Skupina senátorů v čele s Jiřím Dienstbierem (ČSSD), Jiřím Šestákem (HOPB) a Eliškou Wagnerovou (nestr. za SZ) předložila návrh na změnu zákona o volbách do horní komory Parlamentu. Senátoři napříč různými politickými stranami navrhují po australském vzoru zavést pro volby do Senátu pouze jednokolovou volbu.

Lidé by nově na jednom volebním lístku určili pořadí kandidátů tak, jak by je v Senátu viděli nejraději. Hlasy pro ty méně úspěšné by se postupně přepočítávaly. Žádný hlas by tak nepropadl a volební výsledek by lépe odpovídal přání voličů. Nový volební systém by podle senátorů měl rovněž přispět ke zvýšení volební účasti.

„Lidé by nemuseli chodit tolikrát k volbám. Nový systém by navíc mohl být pro voliče zajímavější. Nemuseli by si vybrat jednoho kandidáta. Nemuseli by v prvním kole taktizovat, kdo je volitelnější a má šanci postoupit. Lidé by dostali možnost se rozhodovat svobodněji dle vlastního přesvědčení,“ řekl Deníku Referendum senátor Dienstbier.

Lidé často nevědí, že senátní volby mají dvě kola

Dnes se do Senátu volí každé dva roky v jedné třetině z jednaosmdesáti volebních obvodů s tím, že první kolo se zpravidla koná souběžně s krajskými či komunálními volbami. Průměrná volební účast v prvním kole v posledních letech dosahuje zhruba pětatřiceti procent. K druhému kolu, která probíhá s týdenním odstupem, však obvykle nedorazí ani sedmnáct procent oprávněných voličů.

„Důvodem této nízké účasti je na základě zkušenosti prakticky všech senátorů z jejich kampaní i skutečnost, že řada voličů vůbec netuší, že se druhé kolo vůbec koná,“ píší navrhovatelé zákona s tím, že malá volební účast má negativní dopady na legitimitu Senátu jako celku.

Návrh Dienstbiera a dalších senátorů počítá s tím, že všichni kandidáti by byli uvedeni na jednom hlasovacím lístku. Volič by dle svého uvážení určil pořadí nejméně tří, podle svého názoru nejvhodnějších kandidátů. Zvolen by byl ten kandidát, který by získal nadpoloviční většinu prvních míst. Pokud by se tak nestalo, hlasy by se postupně přerozdělovaly od toho nejméně úspěšného k těm úspěšnějším podle pořadí.

„Zjednodušeně lze říct, že pro voliče je navržený systém jednokolový, zatímco při přepočítávání se jedná o vícekolový systém s tím, že v každém kole sčítání se vyřadí kandidát s nejméně hlasy, a ty se následně přerozdělí těm uchazečům o místo v Senátu, pro které voliči hlasovali v daném pořadí. To se děje tak dlouho, dokud některý kandidát nezíská nadpoloviční většinu hlasů, případně více hlasů z posledních dvou nejúspěšnějších kandidátů,“ uvádějí senátoři ve svém návrhu.

Australský systém lépe odráží názory společnosti

Australský jednokolový systém hlasování je podle senátorů ve srovnání s jednokolovým systémem relativní většiny, podle něhož se volí například do dolní komory Parlamentu ve Velké Británii vhodnější, neboť zvolený kandidát získá mandát s podporou většiny voličů.

V britském systému se totiž může při větším počtu uchazečů o volenou funkci stát, že je zvolen i takový kandidát, který získá například jen třináct procent hlasů. „Alternativní hlasování je ve výsledném složení zastupitelského sboru reprezentativnější a lépe odráží názory společnosti,“ zdůvodňují senátoři svůj návrh.

Podle navrhovatelů je výhodou australského modelu v neposlední řadě i skutečnost, že přechodem z dvoukolového na jednokolový systém senátních voleb odpadnou náklady doposud spojené s druhým kolem a komplikace pro mnohá menší města, která nejsou s to sehnat dostatek dobrovolníků do volebních komisí.

Naopak jisté dodatečné náklady si vyžádá posílení kapacit Českého statistického úřadu, který by podle návrhu měl sčítat hlasovací lístky. Volební komise, které to dělaly doposud, by nově měly pouze povinnost převést výsledky hlasování do strojově zpracovatelné elektronické podoby. Senát by se návrhem na změnu volebního systému měl zabývat na své příští schůzi, která začne 4. dubna.