Milion chvilek pro reformu volebního systému
Jan GruberReforma nespravedlivého volebního systému, k jejíž přípravě vyzval spolek Milion chvilek pro demokracii pravicovou opozici spolu s Piráty, je bezpochyby žádoucí. Naděje na její prosazení — ač by většině stran pomohla — ovšem není velká.
Dříve než v sobotu zaplnilo téměř tři sta tisíc lidí pražskou letenskou pláň, sešli se zástupci Milionu chvilek pro demokracii, Mikuláš Minář a Benjamin Roll, s předáky občanských demokratů, Pirátů, lidovců, TOP 09 a Starostů, a vyzvali je, aby ještě v tomto volebním období připravili takovou změnu volebního systému, jež nebude nadále znevýhodňovat slabší politické subjekty.
Jde o požadavek srozumitelný a důvodný, platný volební zákon je totiž v mnoha ohledech krajně nespravedlivý. Stačí se podívat na výsledky posledního sněmovního volebního klání. Politické hnutí ANO získalo necelých třicet procent hlasů, ale v dolní komoře Parlamentu drží bezmála čtyřicet procent křesel. Naproti tomu Starostové, které volilo lehce přes pět procent lidí, mají jen tři procenta mandátů.
A lze pokračovat dál. Na šíření strachu a nenávisti ke všemu cizímu vystavěný projekt Tomia Okamury podpořilo přes deset procent voličů, TOP 09 zhruba polovina. Po přepočtů hlasů na křesla ve sněmovních lavicích ovšem strana založená Miroslavem Kalouskem a Karlem Schwarzenbergem dosáhla jen na sedm mandátů, zatímco Okamurovi xenofobní nohsledi jich obdrželi dvaadvacet, tedy více než třikrát tolik.
Ačkoli je český volební systém do Poslanecké sněmovny klasifikován jako poměrný, jeho stávající podoba — další ze smutných dědictví smluvně-opozičních časů — jej zásadně pokřivuje. Menší politické strany se na získání jednoho poslance nadřou o poznání více než ty, které osloví větší část společnosti, respektive jejich voliči nemají stejnou naději, aby byly náležitě zastoupeni.
Počet hlasů potřebných pro zisk jednoho mandátu (2017)
ANO — 19 232
Ano, způsob voleb v klasických parlamentních (reprezentativních) demokraciích trpí celou řadou zcela zásadních systémových vad. Které jsou většinou principiálně neodstranitelné.
Politologická teorie už dávno ví, že tyto imanentní vady politické demokracie existují, a že jsou zčásti natolik závažné, že značnou měrou zpochybňují samotný princip demokracie. Ví se o tom - ale fakticky to nikoho nezajímá. Dokud to celé pořád ještě n ě j a k funguje, dokud se otáčí kola produkce a konzumu, tak se nějakými "vadami na kráse" nikdo nehodlá zdržovat.
Z hlediska přitažlivosti voleb bych považoval za ideální, pokud by se i složitější politický názor mohl do způsobu mého hlasování jednoduše promítnout.
Jiná věc je pak přepočet voličských hlasů na mandáty. Kromě v článku zmiňovaného hlediska spravedlnosti je potřeba vzít v úvahu i snadnější či méně snadný (v některých volebních konstelacích pravidelně nemožný) vznik vládnoucí většiny a stabilitu z voleb vzešlé vlády.
Změnu volebního systému provedla ČSSD jako koncesi ODS za oposmluvní vládnutí poté, co obě strany zjistili, že neprosadí změnu ústavy a většinový systém. Původně tehdy nižším intelektem či vyšší mírou korupce obdařená část poslanců sociální demokracie prosazovala původní návrh ODS, totiž vyšší koeficient u d'Hondta (pro nezasvěcené, čím vyšší koeficient, tím silněji d'Hondt působí ve prospěch stran s nejvyšším volebním výsledkem) a rozdělení Prahy jako volebního kraje (Praha byla bašta ODS a rozdělena na dva menší volební kraje by fungovala jako s většinovým systémem). Hodně se tenkrát přátelé z ČSSD snažili.
Kdyby tedy šlo volit nějak takhle, považoval bych to z hlediska voliče za komfortní, za motivující k účasti ve volbách.
Přepočet na mandáty je jiný problém.