Chytrá karanténa nás neochrání před hloupou vládou ani lidmi

Jan Kašpárek

Slepá důvěra v možnosti informatiků zvládnout pandemii není na místě. Odpovědné instituce dostanou do rukou další nástroje, ale průběh pandemie závisí dál na lidech, na naší odpovědnosti a solidaritě.

Nedůvěru vzbuzuje už přihlašovací rozhraní do systému chytré karantény při Národní agentuře pro komunikační a informační technologie, známější pod zkratkou NAKIT. Pracuje s účtem firmy Microsoft. Kresba Pete Kreiner, The Cartoon Movement

Plošná karanténní opatření se musí dříve či později uvolnit — to již nějakou dobu není námět k debatě, ale konstatování skutečnosti. Přestože se strategie rozvolňování může změnit v návaznosti na epidemiologickou situaci a názor na ideální postup se liší od expertů z jednotlivých oblastí přes vládu až po opozici, je patrné, že se po měsíci a půl pandemického bezčasí blíží změna.

Od doby, kdy kabinet Andreje Babiše (ANO) a Ústřední krizový štáb představily první výhledy na uvolnění plošné karantény, se především v obecné rovině hovoří o karanténě „chytré“. Ta má být založena na dohledávání rizikových kontaktů lidí nakažených koronavirem SARS-Cov-2 a systematickém testování za pomoci mobilních týmů lékařů i armádních mediků. Systém zahrnuje i manažerský program pro sledování kapacit testovacích laboratoří či software k informování občanů o výsledcích testů.

Na základě iniciativy COVID19CZ odborníků ze soukromých firem působících v sektoru informačních technologií se počítá i s tvorbou takzvaných paměťových map, jež mají pomoci nakaženým občanům ve spolupráci s hygieniky určit, koho mohli nakazit. Lokalizační data se zakládají na údajích, které již nyní ze zákona uchovávají telefonní operátoři. Jejich epidemiologické užití podléhá informovanému souhlasu dotyčného pacienta a podmínce smazání mapy nanejvýš šest hodin po jejím sestavení.

V mezinárodním srovnání se jedná o poměrně mírný systém snažící se navzdory částečné právní nejistotě dodržovat platnou legislativu v oblasti ochrany osobních údajů. Jiné státy bojují proti pandemii sledováním, jež je podstatně invazivnější a v mnohých případech vynucené.

Přední epidemiolog krizového štábu Roman Prymula ovšem opakuje, že v českých podmínkách není nedobrovolné trasování či sledování nakažených na pořadu dne. Zaručil se také za to, že lidem nehrozí postihy v případě, kdy by hygienická paměťová mapa odhalila porušení karantény. Případné zjišťování přečinů a jejich stíhání je i nadále doménou policie.

Článků o chytré karanténě je mnoho, informací v nich nikoli

„Chytrá karanténa“ pro Českou republiku se skloňuje coby univerzální řešení přesto, že přesné střednědobé výhledy z logiky věci chybí a zkoumání nového viru je stále v počátcích. O české „chytré karanténě“ psala agentura Reuters a mediální archiv Newton eviduje jen za poslední měsíc skoro šest a půl tisíce textů, v nichž se sousloví vyskytuje.

Oč je ovšem pojem protřepávanější, o to je nejasnější. Především v posledních týdnech se navíc ukazuje, že se praxe může od vyjádření nejrůznějších činitelů na tiskových konferencích lišit.

Prymula od druhé poloviny března do 8. dubna uváděl, že se systém naostro spustí po Velikonocích, tedy v neděli 12. dubna. Těsně před termínem ovšem ČTK zjistila, že hygienici testující „chytrý“ režim paměťové mapy nepoužívají. Ukázalo se, že přetížení pracovníci nemají prostor učit se nové postupy a nedokáží provázat několik různých informačních systémů.

První paměťová mapa každopádně vznikla v rámci testovacího provozu na jihu Moravy 13. dubna, tedy dva týdny poté, co do regionu přijely armádní týmy odpovědné za organizaci chytré karantény. Celorepublikové spuštění se zatím posunulo na začátek května. Nyní jsou v provozu programy zefektivňující chod systému a koordinující testy.

Jeden z posledních kroků směrem k chytré karanténě nařídilo ministerstvo zdravotnictví od minulého pondělka. Trasování nakažených pomocí lokalizačních údajů mobilních operátorů ovšem dokument neobsahuje.

