Rozhovor s Mikulášem Ferjenčníkem: ANO a ČSSD je třeba poslat do opozice

Jan Gruber

S poslancem Mikulášem Ferjenčíkem jsme hovořili o ambicích Pirátů v nadcházejících senátních a krajských volbách, diskutované spolupráci se Starosty pro volby sněmovní a také o možné vládní koalici s pravicí v příštím volebním období.

Mikuláš Ferjenčík se stal Pirátem již v roce 2009. Ve svých třiatřiceti letech tak patří k jedněm z nejdéle sloužících členů strany. Piráti, Flickr

Pane poslanče, druhý kabinet Andreje Babiše má za sebou dva roky vládnutí. Do voleb, pokud se uskuteční v řádném termínu, zbývá šestnáct měsíců. S ohledem na složitost a délku legislativního procesu proto lze říct, že návrhy zákonů, které ještě nebyly předloženy do mezirezortního připomínkového řízení, Parlament nestihne projednat. Můžeme tedy bilancovat. Jak si vláda vedla?

Výkon vlády významně poznamenává premiérův střet zájmů, který proniká do téměř všech oblastí, o nichž kabinet rozhoduje, ať už se jedná o zdravotnictví, chemický průmysl, zemědělství nebo debaty o zvyšování minimální mzdy. Nikdy totiž není zcela zřejmé, zda politické hnutí ANO hájí veřejný zájem, nebo zájem svého předsedy, respektive firem, které uložil do svěřenských fondů.

Babišova vláda se řídí heslem „Kdo nic nedělá, nic nezkazí, a proto by měl dostat odměnu“. Jsou to takoví údržbáři. Tu a tam do nějakého sektoru naleje peníze, což je nakonec to jediné, co stát umí. Nicméně musím přiznat, že je lije rozumným směrem, pokud jde třeba o přidání učitelům nebo zvýšení rodičovského příspěvku. Chce-li však prosadit něco složitějšího, tak toho není na odborné úrovni schopna.

Ukazuje se, že jak politické hnutí ANO, tak sociální demokracie nemají expertní zázemí. Ačkoli obě strany evidují tisíce členů, tak nejsou s to postavit fungující odborné týmy, které by byly schopné vytvořit propracované a smysluplné návrhy zákonů. Premiérovi současně docházejí lidé, proto nikde nesehnal ministra dopravy a úřad musel převzít ministr průmyslu a obchodu Karel Havlíček.

Mikuláš Ferjenčík
Mikuláš Ferjenčík je poslanec Poslanecké sněmovny, zvolený v roce 2017 za Českou pirátskou stranu v Pardubickém kraji. V letech 2014 až 2018 byl zastupitelem hlavního města Prahy. V minulosti dvakrát zastával post místopředsedy strany, naposledy v roce 2014. Vystudoval bakalářský studijní program na Fakultě humanitních studiích Univerzity Karlovy.

Navzdory tomu, že vládu hodnotíte jako udržovací a o ministrech říkáte, že na svou práci nestačí, z průzkumů voličských preferencí je dlouhodobě patrné, že bezmála polovina společnosti tento pohled nesdílí, neboť politické hnutí ANO se nadále těší více než třicetiprocentní podpoře. Máte pro to nějaké vysvětlení?

České republice se až do vypuknutí pandemie koronaviru dařilo. V posledních letech rostla nejen ekonomika, ale i důchody a platy, lidé neměli příliš důvodů k nespokojenosti. Mnohým se žilo lépe, než kdy dříve. Nelze se jim proto divit, že neměli chuť cokoliv měnit. Strany vládní koalice, zejména politické hnutí ANO, se navíc systematicky staralo o to, aby se jejich voličům vedlo dobře.

Předpokládáte, že nadcházející volby do krajských zastupitelstev a Senátu budou představovat jakési referendum o vládě, podobně jako v roce 2008, nebo se budou lidé rozhodovat spíše podle toho, jak byli spokojení, respektive nespokojení s dosavadními krajskými koalicemi a senátory a celostátní témata ustoupí do pozadí?

Domnívám se, že politické hnutí ANO ve volbách neudělá dobrý výsledek. Někteří jeho představitelé, například hejtmanka Středočeského kraje Jaroslava Pokorná Jermananová, ve svých funkcích prokazatelně neobstáli. Můj tip je, že k volbám dorazí více příznivců opozice a jejich výsledky se nebudou příliš lišit od posledních voleb do Evropského parlamentu, což znamená, že strany vládní koalice nedosáhnou v krajských zastupitelstvech na většinu.

