Česká vláda a koronavirus: krizová komunikace, nebo politická propaganda?

Miloš Růžička

Způsob, jakým Česká vláda v krizi komunikuje s veřejností, poukazuje na zásadní nedostatky v přípravě státu na krizi i v charakteru premiéra a jeho týmu.

Status na Facebooku Andreje Babiše 13. března 2020: „Tesco právě teď.“

V neděli po poledni mi konečně přišla textová zpráva od české vlády, která mne měla informovat o rozhodnutí, jež vláda učinila už v sobotu nad ránem. Překvapilo mne to, neboť textové zprávy se v krizových situacích používají jako nejrychlejší způsob cílené komunikace.

Některé země jsou schopny během pár minut rozeslat lidem žijícím v určité lokalitě informaci, že se pohřešuje malé dítě. Stalo se to shodou okolností ve chvíli, kdy jsem se ke svému úžasu dozvěděl, že premiér svým originálním stylem mluvy na TV Prima oznámil záměr vyhlásit celostátní karanténu.

Andrej Babiš má pověst politika, jenž disponuje nejlepším „PR týmem v zemi“. S tím nesouhlasím! Premiér možná disponuje nejlepším týmem na politickou propagandu, ale to neznamená, že umí budovat a rozvíjet vztahy s veřejností tak, jak to zkratka PR — public relations — definuje.

Jaký je v tom rozdíl? Podstatou moderního PR je usilovná a kontinuální snaha vytvářet oboustranně prospěšné vztahy s jednotlivými cílovými skupinami (veřejnostmi), jež mají být postaveny na důvěře a vzájemném respektu. Naproti tomu cílem politické propagandy je získat a zformovat skupinu voličů a případně s ní manipulovat v něčí politický prospěch.

Zatímco obor PR přes různé peripetie dospěl k etickému kodexu a rovněž k samoregulaci, vody politické propagandy jsou kalné a jejich nedílnou součástí jsou špinavé praktiky. Patří sem dobře známé řetězové emaily, jež matou seniory, či sebechvála prostřednictvím falešných profilů na sociálních sítích. To jsou jen některé nástroje z domovské dílny Babišových propagandistů.

V plné nahotě se daný oborový rozdíl projevuje v komunikačním zmatku, jenž provází opatření vlády ke koronavirové epidemii. Pokusím se krátce vysvětlit, jak by k takovému zadání přistoupil opravdový PR profesionál. A sami uvidíte, že je to zcela jiný přístup, než jak to nyní v přímém přenosu vede česká vláda.

Koronavirus neměl vládu překvapit

Hrozba koronavirové epidemie, jež může zdravotně i ekonomicky ohrozit chod naší země, nebyl žádný blesk z čistého nebe. Minimálně od ledna bylo jasné, že je jen otázkou času, kdy jí bude čelit i Česká republika.

Z pohledu krizové komunikace tedy nešlo o krizi neočekávanou, ale o krizi postupně se rozvíjející, jež o sobě prostřednictvím prvotních signálů dává vědět s poměrně velkým časovým předstihem. To je neobyčejně komfortní situace, protože zasažený subjekt má dost času si rozmyslet jednotlivé scénáře možného vývoje a připravit se na ně. A to nejen po stránce komunikace.

Tým krizové komunikace totiž úzce navazuje na činnost vlastního krizového štábu. Na jedné straně pracuje s jeho výstupy, ale zároveň mu je zpětnou vazbou a dodává mu i část důležitých informací pro jeho rozhodování.

V našem případě by to mělo znamenat, že už v lednu někde na Úřadu vlády či na ministerstvu zdravotnictví zasedne krizový štáb pro koronavirovou epidemii, jehož nedílnou součástí bude i silný komunikační tým. Společně analyzují situaci, mapují slabá místa a připravují alternativní scénáře, jak zajistit, aby české zdravotnictví nápor zvládlo.

Specifickými úkoly komunikačního týmu pak má být udržení důvěry veřejnosti ve zdravotnictví a potažmo ve stát jako takový, komunikační podpora jednotlivých opatření a příprava komunikačních scénářů pro jednotlivé kritické situace, jež mohou nastat. Součástí takovéto práce musí být pochopitelně i definování jednotlivých cílových skupin a specifických komunikačních kanálů, jež je potřeba vybudovat a udržovat v provozu.

Samozřejmě zatím nevíme, zdali takovéto týmy někde někdy vůbec zasedly a co tam řešily. Ale z analýzy informací ve veřejném prostoru vyplývá, že zřejmě žádný takový standardní způsob krizového řízení v naší zemi spuštěn nebyl. Anebo přinejmenším se tak nestalo v dostatečném předstihu.