Informatici dělají, co mohou a umí. Zázraky mezi to nepatří

Původní idea chytré karantény předložená informatiky měla označovat čistě technologické řešení, jež k zavedeným hygienickým postupům přidá aspekt digitálních dat. „Název chytrá karanténa si od nás krizový štáb vypůjčil a začal tak nazývat i procesy, které navazují na technologické řešení: logistiku kitů na testy, převážení pacientů z nejvíc zasažených oblastí,“ vysvětlil před časem na internetové konferenci jeden z autorů původní myšlenky, Petr Bartoš.

„Výpůjčka“ ze strany státu se ale netýká pouze pojmu, nýbrž i služeb expertů. Mechanismy, jež se staly jádrem epidemiologických opatření, jako je informační linka 1212, call centrum chytré karantény či bluetooth aplikace eRouška, původně sestavily firmy či informatici z COVID19CZ. Následně je ovšem zahrnul centrální státní zdravotnicko-hygienický systém.

Takový postup je sám o sobě logický, stále ovšem chybí nastavení přesné linie mezi institucemi a dobrovolníky. Ti ostatně od počátku uvádějí: „Společnosti a jednotlivci sdružení v iniciativě COVID19CZ jsou tvůrcem, provozovatelem a správcem technického řešení Chytré karantény. Iniciativa COVID19CZ nemá ale ani žádnou faktickou, ani žádnou legislativní možnost, jak Chytrou karanténu zavést a provozovat. To je výhradně věc státu.“

Spolupráce informatiků se státními složkami se odvíjí od konkrétních projektů. Odborníci dodávají technické řešení, stát je následně odsouhlasí. „Stát si u nás tu práci objednal, jsme součástí týmů, které na implementaci chytré karantény spolupracují,“ vysvětlila DR za COVID19.cz koordinátorka Irena Zatloukalová, jaký je vztah iniciativy s institucemi státu.

Z propojení sektoru informačních technologií a státu vychází hned několik otázek, z nichž vystupuje do popředí mimo jiné potenciální problém svěření důvěrných dat občanů digitálním korporacím, jejichž podnikání spočívá právě v tom, že data shromažďují a tak či onak proměňují v zisk. Debata o tom, zda je přijatelné, aby zdravotnicko-hygienický software zpracovával či ukládal údaje o pacientech u datových impérií typu Googlu či Amazonu, již nějakou dobu probíhá v zahraničí. U nás se ovšem zdá, že téma nikoho příliš netrápí.

Amazon, respektive jeho cloudová úložiště, jsou přitom uvedená jako jeden ze subdodavatelů v aktualizované smlouvě mezi ministerstvem zdravotnictví a společností Keboola odpovědné za část české chytré karantény. Jistě: daná smlouva obsahuje i soupis parametrů datového provozu — včetně jeho zabezpečení šifrováním — a chytrou karanténu váže legislativa chránící osobní údaje občanů. Nepřehledné aliance mezi státní a korporátní sférou jsou ovšem obecně na pováženou.

Nedůvěru vzbuzuje už přihlašovací rozhraní do systému chytré karantény při Národní agentuře pro komunikační a informační technologie, známější pod zkratkou NAKIT. Pracuje s účtem firmy Microsoft.

V rámci digitálního kapitalismu se sice Googlu, Amazonu či Microsoftu podařilo stát synonymy pro neutrální technologické platformy a infrastrukturu, leč skutečnost je zásadně jiná: v prvé řadě se stále jedná o korporace, jejichž motivací je z logiky věci zisk. Toho dosahují velkou měrou právě prostřednictvím práce s daty o uživatelích.

Mediální scéna se v posledních měsících nadchla pro termíny, jako jsou „ajťáci“, „hackaton“ či „chytré/smart řešení“. Navzdory tomu není žádný důvod, proč by se kterákoli z uvedených korporací měla a priori těšit nekritické důvěře.

Dlouhodobě platí, že nejhůře korporace zacházejí s daty těch, kteří problematice nejméně rozumějí: tedy lidí s nižší gramotností v oboru informačních technologií, což demograficky obecně znamená ty s nižším socioekonomickým postavením a starší segmenty populace. Internetu a datům obecně i proto zoufale schází veřejná a transparentní správa. To se během nynější krize projevuje více než jindy.

Předchozí odstavce neříkají, že se korporace, stát či dokonce dobrovolníci z informačního sektoru chystají loupit osobní údaje občanů. Poukazují spíše na nedostatek srozumitelné komunikace.

Deník Referendum se opakovaně pokoušel spojit s jedním ze zakladatelů COVID19.cz s otázkou o outsourcingu dat na digitální korporace, ovšem neúspěšně. Mluvčí Zatloukalová nás odkázala na jiného z čelných představitelů iniciativy s tím, že technickou debatu nechá na expertech.