V posledních krajských volbách, jste se o podporu voličů ucházeli v téměř polovině krajů v koalicích, často se Zelenými. Tentokrát jdete — s výjimkou Olomouckého kraje, kde jste se domluvili na spolupráci se Starosty — samostatně. Proč? Partnerství se Zelenými se neosvědčilo?

Se Zelenými znovu nekandidujeme z jednoduchého důvodu, zmizeli totiž z politické mapy. A sami jdeme proto, že naší hlavní devízou je přivádět do politiky novou generaci lidí. Krajská úroveň je často obsazená zkušenými lokálními politiky a pro nás nedává příliš smysl, abychom se s nimi spojovali, pokud chceme poměry na kraji provětrat a přinést tam čerstvý vítr.

Současně je třeba si uvědomit, že transakční náklady tvorby koalice jsou opravdu veliké. Neobejde se bez úmorných jednání, handrkování a dohadování. A když se s tímhle vědomím rozhodujeme, zda to máme chuť absolvovat, nebo raději kandidovat samostatně, často vyhraje jednodušší řešení. V neposlední řadě nás ke spojování sil nic netlačí, neboť se neobáváme, že bychom do některého krajského zastupitelstva nepronikli.

Před sněmovními volbami jste zveřejnili povolební strategii, která vám zapovídala spolupráci s některými politickými subjekty a politiky. Vypracujete ji i pro krajské volby, případně pro každý z jednotlivých krajů, nebo se koalicím s KSČM, SPD a politickým hnutí ANO na regionální úrovni nebráníte?

Povolební strategie vznikne, nikoli však na centrální úrovni, ale pro každý kraj zvlášť. Ctíme subsidiaritu, nemáme ambici našim krajským buňkám do vyjednávání jakkoliv zasahovat, přesto si dovolím tvrdit, že spolupráce s KSČM a SPD je naprosto vyloučená.

Řekl jste, že Babišův střet zájmů proniká do mnoha oblastí, což ovšem nepředstavuje limit jen pro vládu, ale i pro rozhodování krajských zastupitelů zvolených za politické hnutí ANO. Je navzdory tomu pro Piráty premiérova strana přijatelný koaliční partner?

Nemyslím si, že budeme mít velkou chuť vstupovat s politickým hnutím ANO do koalic, pokud se takovému uspořádání půjde vyhnout, spíše se je vynasnažíme vytvořit na jiném půdorysu. Nemůžu to ovšem zcela vyloučit. S politickým hnutím ANO totiž vládneme třeba v Karlovarském kraji, kde naším hlavním cílem bylo odstavit od moci korupčními skandály zmítanou sociální demokracii. Umím si proto představit případ, kdy si v některém z krajů Babišovu stranu vyhodnotíme jako nejméně problematického partnera.

Co mohou voliči očekávat, když Piráti v krajských volbách výrazněji uspějí? Jaké máte cíle kromě toho, že chcete do politiky přivést nové lidi?

Na krajích se tradičně odehrávají souboje o přidělování dotací napříč jeho územím. Pokud si chce starosta pojistit pozici ve své obci, kandiduje do krajského zastupitelstva, aby si ty peníze pohlídal a nikdo mu neházel klacky pod nohy. My se do těhle šarvátek pouštět nehodláme, a to už jen z toho prostého důvodu, že nekumulujeme uvolněné politické funkce. Naši kandidáti nebudou motivovaní řešit pouze svůj píseček, ale starat se férově o celý kraj.

Plánujeme se zaměřit na téma životního prostředí, které napříč stranou hodně rezonuje. Chceme přispět ke změně hospodaření s půdou a vodou nebo k přechodu na udržitelnější formy zemědělství. A za vůbec největší výzvu, jež před námi leží, považujeme stabilizaci zdravotnictví, které se — i vinou vlády — nachází na hranici kolapsu.

Piráti jsou vcelku malá strana a na posledním sjezdu slabost struktur tematizovali ve svých projevech prakticky všichni, kteří se ucházeli o nějakou funkci ve stranickém vedení. Máte vůbec dostatek schopných členů, abyste jimi naplnili kandidátky ve všech krajích?

Velikost členské základny nás dohání na komunální úrovni, na té krajské to není žádný problém. 

Naposledy jste v krajských volbách dosáhli na pět mandátů, na tři v Karlovarském a po jednom v Královéhradeckém a Jihomoravském kraji, přičemž k zisku dalšího jste měli nejblíže v Ústeckém kraji. Jaké máte ambice tentokrát?

Je to jednoduché. Chceme sto mandátů.