Ministr zdravotnictví Vojtěch sice už koncem ledna uklidňoval nervózní opozici, která se dožadovala informací o připravenosti zdravotnického systému, že má vše pod kontrolou a že ochranných pomůcek je dost. Ovšem o celých sedm týdnů později, když bylo všem jasné, že epidemie nastupuje a slíbené respirátory nejsou ani pro zdravotníky v první linii, ministr Vojtěch na sociálních sítích teprve oznamoval start informačního webu.

Z jeho chabé kvality je navíc zřejmé, že byl spíchnut jen několik hodin před spuštěním. Vzápětí ministr přiznal, že respirátorů v zemi chybí skoro milion. Z této neděle je pak další perla ze zmatečné komunikace ministra zdravotnictví, když se na sociálních sítích zcela bezelstně pochlubil, že problematiku chybějících respirátorů a roušek řeší teprve čtyři dny.

Do stejné kategorie ovšem patří i neuvěřitelný lapsus premiéra Babiše, jenž jeden den kategoricky vyloučil zavírání obchodů, aby o dva dny později obchody zavřel. To je naprosto fatální přístup v zemi, kde je i po desítkách let stále živá vzpomínka na prezidenta Zápotockého popírajícího měnovou reformu nebo na primátora Němce považujícího situaci v Praze za nadmíru výtečnou ve chvíli, kdy ulice zavalila povodeň.

Na čem šlo odvést kus práce dopředu

Jedním ze základních principů krizové komunikace je požadavek, aby jednotlivá rozhodnutí byla jednoduše a jasně komunikována a aby celý postup byl pro cílové skupiny předvídatelný. Proto je optimální, když je co nejvíce informací zveřejněno předem. Aby se na to mohli připravit nejen zasažené cílové skupiny, ale také lidé, kteří zajišťují jednotlivé komunikační kanály, ať už interní nebo externí.

Jediným takovým viditelným počinem naší vlády byly informační cedule na letišti a návody, jak si mýt ruce. Ale šlo toho udělat daleko více.

O pozdě spuštěném webu už tu řeč byla. Pokusil se někdo předem spojit s veřejnoprávními médii a domluvit tam relace pro krizovou situaci? Vytvořil někdo seznam odborníků, kteří by vystupovali vůči veřejnosti a pomáhali jí se v problematice zorientovat — od epidemiologů až po psychology?

Zabýval se někdo tím, co a jak komunikovat vůči lidem, jež koronavirus bezprostředně ohrožuje na životě? Jde zejména o seniory a lidi trpící různými nemocemi. Kde jsou pro ně dopředu nastavené komunikační kanály?

A kde jsou doporučení a postupy, které by ohroženým lidem v jejich psychicky náročné situaci dodaly potřebné informace a s nimi i sebedůvěru a chuť se s obtížnou situací poprat? Kde jsou manuály pro lidi, kteří jsou se seniory ve styku? Ať už jde o příbuzné, sociální či městské úřady.

A co astmatici? Zjevně nic. Vždyť nemají ani respirátory, tak proč by měli mít informace! Jen pro pořádek doplním, že specifické cílové skupiny tvoří i všichni, kdo jsou jednotlivými opatřeními postiženi. Dopravci, turisté, učitelé, rodiče atd. I pro ně měla existovat připravená komunikace. A na tom všem mohla česká vláda už od ledna odvést kus práce.

Blábolení namísto étosu

Životy ohrožující epidemie není jen výjimečnou krizovou situací, na níž je třeba předem připravit všechny možné manažerské a komunikační šablony. Jde zároveň o zásadní existenční krizi, která může mít dalekosáhlé ekonomické a sociální důsledky. A pro každou takovou fatální situaci, která ohrožuje samu podstatu společnosti, je nezbytné se pokusit ve veřejnosti vyvolat a udržet étos.

To je něco, co motivuje k soudržnosti, k solidaritě, k překonávání překážek. Je to něco, co pomáhá lidem bojovat až do vítězného konce. Tady je nezastupitelná úloha politiků, respektive opravdových lídrů.

Když se podíváme po Evropě, tak se o to pokouší jak Angela Merkelová, tak Boris Johnson. Každý po svém, ale dělají to systematicky a promyšleně. I vídeňská vláda, která si s tou naší co do tvrdosti opatření nezadá, se až neskutečně trpělivě věnovala veřejnému vysvětlování důvodů, proč je nezbytné některá opatření zavést a omezit tak svobody svých občanů.

Namísto vhodně zvolených vět, jež budou promyšleně šířeny prostřednictvím různých komunikačních kanálů, máme v České republice blekotajícího premiéra. Ve zběsilém tempu pořádá jednu tiskovku za druhou, na nichž ovšem není schopen dát dohromady několik českých vět, jež by na sebe navazovaly a rozvíjely souvislou myšlenku.

