Pandemie koronaviru SARS-Cov-2 sužuje svět již zhruba tři a půl měsíce. Nákaza se prohnala naprostou většinou zemí. Zatímco někde bojují s prudce rostoucími počty nových případů a pohřbívají stovky lidí denně, Evropa to nejhorší z první vlny zřejmě již přestála a učí se s virem žít. Spolu se změnou epidemiologické situace se mění i způsob, kterým se čtou pravidelné statistiky.

Česká republika v posledním týdnu zažila nebývalý nárůst potvrzených případů nakažených, od minulého pátku jich přibylo více než tisíc. „[Rizikové] chování významně ovlivňuje epidemiologickou situaci. (…) Je třeba si uvědomit, že virus nezmizel, což je vidět na datech,“ poznamenal na pondělní tiskové konferenci ministr zdravotnictví Adam Vojtěch (nestr. za ANO).

Celorepubliková situace je podle něj však stabilní a rychlejší nárůst počtu pozitivně testovaných má regionální charakter. Hranice mezi úspěšným uvolňováním a potížemi je ovšem tenká. „Víte, že jsme přešli od plošných restrikcí k individuální odpovědnosti a v souvislosti s tím prosím všechny, aby byli maximálně odpovědní,“ zopakoval Vojtěch.

Nynější trend není zvlášť překvapivý a hygienici se na něj připravovali. „Koronavirus z populace — jak jsme říkali a jak je přírodně dáno — nezmizí,“ potvrdil Vojtěchova slova ředitel Ústavu zdravotnických informací a statistiky Ladislav Dušek. A zdůraznil, že vyšší počty nových případů jsou svým způsobem dobrá zpráva. Značí totiž, že se daří nákazu zachytit a izolovat. 

Za nebezpečný scénář Dušek označil pravý opak — tedy možnou situaci, kdy by čísla dlouho zůstávala stejná, načež by se začala rychle zvyšovat na nečekaných místech. Aktuálně se s epidemií potýká především Moravskoslezský kraji potažmo Karvinsko. Tam se virus šíří hlavně mezi horníky dolů OKD a jejich známými. Počet potvrzených případů nákazy zde předehnal doposud největší ohnisko v Praze.

Hygienici podporovaní kolegy z jiných regionů se nyní snaží otestovat řádově tisíce lidí. Zákeřnost šíření zvyšuje i jinak příznivý fakt, že velká většina místních s novým koronavirem vykazuje pouze minimální, případně dokonce žádné příznaky. 

Hejtman Ivo Vondrák (ANO) si v souvislosti s komplikovaným testováním postěžoval, že lidé chodí s rýmou do práce nebo na pivo, nedodržují karanténu a vyhýbají se hygienikům. Na druhou stranu ale kritika směřuje i na těžební společnost OKD. Karvinští Piráti v čele s tamější zastupitelkou Zuzanou Klusovou firmě i úřadům již v květnu vytýkali, že se pokračuje v těžbě, i když je očividné, že doly s šířícím se virem představují epidemiologickou pumu. 

Ekologové z Greenpeace na OKD dokonce podali trestní oznámení za údajný trestný čin šíření nakažlivé nemoci z nedbalosti. Co přesně se nyní stane, ale nikdo neví. Dušek doufá v rychlý pokles počtu pozitivně testovaných a úspěch hygienické operace. Ta je zatím asi největší zkouškou systému, který vláda označuje za chytrou karanténu 2.0. 

Čísla ke středečnímu ránu vypadají příznivě. V úterý přibylo 149 případů, což je nejméně za posledních pět dní. Nejvyšší nárůst, tedy nedělních 305 pozitivních testů, se kryje s druhým nejvyšším poměrem zachycených výskytů Covid-19 vůči počtu provedených zkoušek. Výsledky tedy odrážejí úsilí a systematičnost hygieniků.

