První březnovou sobotu proběhly na Slovensku parlamentní volby. Robert Fico ztratil parlamentní většinu a dosáhl jedva třetiny mandátů — v stopadesátičlenné Národní radě spadl z 85 na 49 křesel. V předvečer slovenského předsedání Evropské unii bude problém sestavit nějakou slovenskou vládu, natož vládu proevropsky zaměřenou.

Dominantou slovenské politické scény byl dosud subjekt „SMER — sociálna demokracia“. Levicové uskupení, které od roku 1999 postupně pohltilo SDĹ a další levici. Gravitační pole SMERu působilo na ostatní levici opravdu silně. Na rozdíl od České republiky se i díky tomu Komunistická strana Slovenska (v letech 2002-2006 ještě parlamentní strana), dostala jen na 0,6, VZDOR - strana práce pak dokonce jen 0,1 a Strana zelených jen 0,7 procenta.

SMER vyhrál volby v roce 2006 i v roce 2010. Když se proti vítěznému Ficovi spojila pravice pod vedením Ivety Radičové, dlouho to nevydrželo. Slovensko šlo na jaře 2012 k předčasným volbám. Suverénní výsledek 44 procent byl tehdy pro SMER vrchol. Zjevně od té doby už ale jeho pozice slábne. Své udělaly korupční aféry - v roce 2014 kvůli podezření padl předseda Národní rady Pavel Paška. Něco naznačila i prohra Fica v prezidentských volbách proti Andreji Kiskovi.

Fico se ujal vlády už v době, kdy Evropa mohla vykročit z finanční krize. Ekonomický růst, zahraniční investice (jako britská automobilka Jaguár Land Rover u Nitry), to vše přinášelo naději. Nabízelo se akcentovat témata školství a zdravotnictví v reakci na protesty zdravotníků a učitelů. Na Slovensku je také chronicky zanedbané téma regionální chudoby. Sociálně agenda a slib sociálních balíčků ale zapadly pod záměrným upřednostňováním migračního tématu.