Zní to podobně jako milion stromů pro Prahu.

Je to jedna z nejlepších věcí, kterou náš primátor Zdeněk Hřib dělá.

V Deníku Referendum jsme se tomuhle tématu věnovali. Na okraji města se vysazují tisíce stromů, ale v ulicích téměř žádné nové nepřibývají. Spousta lidí si realizaci daného slibu zřejmě představovala jinak. Ale zpět ke krajským volbám.

Náš cíl je jasný. Chceme mít zastupitele ve všech krajích. Pokud bychom se do některého ze zastupitelstev nedostali, tak by to byl s ohledem na naše preference velký neúspěch. Do koalic se ale nemíníme hnát. Nemusíme být za každou cenu u toho. To je ostatně největší rozdíl mezi Piráty a ostatními stranami, a byl bych rád, aby nám takový přístup k politice vydržel. Pokud jde o minulé volby, tehdy jsme neměli žádné peníze, jen málo z nás mělo politické zkušenosti a média si nás příliš nevšímala. Za čtyři roky se všechno změnilo. Opakování posledního výsledku proto nehrozí.

Ještě ke slabosti struktur: Do Senátu jste vyslali třináct kandidátů. Není to na druhou nejsilnější českou politickou stranu, soudě dle průzkumů veřejného mínění, málo? 

K tomu je třeba přičíst, že v dalších sedmi až deseti obvodech podpoříme kandidáty jiných stran. Jelikož se do Senátu volí většinovým systémem, pokládám to za rozumnou strategii. Rozhodli jsme se tak na základě vyhodnocení posledních voleb, které z našeho pohledu skončily neúspěchem, neboť jsme získali jen jednoho — byť vynikajícího — senátora, a to Lukáše Wagenknechta. Proto jsme tentokrát postavili méně kandidátů, ale chceme pro ně odvést mnohem více práce.

A nespočívá problém i v tom, že kandidátům do Senátu musí být čtyřicet a když se rozhlédneme po vaší členské základně, tak tam najdeme spíše třicátníky? 

Ano, většině našich členů je mezi třiceti a čtyřiceti, což lze považovat za jistý handicap. Závažnějším problémem však zůstává to, že část našich voličů nepovažuje Senát za příliš důležitý. Mladší voliče zkrátka nezajímá instituce, kam můžou volit jen lidi starší čtyřiceti let. Na druhou stranu je třeba říct, že vnímání Senátu se ve společnosti pomalu mění. Občané vidí, že může být protiváhou Babišovy vlády.

Prakticky po uzavření volebních místnosti bude nejvyšší čas začít s přípravami na volby sněmovní. Piráti jednají se Starosty a zvažují, zda neutvoří předvolební koalici. V jaké fázi jsou ty rozhovory v těchto dnech?

Moc se o tom nechci vyjadřovat do novin, protože to vyjednávání vůbec nepomáhá.

Ale bavíte se spolu?

Uvnitř strany si zpracováváme podklady pro konečné rozhodnutí, zjišťujeme názory členů i sympatizantů, studujeme překryv našich elektorátů a současně máme v plánu vyhodnotit fungování koalice se Starosty v Olomouckém kraji s tím, že analýzu chceme mít hotovou do krajských voleb a po nich padne definitivní verdikt. Do té doby žádná intenzivní jednání neočekávám. A platí, že otevřené jsou stále obě možnosti — buď se domluvíme, nebo do sněmovních voleb půjdeme samostatně.

Předseda pirátského poslaneckého klubu Jakub Michálek ještě během loňského léta v rozhovoru pro Český rozhlas říkal, že mezi Piráty žádná velká chuť vstupovat do předvolebních koalic není. Že se prý nepotřebujete začleňovat do širších bloků, neboť jste stále rostoucí, autentická politická síla. Co se od té doby změnilo, že dnes o spolupráci se Starosty uvažujete?

Je třeba se podívat na politickou mapu a volební systém. Z hlediska mapy jsou nám Starostové za všech sněmovních stran jasně nejblíže, a to jak programově, tak personálně, přičemž významnou roli sehrála i volba Víta Rakušana předsedou strany. A pokud jde o volební systém, tak ten přece funguje tak, že když strana obdrží pět procent hlasů, dosáhne na mandáty je ve čtyřech krajích, ve zbylých deseti propadnou a z většiny je shrábne vítěz voleb.

Jelikož je koalice Pirátů a politického hnutí ANO vysoce nepravděpodobná — opravdu nevím, co by se muselo stát, abychom se dohodli —, považujeme za rozumné usilovat o to, aby hlasy pro subjekty, které jsou nám blízké, nepřišly vniveč. To je hlavní argument pro spolupráci se Starosty. Stále však platí, že spojenectví dvou stran s sebou nese rizika, o tom jsme ale již mluvili.