„Mluví se jen o tom, co se děje teď, ne o smyslu celé věci. Tedy o tom, že nás má chytrá karanténa uchránit tomu, abychom byli zavření doma, a přitom nevystavovali zdravotní systém přílišným náporům,“ odpověděla na otázku, zda se podle COVID19CZ daří o karanténě srozumitelně komunikovat s laickou veřejností, potažmo co by se mohlo zlepšit.

Statistici mají vlastní systém. Má více dat, je ale uzavřený

Kromě „chytré karantény“ vznikl dílem stranou zájmu médií další informační systém, kterým může protékat výrazně větší množství důvěrných dat. Stojí za ním poměrně úzce specializovaný Ústav zdravotnických informací a statistiky, jehož ředitel Ladislav Dušek popsal na neveřejném jednání zdravotního výboru Poslanecké sněmovny podrobnost obsažených dat slovy „brutální Velkej bratr“.

V základu se jedná o upravené propojení několika databází včetně výše zmíněného Informačního systému infekčních nemocí (ISIN). Ty Ústav za pomoci programátorů a dalších expertů přenastavil ze zpětného fungování na možnost fungování prospektivního a doplnil o napojení na další zdroje, jako je Národní zdravotnický informační systém či databáze pojišťoven a regionálních institucí.

Program poskytuje zřejmě vcelku přesnou možnost predikovat a řídit epidemii, a to se zahrnutím specifických údajů, jako je bydliště pacientů či jejich dlouholetá zdravotní anamnéza. Důvěrné údaje v současném stavu neopouštějí Ústav, programátoři ovšem vytvořili možnost exportu dat například pro hygienické stanice a další odborníky. Dušek sám ve Sněmovně ostatně připustil, že anonymizace vzhledem k rychlému sestavení systému možná není „na jedničku s hvězdičkou“.

Klíčovou otázkou ve vztahu k ochraně osobních údajů je míra agregace: tedy stupeň převedení konkrétních dat o jednotlivcích ve statistiku či obecnou informaci. Ústav si zde určuje limity převážně sám, byť je vázán širší legislativou.

Některé údaje tak zveřejňuje nanejvýš v krajském měřítku. Hygienické stanice ale paradoxně prakticky tytéž informace o epidemii poskytují i na podrobnější, okresní úrovni.

Za obecně platný předěl mezi statistikou a důvěrnými daty lze pokládat moment, kdy lze bez neadekvátně velkého úsilí ztotožnit konkrétní údaj s konkrétním jednotlivcem. Toho Ústav jistě dosáhl. Pokud ponechá důvěrnou část systému uzavřenou a udrží-li standardy pro míru agregace zveřejňovaných dat, zneužitelnost je v jeho případě jen malá.

Striktní uzavřenost ostatně Dušek ve Sněmovně zdůraznil. Analytici navíc nikdy nemají vidět přesnou identitu konkrétního člověka a je jim nařízena mlčenlivost. „Konáme to v dobré víře,“ poznamenal ředitel s tím, že nepřipouští možnost zneužití, ba naopak vidí v databázích možnost k lepšímu překonání epidemie a záchraně řady životů.

Ředitel dále uvedl, že systém lze do budoucna využít jako prostředek pro případné zvládání dalších pandemií. Opakovaně podotkl, že má databáze zůstat přísně uzavřená pouze pro povolané. „Já ta data nikdy v životě nemůžu otevřít,“ prohlásil.

Duškovo vystoupení zpětně vyvolalo menší senzaci, neboť se kromě představení informačního systému věnoval i aktuální situaci. Přitom použil nejrůznější bonmoty a poslancům mimo jiné sdělil, že nikdo přesně neví, kolik Čechů se novým koronavirem nakazilo. Případné uvolnění by podle něj v době jednání — tedy 15. dubna — vedlo k nanejvýš katastrofálním následkům pro zranitelnou populaci, jako jsou senioři či onkologičtí pacienti.

„To je ta pravda. Vy to nikde nepoužijete a neprodáte, na mikrofon je to nesdělitelné,“ řekl. Jednání zdravotního výboru se sice vzhledem ke karanténním opatřením uzavřelo veřejnosti, Sněmovna z něj ovšem s týdenním odstupem zveřejnila zvukový záznam.

Duškovo osobité vyjadřování včetně vět typu „Mám strašnej strach…“ sice kontrastovalo s běžným tónem parlamentních jednání, je to dáno ale zřejmě tím, že si nepřipouštěl možné zveřejnění nahrávky. Zúčastnění poslanci zdůrazňují, že ředitele pokládají za prvotřídního experta evropského formátu.