Výhled nadějný, ovšem ne bez rizika

Mechanismy, jimiž chce Česká republika udržet virus v přijatelných mezích, mění způsob, kterým se v uplynulých měsících uvažovalo o epidemiologických opatřeních. Celostátní data nahrazuje hodnocení rizik v jednotlivých okresech. To sice probíhá průběžně, zaměřuje se ale na data o dlouhodobějším vývoji.

Hygienici posuzují řadu různých parametrů, především zda výrazně roste počet nakažených a hospitalizovaných nebo jestli se virus šíří v obzvlášť ohrožených skupinách obyvatel. Získané „skóre“ okresu mohou ovlivnit i náhlé skoky, největší roli ovšem hraje trend. 

Výsledkem je umístění regionu na desetibodové škále, kde nula představuje absenci známého výskytu nákazy a nejvyšší stupně naopak „eskalaci výskytu nemoci v čase, rostoucí počty hospitalizací a nejvyšší riziko“. Data z konce minulého týdne jsou pro většinu republiky velmi příznivá. 

Kromě nejvíce zasažené části Moravskoslezského kraje, kde se hodnocení vyšplhalo až k šestce, je jediným ohniskem nadále Praha se třemi body nebezpečí. Ty značí „ojedinělé výskyty bez významného trendu a nízké riziko“. Situace v hlavním městě je sice podle hygieniků stabilní, přesto zde ale zůstává povinnost zakrývat si ústa i nos v metru či při vnitřních akcích s více než stovkou zúčastněných.

S tím, jak se mění epidemiologické propočty, se přehodnocuje i způsob, jakým se díváme na statistiku. Vysoký počet pozitivních testů se podle Duška stává v podstatě dobrou zprávou ve chvíli, kdy je na první pohled očividné, že se virus v testované lokalitě vyskytuje. Hrozbu naopak nadále značí případný nárůst počtu hospitalizovaných, který naznačuje, že virus již stačil proniknout mezi zranitelné skupiny populace.

Celková křivka je přehledná, moc ale neznamená

V prvních týdnech se nejostřeji sledovaným parametrem přirozeně stal celkový počet potvrzených případů onemocnění. Takřka všechny velké zpravodajské weby zveřejňovaly přímo na hlavní stránce průběžná čísla udávající typicky počty nakažených, uzdravených a zemřelých.

Česká republika nyní eviduje přibližně dvakrát více uzdravených než aktuálně nemocných a mrtvých dohromady. Základním statistickým vyjádřením zůstává aktualizovaný skládaný graf, v němž stále výrazněji převládá pozitivní horní část, která označuje počet vyléčených.

Mírně matoucí ovšem je, že poslední nárůst nakažených zdvihá celou složenou křivku, a budí tak dojem, že poskočil i počet uzdravených. Ve skutečnosti se ale pouze zvýšil celkový objem grafu. Přesný pohled na poměr nemocných a zotavených dává jiné, percentuální zobrazení.

Víceméně kontrolovaný průběh nákazy u nás umožňuje předkládat statistiky v obvyklé lineární podobě. Měřítko grafu se většinou pohybuje v řádu jednotek tisíc a vertikální osu tvoří stále dokola přičítaná hodnota: orientujeme se tedy podle řady 0, 1000, 2000, 3000, 4000… Takové vyjádření dat je sice snadno pochopitelné, má ale omezení. 

Zploštěná křivka: buď se daří, nebo se díváme na logaritmus

Pokud by celkový počet českých případů vystoupal z dvanácti třeba na třicet tisíc, počáteční část křivky se smrskne do miniaturních rozměrů. Stejně tak není z místních dat vidět prakticky nic než rovná „čára“ vespod grafu, srovnáme-li je se zeměmi, kde mají případů nákazy řádově víc. To řeší takzvané logaritmické zobrazení.

Oproti lineární ose založené na přičítání stejné hodnoty se logaritmické měřítko posouvá násobením. Nejčastěji jde o násobky deseti. Tam, kde jsme v „běžném“ grafu měli hodnoty od nuly do 4000, zde máme řadu 1, 10, 1000, 10 000 a 100 000. Náš pohled jakoby se oddaloval čím dál rychleji spolu s tím, na čím vyšší část grafu se díváme.