A ještě jedna věc: Pokud by skutečně vznikl blok občanských demokratů, lidovců a TOP 09, tak bychom nebyli úplně nadšení z toho, abychom mu dělali jakýsi přívěšek. Lepší je získat více hlasů než oni.

Piráti pravidelně opakují, že nemají zájem o spolupráci se starými strukturami, které se v České republice v minulých letech podílely na vládě a jejichž mizerná správa země dala Pirátům vlastně vzniknout? Starosty mezi ně nepočítáte?

Rozhodně Vít Rakušan a Jan Farský šli do politiky s podobnými motivacemi jako my. Jak už jsem zmínil, programově i lidsky k sobě máme blízko.

Nebyl to ovšem právě Jan Farský — anebo třeba Petr Gazdík —, který až do policejní razie na Úřadu vlády pomáhal držet u moci skandály zmítaný kabinet Petra Nečase, jenž škrtal sociální dávky, krajně sporně prohlasoval církevní restituce nebo vytvořil druhý pilíř důchodového systému?

Jan Farský pronikl do Sněmovny z posledního místa kandidátky a během volební kampaně ležel v nemocnici, což mělo značný vlilv na jeho roli v poslaneckém klubu. Když se někdo stane poslancem vlastně náhodně, respektive na základě kroužkování odspodu kandidátky, jeho vyjednávací pozice to rozhodně neposílí. Musím však připomenout, že právě Jan Farský se zasadil o schválení zákona o registru smluv, což je i naše klíčová programová priorita. Navíc od té doby prošel jistým vývojem. Uvědomil si, že to tenkrát v mnoha ohledech přehnali. Proto dnes tlačí na schválení novely insolvenčního zákona a snaží se pomoci lidem v exekucích. To vše je třeba zohlednit.

A ještě poslední otázka: Nejen předseda Ivan Bartoš avizuje, že povolební strategie pro příští sněmovní volby bude zřejmě podobná té stávající. Z toho logicky vyplývá, že jedinou možností, jak by se Piráti mohli podílet na vládě je vznik široké pravicové koalice. Je to varianta, kterou upřednostňujete?

Nemám rád tohle mudrování. Předvolební průzkumy se od výsledků voleb často liší. Nicméně se domnívám, že stát si zaslouží provětrat. Politické hnutí ANO a sociální demokracie vládnou příliš dlouho. Třeba v oblasti byrokratizace podnikání by trochu pravicového přístupu ničemu neuškodilo.

Průzkumy se jistě mohou mýlit, ale když se Pirátům kvůli osobě Andreje Babiše nechce do koalice s politickým hnutím ANO a odmítáte i spolupráci s KSČM a SPD, tak zbývají jen partneři vpravo. Znamená to, že zkrátka stojíte před otázkou, zda setrvat v opozici, nebo se spojit s pravicí. Vidíte snad jiné možnosti?

V tuto chvíli mohu říct jen to, že budeme postupovat jako posledně: Vypracujeme dobrý volební program, po sečtení hlasů si — pokud to bude početně vycházet — sedneme s možnými koaličními partnery a začneme vyjednávat. Buď se dohodneme, nebo se nedohodneme. 

Ačkoli je pravdou, že mezi jednotlivými stranami existují programové rozpory, například naše postoje k Evropské unii nebo ochraně životního prostředí se s názory občanských demokratů rozcházejí, v opozičních řadách cítím velkou vůli si vyjít vstříc a pokusit se nalézt konsensus, a to i za cenu významných ústupků.

Nad to nelze zapomenout, že politická debata se za posledních několik roků značně posunula. Nikdo, zřejmě ani občanští demokraté, již nepůjdou do voleb s tím, že zprivatizují zdravotnictví nebo zavedou školné na vysokých školách. Proto se domnívám, že řešení některých zásadních strukturálních problémů, například ve vzdělávání, bude snadnější prosadit s pravicí než se stranami současné vládní koalice.

JAN GRUBER

    Diskuse
    PK
    July 20, 2020 v 22.19

    "Když se někdo stane poslancem vlastně náhodně, respektive na základě kroužkování odspodu kandidátky, jeho vyjednávací pozice to rozhodně neposílí."

    No to snad ne. Člověk, kterého katapultovali nahoru voliči a ne stranický sekretariát, je považován za poslance druhé kategorie? To si Ferjenčík určitě dělá legraci.