chyb.
Zelení u nás, tak jako jinde, hájí klíčová témata. Poměr člověka k živému světu, který obývá, pro ně není poslední položkou volebního programu. Ekologická realita rámuje celé zelené politické myšlení. Zelení tedy uvažují, jak by se lidstvo v tomto století snad mělo naučit uvažovat, chce-li se dočkat dalšího.
A jako ctí Zelení rozmanitost ekologickou, brání i společenskou pluralitu. V časech stále více charakteristických rozezleným křikem jednolitých většin se Zelení nestydí zastávat se společnosti mnohobarevné a vstřícné k těm, kteří smýšlejí a žijí jinak. Zelené pojetí svobodné společnosti má navíc na rozdíl od většiny českých liberálů víc starosti o občanské soužití v živoucích, sousedských pospolitostech, než o svévoli sebestředného jednotlivce.
Celý výkon představitelek a představitelů strany v dosavadní kampani navíc nasvědčuje, že se jí snad už definitivně podařilo odvrhnout mentalitu ukřivděného čekání, až dostatečná část elektorátu konečně prozře a uvědomí si její skvělost. Návrhy Zelených v sociální oblasti — ve věcech práce, bydlení, chudoby, vzdělávání — jsou odvážné a jdou zpříma k jádrům nespravedlností, které trhají tkanivo české společnosti na kusy.