Digitální data nestačí

Uvolňování plošné karantény se nebude řídit pouze rozvojem digitálních systémů, ale hlavně objektivním vývojem epidemie. O tom lze nicméně zatím pouze spekulovat.

Především v prvních týdnech výskytu SARS-Cov-2 se totiž testování omezovalo na pacienty s těžšími příznaky onemocnění Covid-19. Média zdokumentovala také případy nemocných, kteří byli sice od počátku pravděpodobně nakažení a vykazovali jasné symptomy, zdravotnický systém je ovšem odmítl. Neznámou zůstává především počet nakažených s nerozpoznatelnými či mírnými příznaky.

Alespoň přibližně jasno do toho má vnést reprezentativní testování organizované ve spolupráci akademické sféry, ministerstva zdravotnictví a armády, která zajišťuje podobně jako v případě chytré karantény v prvé řadě logistiku a technické zázemí. Plošná studie s technickým označením SARS-CoV-2-CZ-Preval je v české historii zřejmě bezprecedentní: má zahrnout až sedmadvacet tisíc lidí napříč republikou a demografickými skupinami. Navzdory nevídanému rozsahu má být plošné testování hotové začátkem května.

Seznam testovacích míst se nachází na webu covid-imunita.uzis.cz. Hlavní zásadou zůstává, že je účast ve studii bezplatná a dobrovolná, omezuje se ovšem na občany bez potvrzené nákazy i symptomů Covid-19.

Na nezájem si výzkumníci stěžovat nemohou: během prvních pěti dnů se do studie zapojilo patnáct a půl tisíce lidí. Zájem o testy v Praze i Brně vytvořil prakticky okamžitě mnohahodinové fronty.

Nejisté ovšem je, nakolik lze pokládat za reprezentativní vzorek populace, který z vlastní iniciativy přijde na odběrové místo a stráví zde třeba i několik hodin čekáním. Už selský rozum říká, že v takovém výběru budou nadreprezentováni lidé bez pohybového hendikepu a ti, kteří mají dostatek času.

Veřejná odběrová místa navíc kontrastují s metodikou testování chronicky nemocných v pražském IKEMu, který své statistické kohortě postupně a cíleně rozesílá pozvánky. To nutně neznamená, že je velkolepá vládní studie prováděná chybně — podílí se na ní ostatně řada prvotřídních odborníků. Ale opět schází jasná, přehledná a centrálně vedená komunikace.

Chytré je především mýt si ruce a nekašlat na ostatní

Chytrá karanténa jistě sehraje nezastupitelnou roli ve fázi, kdy není možné plošné uzavření celé republiky ani plný návrat k normálu. Její účinnost se bude ovšem zřejmě odvíjet od zcela jiných aspektů, než jsou hojně diskutované paměťové mapy či možné sdílení lokalizačních dat o platbách bankovní kartou. Efektivnější možnosti poskytuje elektronicky koordinovaná logistika výjezdních týmů a laboratoří či agregovaná statistická data užívaná k počítačovým modelacím epidemie.

Zde je na místě zdůraznit, že by především pomohlo, kdyby se vláda i další instituce konečně naučily komunikovat. Není totiž možné po občanech žádat trpělivost a disciplínu, když od „velení“ nepřicházejí jasné informace, a pořádně nelze odlišit relevantní sdělení od vychytralého marketingu.

Ve vztahu k chytré karanténě by zkrátka bylo mnohem rozumnější asi tak před měsícem říci: „Chceme výhledově zavést mechanismy A, B a C, což snad povede k výsledku X, ale bude to trvat a možná se to trochu odsune, protože je to celé hrozně složité,“ než postupně vypouštět zmatečně do oběhu dílčí aspekty téhož sdělení.

Obecně nevelké chápání možností informačních technologií se totiž může projevovat nemístnými nadějemi a představou o tom, že „ajťáci udělají hackaton a všechno se vyřeší“. Nic takového se ale nestane. SARS-Cov-2 se přenáší fyzicky a jeho genetickému mechanismu je srdečně jedno, jaká o něm máme data či co si o nich myslí vláda.

Z toho vyplývá, že sice potřebujeme tvůrčí intelekt, statistiku, software s rozličnými hýblaty, triangulační lokalizaci a snad i „brutálního Velkýho bratra“ v rukou zcela kompetentního pana Duška a jeho kolegů, ale pro nás jako jednotlivce se tím základní vztah k pandemii nemění. Stále platí, že hlavní sílu pro nastalé potíže nám dává — kromě zdravotnického systému — něco mnohem prostšího: osobní i kolektivní odpovědnost a mezilidská solidarita. Chytré je především mýt si ruce a nekašlat na ostatní.

      Diskuse