Smyslem na první pohled složitého postupu je vměstnat do jednotného rámce velmi rozdílná čísla. Logaritmické zobrazení jednak sráží obtížně popsatelný exponenciální růst do prosté křivky, jednak umožňuje porovnat šíření pandemie v různě velkých zemích. Potíž je v tom, že čtení grafu s násobně rostoucím měřítkem vyžaduje cvik a přesné povědomí o tom, nač se člověk dívá.

V každodenním životě s exponenciálním růstem nepřicházíme do kontaktu, a je tedy velmi obtížné si představit, jak prudký opravdu je. Podobně neintuitivní je nicméně i rychlost nekontrolovaného šíření viru. Po prvním měsíci od chvíle, kdy SARS-CoV-2 dorazil do Spojených států amerických, evidovaly tamější úřady patnáct pozitivně testovaných. O měsíc později to bylo necelých čtyřiatřicet tisíc, po dalším měsíci již přes 837 tisíc.

Zploštění epidemiologické křivky, o němž se od začátku pandemie zhusta, a zpravidla velmi abstraktně, hovoří jako o hlavním cíli karanténních opatření, se tedy týká lineárního grafu. Na něm křivka ve tvaru pozvolného oblouku v ideálním případě znamená, že je šíření viru pod kontrolou. Důvodem k ostražitosti jsou typická exponenciální prohnutí. Do čistého exponenciálního růstu ale nákaza alespoň v dlouhodobém měřítku nikde nepřechází, ať to i díky svým přirozeným limitům.

Počet pozitivních testů není počet nakažených

Data převáděná do grafu se odvíjejí v prvé řadě od míry testování. Tu lze počítat různě. Základním parametrem je absolutní počet provedených testů, potažmo jejich přepočítání na hlavu či milion obyvatel. V tom se z logiky věci drží na špici mezinárodního srovnání hlavně státy s relativně malou populací, případně ty, jež mají k dispozici nejvíce testů nebo prostředků k jejich nákupu.

Právě dostupnost testů na řadě míst omezuje výpovědní hodnotu udávaného počtu případů nákazy koronavirem. Není zcela zřejmé, jak velký podíl lehkých či asymptomatických případů hygienickými síty napříč světem propadává, proto je na místě brát data s rezervou. 

Čísla, a to i ta uváděná v České republice, mají vždy určitou odchylku a nemusí nutně vypovídat nic o tom, co koronavirus reálně dělá. Stěžejním aspektem je, kdo a kde se testuje, případně zda narůstají další údaje v čele s varovným počtem hospitalizací. Kupříkladu pokusy o výpočet takzvaného reprodukčního čísla viru, o nějž se v průběhu krize snažila i některá média, jsou komplikované a vyžadují odbornost i patřičnou dávku skepse.

To ostatně zdůrazňuje i Dušek. „Jeden z nejstrašnějších typů fake news, která se objevila během koronakrize, byly denní kalkulace reprodukčního čísla. Plošně a bez jakýchkoli intervalů, údajů o spolehlivosti odhadu. Tento odhad ani nelze rozumně interpretovat bez údaje o variabilitě,“ poznamenal v nedávném rozhovoru pro Seznam Zprávy.

Chmurné odhady

Dalším omezením statistiky je způsob, kterým se počítají oběti pandemie. Od počátku je totiž zřejmé, že pro část z nich nebyl koronavirus rozhodujícím faktorem, ale spíše přispěl k dalším zdravotním potížím. Pro stanovení příčiny úmrtí sice existují jisté mezinárodní standardy, konkrétní postupy se nicméně liší stát od státu.

Nadále platí, že přes devadesát procent lidí zemřelých v České republice jako Covid19-pozitivní je starších pětašedesáti let. Většině z nich boj s koronavirem komplikoval souběžný výskyt jiných zdravotních problémů, kupříkladu vysokého tlaku, ischemické choroby srdeční, cukrovky či chronické obstrukční plicní choroby a astmatu.

