Plénum Ústavního soudu v úterý zahájilo projednávání návrhu skupiny senátorů na zrušení několika ustanovení zákona o volbách do Parlamentu České republiky. Ti před více než třemi lety napadli systém přerozdělování voličských hlasů na poslanecké mandáty a také načítací kvorum pro koalice. Pokud by soud zákonodárcům vyhověl v plném rozsahu, Parlament by byl nucen přistoupit k vytvoření nových pravidel pro volby do dolní komory, která by se za jistých okolností mohla týkat již těch nadcházejících.

Senátoři zastoupení europoslancem Stanislavem Polčákem (STAN) považují za rozporná s ústavním pořádkem ta ustanovení, jejichž důsledkem je rozdělení České republiky do čtrnácti volebních krajů, uplatnění D’Hondtovy metody pro zjišťování mandátů v takto vymezených volebních obvodech a aditivní klauzule pro koalice, které podle ní pro postup do skrutinia a přidělení mandátů potřebují získat — v případě dvoukoalice — nejméně deset procent hlasů.

„Současný volební systém pro volby do Poslanecké sněmovny porušuje základní ústavní zásadu rovnosti hlasů,“ argumentovali členové horní komory Parlamentu s tím, že kombinace klíčových parametrů zákona, která spočívá v nestejně velkých obvodech a metodě D’Hondtova volebního dělitele, má za následek disproporční přidělování mandátů a zásadně znevýhodňuje menší politické subjekty, jejichž celorepubliková podpora se pohybuje kolem pěti až šesti procent hlasů.

Skupina senátorů se odkázala mimo jiné na výsledky posledních sněmovních voleb, v nichž strany s nejnižší voličskou podporou potřebovaly na zisk jednoho mandátu více než dvojnásobek hlasů než politické hnutí ANO. „Pokud by byl systém proporcionální, vítěz voleb by měl oproti skutečnosti o patnáct poslaneckých křesel méně. […] Celkově šestnáct mandátů by se rozdělilo na počet odevzdaných hlasů odlišně,“ vysvětlili.

V neposlední řadě zákonodárci upozornili, že volební systém za jistých okolností umožňuje, aby strana se ziskem těsně přes pět procent hlasů neobdržela ani jeden mandát, zatímco jiný subjekt s prakticky totožným volebním výsledkem by dosáhl na dvanáct křesel v dolní komoře Parlamentu. „Takovýto absurdní model jednoznačně dokládá, že takto nahodilý volební systém se ocitá zcela mimo požadavky ústavního pořádku,“ podotkli.

Polčák závěrem uvedl, že podání návrhu je třeba chápat jako snahu o konstruktivní přístup, neboť menší politické subjekty po posledních volbách zvažovaly i napadení jejich výsledků v rámci volebního soudnictví. Odkázal se přitom na jedno z rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, který zapochyboval o konformitě volebního mechanismu. „Vyhovující nález Ústavního soudu by odvrátil riziko, že by Nejvyšší správní soud nemusel při zjištění závažných chyb sáhnout ke zneplatnění […] voleb jako celku,“ uzavřel.

V případě návrhu na zrušení uzavírací klauzule pro koalice senátoři argumentovali tím, že dané ustanovení ústavně nepřípustným způsobem omezuje volnou soutěž politických stran, neboť v praxi vystupňovalo, respektive zapříčinilo rozpad dvou koalic, které byly v minulých letech pro sněmovní volby vytvořeny, a to Čtyřkoalice v roce 2002 a společné kandidátky STAN a KDU-ČSL před třemi lety.

Tři možnosti Ústavního soudu

Ústavní soud má nyní v zásadě tři možnosti, jak se k podnětu skupiny senátorů postavit. Zaprvé jej může odmítnout a konstatovat, že napadené části volebního zákona neodporují ústavnímu pořádku. Zadruhé může žádosti zčásti vyhovět, například zrušit jen přepočet hlasů na mandáty. Nebo se zatřetí může ztotožnit s návrhem v celém rozsahu. Všechny varianty jsou ovšem problematické, a to zejména kvůli tomu, že volby do Poslanecké sněmovny se uskuteční již za devět měsíců.

V případě, že by soudci rozhodli ponechat právní předpis v platnosti, lze důvodně předpokládat — jak ostatně bylo naznačeno výše — napadení výsledků voleb ze strany některého z menších subjektů. Pokud by ze zákona odstranili základní konstrukci volebního systému, případně vyhověli návrhu jako celku, byli by členové obou komor Parlamentu nuceni přistoupit k vytvoření nových pravidel, podle nichž by se nadcházející volby měly konat.

Jelikož zákon stanovuje, že kandidátní listiny musejí být podané nejpozději šestašedesát dní přede dnem voleb — letos tedy na začátku prvního srpnového týdne —, zákonodárci by se ocitli pod velikým tlakem, neboť by jim na nalezení konsensu nad novou právní úpravou a její schválení — přičemž Poslanecká sněmovna v této věci nemůže Senát přehlasovat jako při jednání o jiných typech zákonů — zbývalo velice málo času.

Ústavní soud nicméně nemusí rozhodnout tak, aby jeho nález nabyl účinnosti okamžitě, ale může politické reprezentaci poskytnout jistý prostor pro novelizaci zákona, mimo jiné z toho důvodu, aby nebyl obviňován z narušování volební kampaně. Říjnové volby by v takovém scénáři proběhly podle stávající právní úpravy. Odložení vykonavatelnosti by nicméně mělo potenciál narušit legitimitu voleb, neboť by se řídily pravidly, která Ústavní soud prohlásil za rozporná s Ústavou.

Analogické případy popsaného postupu ovšem existují, například v sousedním Německu. Před třinácti lety Spolkový ústavní soud zrušil část volebního zákona kvůli převislým mandátům, jež shledal rozporné s ústavním pořádkem země, ale volby podle tohoto zákona stejně proběhly, neboť Parlamentu umožnil, aby změnu právního předpisu provedl v dalším časovém horizontu, konkrétně do roku 2011. Výsledkem reformy bylo schválení institutu vyrovnacích mandátů, jenž znovu zvýšil počet členů Spolkového sněmu. Dnes v něm zasedá o sto jedenáct poslanců více, než je obecně stanoveno.