↗

Zákon volbu v karanténě znemožňuje od roku 1995. Změnit zavedený systém za dva měsíce nebude snadné. Foto WmC

Stále nekončící pandemie koronaviru SARS-CoV-2 komplikuje nadcházející volby do krajských zastupitelstev a Senátu. Platné volební zákony totiž říkají, že se jich lidé v nařízené karanténě nesmějí zúčastnit. Vláda Andreje Babiše (ANO), respektive ministerstvo vnitra, nicméně po vlně kritiky ze strany opozice slíbilo přijít s plánem, jak účast těchto osob ve volbách zajistit. Řešení problému ovšem nebude snadné. Neobejde se bez novelizace právní úpravy, přičemž času pro její schválení se téměř nedostává.

„Ať uděláme cokoli, tak to bude muset znamenat změnu volebního zákona,“ shrnul ministr vnitra Jan Hamáček (ČSSD) s tím, že případnou úpravu může Parlament schválit ve zkráceném legislativním procesu, její podoba ovšem není zdaleka na stole. 

Přípravou vicepremiér pověřil pracovní skupinu při rezortu vnitra krátce poté, co se stal terčem kritiky jak opozice, tak některých ústavních právníků, kteří namítali, že tisíce lidí nelze zbavit volebního práva jen proto, že mohli přijít do kontaktu s nemocným.

Opozici ovšem ani vznik pracovní skupiny příliš neuspokojil. A Senát, kde je vládní kolice politického hnutí ANO a ČSSD v menšině, konstatoval, že Babišův kabinet se měl problematikou omezení volebního práva v důsledku pandemie zabývat již mnohem dříve, nikoliv jen pár měsíců před volbami. 

Současně odmítl i možnost, že by se volby mohly v případě nepříznivého epidemiologického vývoje odložit. Předseda senátní ústavní komise Jiří Dienstbier (ČSSD) poznamenal, že takový postup je podmíněn nejen schválením příslušného zákona, ale také vyhlášením nouzového stavu.

Je legitimní omezit volební právo kvůli pandemii?

V minulém týdnu mělo nařízenou karanténu kolem tří a půl tisíce lidí, což je zhruba pětkrát méně, než kolik se jich muselo uchýlit do izolace v době, kdy pandemie koronaviru v České republice kulminovala. Ačkoli se nejedná o vysoká čísla, zejména v senátních volbách, které se tradičně potýkají s nízkou účastí, může rozhodovat každý jeden hlas. 

Například před dvěma lety Jitka Chalánková (nestr.) postoupila na Prostějovsku do druhého kola o pět hlasů a o úspěchu Vladislava Vilímce (ODS) rozhodlo v týchž volbách na Domažlicku šest voličů.

Ústavní právníci se ovšem neshodují, zda je omezení volebního práva u části společnosti dostatečným důvodem pro zneplatnění voleb. Zatímco Jan Wintr nebo Marek Antoš říkají, že jejich legitimitu může zpochybnit vynucená neúčast deseti procent oprávněných voličů, respektive karanténa jedné celé obce, jejich kolega z pražské právnické fakulty Jan Kudrna je opačného názoru. 

„Jako drtivá většina zemí na světě nemáme při volbách stanovenou minimální účast. V nařízené karanténě jsou nyní necelé čtyři tisíce osob a voličů je asi osm milionů. Vzhledem k tomuto poměru zde ohrožení legitimity voleb nevidím,“ řekl Deníku Referendum.

Případné rozšíření onemocnění, respektive nucené karantény totiž podle jeho názoru dopadne obdobně na příznivce všech politických stran, a i kdyby bylo nemocných například čtvrt milionu, platnost voleb to prakticky nemusí ovlivnit. V takovém případě by se však volby zřejmě odložily. Především ale proto, že tak vysoký počet nemocných znamená celospolečenskou krizi. 

Kudrna dále podotkl, že v České republice jsou běžně stovky až tisíce nemocných lidí, kteří nemohou volit a jejich nárokem na účast ve volbách se doposud nikdo nezabýval, neboť omezení jejich volebního práva bylo vždy bráno jako důsledek nemoci.

„Volební právo není absolutní, je omezitelné,“ shrnul Kudrna s tím, že společnost má své praktické limity a stěží po ní lze žádat, aby kvůli zajištění přístupu nemocných k volbám vystavila všanc práva ostatních, v čele právem na ochranu zdraví a života.

Jak snížit zdravotní rizika bez omezení práva volit?

Vedle možné ohrožení legitimity voleb zůstává nejasné, jak případné hlasování v karanténě provést. Jeden z diskutovaných scénářů počítal s tím, že by izolovaného voliče navštívila volební komise vybavená ochrannými pomůckami a pokusila se co nejbezpečněji převzít hlasovací lístek do volební urny. 