Jako vždy to pak dohání statusy na sociální sítích, které za něj raději píší jeho propagandisté. To je možná funkční strategie před volbami, ale těžko se na tom dá v kritické chvíli sjednocovat stát, jenž vznikl na étosu a hodnotách formulovaných TGM a Václavem Havlem.

Komunikační tým Andreje Babiše dělá pouze to, co umí a co jim dosud skvěle fungovalo. Krizovou situaci se snaží přetlačit silou politické propagandy.

Z některých signálů je ale zřejmé, že sami začínají chápat, že zvolený koncept nefunguje. Premiér v posledních hodinách zapojil do hry i sociální demokraty, upozadil zkompromitovaného ministra zdravotnictví a tlačí dopředu náměstka Prymulu jako zřejmě jediného experta, jehož má vládní tým aktuálně k dispozici.

Mezitím ale koronavirová epidemie postupuje a vláda — a s ní bohužel i celá republika — tak nutně bude už jen v defenzivě. Navíc je zřejmé, že absence komunikační plánů je jen důsledkem absence plánů krizových. Vláda improvizuje a vše řídí chaotický premiér.

Jsem sám zvědavý, jak si v dalších týdnech povedou. Organizačně, politicky i komunikačně. Start se jim vůbec nepovedl. Podcenili, co mohli. Koronavirová epidemie ale teprve začala a máme před sebou ještě pár perných měsíců.

Psáno pro DENÍK REFERENDUM a Fórum 24.

    Diskuse (5 příspěvků)
    AM

    No já nevím, Britové počítají s tím, že lidé nejsou schopní dodržovat přísný režim dlouhou dobu a podle všeho si ta nejtvrdší opatření schovávají až na dobu kulminace.

    Nicméně zlé jazyky tvrdí, že dosti důležitým fakitorem je pro Johnsona, aby se odlišil od kontenentálního řešení, aby dal najevo, že Británie na to jde jinak.

    Taky si myslím, že u nás by bylo dosti neprůchodné, kdyby premiér vyhlásil, že počítá s 60% prostoupením populace nákazou. Při 1% úmrtnosti to pro Británii znamená několik set tisíc obětí (pro ČR 60.000).

    Navíc britské zdravotnictví je vinou konzervativců v naprosto dezolátním stavu, podfinncovanost je katastrofální. Třeba lůžek s intenzivní péčí je v Anglii momentálně necelých 7 na sto tisíc obyvatel. V ČR máme zhruba 12, v Německu 29.

    A nejhorší je, když je zdravotní systém přetížený. Pak se krize násobí a vymyká kontrole. Viz Itálie.

    A přesně k tomu zdá se Británie směřuje...

    Tím nechci nijak omlouvat náš vlastní šlendrián.

    Jen bych zkrátka zas tak Británii nevyzdvihoval, podle mnohých se řítí do katastrofy...

    (Ale možná, že drastická opatření taky nezaberou, a řítíme se tam všichni, každý podle národního svérázu...

    Chtělo by to lék.)

    JK
    March 16, 2020 v 11.49

    Především se AB projevil jako typický starorežimní papaláš a podařilo se mu tak např. dokonale veřejně shodit ředitele ÚVN: Jak to, že tam ten stan v poledne ještě nestojí, když jsme se přece dohodli, že tam bude stát v pět ráno? Takových situací jsem jako podřízený zažil za bývalého režimu snad stovky: Ta "dohoda" znamená, že šéfík něco bez znalosti věci nařídí, nechce slyšet žádné argumenty, co je k realizaci toho příkazu ze strany nadřízených ještě potřeba zajistit a proč to bez toho zrealizovat nepůjde, a pak to přijde "zkontrolovat" a použije tu důvěrně známou formulaci "přece jsme se dohodli"... A následují tresty.

    Tanečky kolem Ústředního krizového štábu jsou pro tento autokratický způsob řízení taky typické. Především usvědčují AB z toho, že ani tu firmu pořádně řídit neumí. Jeho "podnikatelský" "úspěch" spočívá v mafiánských metodách a jejich politickém podezdění, které mu umožňuje neomaleně vytloukat rentu všude, kde se dá.

    JK
    March 17, 2020 v 17.25

    A této tragikomické figurce

    https://www.seznamzpravy.cz/clanek/on-line-vw-zavira-sve-tovarny-93617?seq-no=1&dop-ab-variant=&source=article-detail

    by dal člověk ze samé lítosti búra...

    Privatizace zisků, socializace ztrát. Dokud jim tečou korunky na účty, tak by stát nejradši zrušili a když to nejde, tak aspoň s velkou invencí vymýšlejí, jak ho odrbat na daních. Když je ale zle, tak jsou první s nastavenou rukou ve frontě o pomoc.