V České republice jsou sice již nějakou dobu k dispozici pokyny Světové zdravotnické organizace pro určování nákazy koronavirem coby příčiny úmrtí, jak ale upozornil Zdravotnický deník, praxe může být složitější. 

Patřičné údaje uvádí lékař ve speciálním formuláři, který následně směřuje jak k Ústavu zdravotnických informací a statistiky, tak v částečně zaslepené verzi do matriky. Evidence lidí, kteří zemřeli v souvislosti s pandemií, zahrnuje různé databáze a počet těch, jež chápeme jako oběti koronaviru, se tedy může i zpětně měnit.

„Je pravdou, že ti, co zemřeli, byli v drtivé většině velmi nemocní lidé — sedmdesát procent jich mělo kumulované polymorbidity a vzhledem k velmi vysokému věku zemřelých lze usuzovat, že velká část z nich, subjektivním odhadem šedesát procent, nezemřeli s Covidem-19 jako primární příčinou,“ uvedl koncem května Dušek na konferenci věnované datům ze zdravotnických systémů.

Ve světovém srovnání nejsme výjimka — naopak. Jednotlivé státy pracovaly především v prvních týdnech pandemie s rozličnými a často nejasnými postupy určování toho, kdo skutečně zemřel na Covid-19. Na jedné straně tak zřejmě část pacientů nezachytily, a nepočítaly tedy ani jejich případná úmrtí, na straně druhé za oběti koronaviru někdy chápaly kohokoli, kdo měl ke konci života dýchací problémy a teplotu.

Zemí s největší úmrtností na hlavu je již nějakou dobu vcelku překvapivě Belgie, vynecháme-li tedy San Marino s jeho velikostí okresního města. V té virus udeřil velmi tvrdě, současně ovšem sehrálo roli i to, že odborníci mezi mrtvé přičítali ty, u nichž se Covid-19 nestanovil testem, nýbrž odhadem. 

Není tedy zcela zřejmé, zda jsou údaje ostatních zemí podhodnocené, nebo naopak ty belgické neúměrně vysoké. Přesné určení toho, jaký podíl nemocných nákaze průměrně podléhá, je zatím takřka nemožné. Kromě nejistého počtu obětí sehrává roli i to, že řada zemí testuje především pacienty, kteří mají vážné příznaky. U těch je současně výrazně větší šance, že jim nákazu potvrdí i méně spolehlivé druhy testů. To v důsledku vychyluje hodnotu takzvané smrtnosti směrem nahoru.

Rizika zdaleka nepominula, vítězství je daleko

Počet lidí, kteří po celém světě zemřeli s potvrzeným Covid-19, přesáhl na přelomu týdne půl milionu. Nově odhalených případů v dlouhodobém trendu přibývá. Od začátku pandemie bylo podle široce užívaných dat Univerzity Johnse Hopkinse pozitivně testovaných přes deset a půl milionu lidí. Více než polovina se již uzdravila.

Nejhůře pandemie zatím dopadla na Spojené státy, jejichž prezident Donald Trump především zpočátku vydával protikladná vyjádření, popíral závažnost situace a dělil se s občany o rozličné teorie, které odporovaly vědeckým poznatkům. Americké úřady evidují přes 2,7 milionu nakažených a 130 tisíc mrtvých s Covid-19. 

V závěsu za nimi se 1,4 milionem potvrzených případů a skoro šedesáti tisíci mrtvými drží Brazílie pod vedením krajně pravicového prezidenta Jaira Bolsonara. Ten Brazilcům setrvale tvrdil, že se pandemie nemusí bát, označoval Covid-19 za „chřipečku“ a sabotoval snahu odborníků i regionálních politiků o prosazení preventivních opatření.

Nedobrá jsou nicméně i čísla z Indie, která hlásí přes půl milionu případů, či Mexika s čtvrt milionem. Obavy nadále vzbuzují i africké země, jež kromě pandemie ohrožují i související ekonomické dopady.