Hamáček nicméně takovou možnost odmítl. „Nelze ani za [lidmi v karanténě] poslat urnu, protože by hrozilo nakažení volební komise,“ konstatoval minulý týden. Kritici oponovali tím, že riziku přenosu nemoci lze zabránit za pomoci respirátorů nebo ochranných oblek. 

Členství ve volebních komisích ovšem nepředpokládá žádnou odbornost, natož k užívání pokročilejších ochranných pomůcek. A stát nemá zákonnou oporu pro to, aby členy komisí do podobné činnosti nutil, a vystavoval je riziku onemocnění. Situaci dále komplikuje, že ve volebních komisích tradičně zasedá množství seniorů, pro něž je koronavirus zdaleka nejnebezpečnější. 

Opozice dále opakovaně zmiňovala možnost korespondenční volby. Takový návrh v minulém roce připravil rezort vnitra a je připraven k projednání Sněmovnou, stejně jako další poslanecké novely ale nepočítá s tím, že by lidé mohli korespondenčně volit v krajských a senátních volbách. Hamáček také pochybuje, jestli by se dané opatření podařilo uvést do praxe během nadcházejících dvou měsíců.

Část politiků i právníků navíc před zavedením distančního hlasování varuje, neboť se obává zvýšení rizika manipulace s hlasy, a zdůrazňuje, že nelze zajistit jeho tajnost. A pokud by Parlament korespondenční volbu schválil ve zkráceném legislativním procesu, lze očekávat, že výhrady vůči ní by ještě posílily.

„Teoreticky by se taková možnost využít mohla, pokud bychom počítali s tím, že se jedná o zcela mimořádnou situaci. Ve stávajícím stavu zákon ovšem osobám v karanténě volit neumožňuje. Úpravy vždy vyžadují změnu legislativy, [přičemž] zpravidla když se mění volební zákon, nemění se s ním pravidla pro již vyhlášené volby. Tento princip by se musel mimořádně prolomit,“ vysvětlil Deníku Referendum úskalí rychlých úprav Dienstbier.

Debata o korespondenční volbě podle něj má smysl v dlouhodobějším horizontu, zdůraznil ovšem, že se nejedná o triviální opatření, jež by se dalo prohlasovat ve spěchu. „Umím si představit změnu pravidel týkajících se překážek ve výkonu volebního práva vzhledem k mimořádné situaci a velkému počtu osob v karanténě. Narychlo schvalovat korespondenční hlasování, když není připravené, mi ale přijde nemístné,“ uzavřel.

Může být řešením hlasování po internetu?

Zdaleka nejméně rizikovou variantou hlasování, alespoň ze zdravotního hlediska, je takzvaný iVoting, tedy odevzdání hlasu přes internet, který ovšem využívá pouze Estonsko, tedy země, jež na možnost digitální komunikace s úřady klade tradiční důraz a doplňuje ji péčí o co největší zabezpečení potenciálně citlivých dat. V České republice sice pro podobné řešení existuje infrastruktura, jeho zavedení však není na pořadu dne.

Jako jeden z dlouhodobých přínosů hlasování přes internet se zmiňuje zvýšení volební účasti. Data jsou v tomto směru ale sporná. Podle zprávy, již k tématu koncem roku 2018 vypracovalo ministerstvo vnitra, hlasování přes internet posílí účast jen neznatelně. Novou možnost zpravidla využijí hlavně ti, kteří by jinak volili standardním způsobem.

„Dosud nebylo hodnověrně prokázáno, že by zavedení internetového hlasování vedlo k zásadnímu zvýšení účasti. Pokud nějaký je, tak se přínos pohybuje pouze v řádech jednotek procent. A to zejména v zemích, kde existuje velká skupina voličů žijících v zahraničí. Zvýšení volební účasti je tak tváří v tvář odborným zjištěním velmi slabým argumentem pro zavedení internetového hlasování,“ uvedl rezort.

iVoting navíc vzbuzuje obavy o bezpečnost hlasovacího systému, neboť nelze vyloučit pokus o jeho přetížení, typicky pomocí poměrně jednoduchých DDoS útoků.

Ty si české úřady částečně vyzkoušely při volbách do Poslanecké sněmovny v roce 2017 i následujících komunálních volbách. Útočníci tehdy cílili na veřejně dostupné stránky Českého statistického úřadu. Konkrétní škodu ale nezpůsobili — tím spíše, že se hlasy sčítaly v prvé řadě fyzicky. 

Dosavadní DDoS útoky byly v České republice zpravidla vcelku slabé. Ve chvíli, kdy ale na místní infrastrukturu udeří nápor srovnatelný s většími ataky ze zahraničí, podle expertů velmi pravděpodobně vyřadí či extrémně zpomalí nejen primární cíl, ale i napojené výpočetní kapacity. Národní ústav pro kybernetickou a informační bezpečnost v minulosti varoval, že se intenzita DDoS útoků pravděpodobně zvýší.