Před několika dny proběhla v médiích informace, že slovenští zelení podporují Mariana Kotlebu v jeho snaze obhájit post župana v Bánskobystrickém kraji. Bohužel, jak je dlouhodobým zvykem senzacechtivých médií, neuvedla celou situaci do patřičného kontextu. Proto touto zprávou mohou být mnozí zaskočeni a zmateni. Znamená to příklon zelených ke krajní pravici? Samozřejmě že ne! V tomto článku se pokusíme doplnit kontext celé situace.

Nejprve si připomeňme, co se vlastně stalo. Ve středu 16. srpna oznámil kandidaturu na župana Bánskobystrického kraje Marek Mališ, toho času krajský předseda slovenské Strany zelených (SZ). Již cíle jeho kandidatury nebyly tak úplně zelené. Mališ nabízel zlepšení životního prostředí, udržitelný rozvoj místa, kde se člověk narodí, kde zakládá rodinu a kde vychovává děti. Skutečný zelený by zohlednil možnost stěhování a individuálních preferencí v rámci rodinného života. Financování kampaně v té době ještě promyšlené neměl.

31. srpna se hlavní postava slovenské ultrapravice Marian Kotleba rozhodl obhajovat post župana. 5. září Marek Mališ přímo v sídle Ľudovej strany Naše Slovensko oznámil stažení své kandidatury a podpořil Mariana Kotlebu, na čemž se údajně shodla Krajská rada SZ. Kotleba mu za to poděkoval a na otázku, zda očekává další stažení kandidatur v jeho prospěch, odpověděl: „Nechcel by som predbiehať udalosti.“ Celá eskapáda vybízí k otázce, zda toto divadlo nebylo od samého počátku plánované ve snaze oslovit voliče a voličky, kteří bojují proti těžbě zlata v Detvě.

Celostátní Strana zelených na tuto událost reagovala vyloučením Marka Mališe ze strany. Ústřední tajemník k tomu uvedl: „Takéto správanie a takýto politický postoj v SZ absolútne neschvaľujeme a neakceptujeme. Preto som sa rozhodol, a mám túto kompetenciu, okamžite Mareka Mališa zo SZ vylúčiť.“ Jakkoli se tato bezprostřední reakce může jevit jako správná, uvědomme si, že též demonstruje autoritářské poměry ve slovenské Straně zelených. Jak vědí všichni včetně těch největších kritiků a kritiček, zelení jsou bytostně demokratičtí. Pochopit tento slovenský paradox nám usnadní pohled do historie.

Podobně jako v České republice, i na Slovensku se od 90. let účelově zakládaly zelené strany, které měly skutečnou zelenou politiku diskreditovat a odvádět jí voliče a voličky. V roce 1989 vznikla federální Strana zelených. O rok později její slovenská větev se samostatnou kandidátkou získala ve volbách do Slovenského národního shromáždění šest mandátů a v roce 1991 se zaregistrovala samostatně pod názvem Strana zelených na Slovensku (SZS). Již v roce 1992 se část strany odtrhla a vystupovala jako Strana zelených, byť oficiálně byla registrovaná jako Zelená liga, a brzy se sloučila s Demokratickou stranou.

V roce 1994 na pouhých pár let vznikla Slovenská zelená alternativa, která byla trojským koněm Mečiarovy HZDS. Původní SZS se v různých koalicích dostala do parlamentu v roce 1994 i 1998, tím úspěchy ovšem skončily. V roce 2006 se SZS rozštěpilo na Stranu zelených (SZ) a Stranu zelených Slovenska (SZS), které fungují dodnes. Téhož roku si Strana národnej prosperity změnila název na Zelení — strana národnej prosperity. V roce 2009 vznikla ještě strana Zelená vlna, která však nikdy nebyla aktivní. V letech 2012 a 2013 fungovala také strana Zelení.

"Kdo jsou tedy ti skuteční zelení?" ptá se asi každá moderní Evropanka. Od počátku byla součástí Evropské strany zelených právě SZS, jejíž členství po rozštěpení v roce 2006 přebrala SZ. Nicméně slovenští zelení v Evropské straně zelených nikdy aktivní nebyli a naopak se řadu let snažili své fungování na Slovensku utajit. Trpělivost Evropské straně zelených došla v roce 2016, kdy SZ z důvodu neaktivity na evropské úrovni, skrývání informací o své činnosti (například do dnešní doby chybějí celostátní webové stránky), autoritářství a dalšímu SZ vyloučila.

Současná SZS se k Evropské straně zelených sice ve svých prohlášeních hlásí, nicméně o členství zatím nepožádala. I přesto se autor článku, i na základě strohého programu, domnívá, že k naplnění nadějí na slovenskou část Evropské strany zelených má nejblíže právě SZS, která od roku 2006 nekandidovala a soustředila se na svůj vlastní rozvoj. Poprvé kandidovala až v loňských parlamentních volbách, kde získala pouze 0,67 procenta hlasů. V letošních krajských volbách ovšem postavila kandidátky ve všech krajích a bude zajímavou otázkou, zda svou pozici na politické mapě dokáže výrazněji vylepšit.

Slovenské trable tak jen ukazují, jak důležité je ukotvení v nadnárodním zeleném hnutí, což v politické sféře reprezentuje Evropská strana zelených, respektive Global Greens, jako jakýsi garant „zelenosti“. Buďme tedy rádi, že v České republice skutečné Zelené máme, a přejme to i Slovensku.