S tím, jak se u nás opatření proti rozšíření koronaviru den ode dne zpřísňují, vzrůstá pochopitelně zájem také o to, jak na stejnou výzvu reagují další země. Zcela jistý si ohledně toho nejlepšího postupu totiž nemůže být v bezprecedentní situaci nikdo.

Co naproti tomu je jisté, je to, že zpětně současná krize vyjeví mnoho o zdatnosti jednotlivých čelních politických představitelů, kondici státních institucí a nastavení veřejných politik, ale též o odolnosti jednotlivých společností ve smyslu přediva mezilidských vztahů. Pojďme se blíže podívat na to, jak se situace v daném ohledu zatím vyvíjí v sousedním Německu.

První potvrzený případ zaznamenalo Německo již 27. ledna, a jsou tím ve vývoji o celý měsíc před námi (u nás byla nákaza poprvé potvrzena až 1. března). K včerejšímu večeru, tedy zhruba šest týdnů po prvním výskytu, se počet nemocných v Německu vyšplhal na 3062, což je zhruba jeden na 27 tisíc obyvatel.

Jestliže u nás je to aktuálně jeden na 71 tisíc (150 nemocných), a tím v přepočtu na hlavu po ani ne třetině času pouze dvaapůlkrát méně, naznačuje to, že si Německo v prvních týdnech nevedlo ve snaze šíření viru zpomalit špatně. Můžeme sledovat, po jak dlouhé době od první nákazy dosáhneme kolem 380 případů my — to pro náš počet obyvatel zhruba odpovídá aktuálním německým číslům. Pokud to bude dříve než před Velikonocemi, budeme navzdory o dost dřívějším a násobně drakoničtějším opatřením, než jsou ta dosavadní německá, úspěšní méně.

Postiženy jsou nyní již všechny spolkové země, byť se počty jejich nemocných hodně liší. Nominálně nejpostiženější je Severní Porýní-Vestfálsko se skoro tisícovkou případů; v relativních číslech, tedy při přepočtu na počet obyvatel, je v jedné pomyslné skupině s městskými státy Berlínem a Hamburkem, které oba vykazují kolem 50 nemocných na milion obyvatel. Ještě o deset víc na milion, a tím v dané relativní perspektivě vůbec nejvíc, jich vykazuje další městský stát Brémy.

Je tedy dobře vidět, že se nákaza nejvíc šíří ve velkých městech, respektive hustě zalidněných oblastech. Severní Porýní Vestfálsko je nejlidnatější země a patří k ní i konurbace Porúří s několika velkoměsty, která tu leží jedno vedle druhého s celkovým počtem obyvatel deset milionů.

Na rozdíl od nás už je Německo nuceno vést i smutnou statistiku mrtvých. Aktuálně jich je osm, podle dostupných informací všichni z nejvíc ohrožené skupiny starších lidí.

Německá opatření jsou řádově mírnější

Pokud jde o opatření proti šíření viru, sázelo Německo dlouho na evidenci kontaktů nemocných a karanténu jednotlivců, případně celých větších skupin jako třeba v Brandenbursku, kde bylo do karantény jednorázově uvrženo přes dva tisíce lidí, kteří měli kontakt s pozitivně testovanou učitelkou a následně navzájem. Až teprve včera vyzvalo ministerstvo zdravotnictví ke čtrnáctidenní karanténě všechny, kteří se vrátili z Itálie, ale i Rakouska a Švýcarska.

Na rozdíl od obdobného českého opatření se nicméně jedná pouze o doporučení, jehož nedodržení tedy nebude nijak trestáno. Na hranicích Německo pouze zesílilo kontroly, žádné omezení pohybu ale neuvalilo. Spíš se tak potýká s následky opatření svých sousedů, Česka, Polska, ale i Dánska, které své hranice k Německu uzavřely.

Stejně tak zatím země nepřistoupila k jakémukoli omezení provozu obchodů a restaurací. Vyloženě zakázány jsou nadále jen akce nad tisíc lidí, doporučeno je ale zrušit všechny bez ohledu na velikost.

O uzavření škol se v Německu poměrně intenzivně debatovalo, zejména potom, co k němu přistoupila řada evropských zemí. Jednotlivé spolkové země (do jejichž výhradní kompetence školství spadá) ho nakonec postupně vyhlásily až během včerejška, platit bude od pondělí nebo středy, na rozdíl od Česka i pro mateřské školy, ne však pro univerzity.

Podobně jako Andrej Babiš s jenom dva dny starým zaklínáním se, že obchody se zavírat nebudou, si naběhl německý ministr vnitra Markus Söder, který ještě na čtvrteční vládní tiskové konferenci tvrdil, že plošně se německé školy zavírat nebudou. Přitom už v tom okamžiku to považoval přední německý virolog z berlínské nemocnice Charité za bezpodmínečně nutné.

Obecně je daleko méně radikální přístup Německa než jinde v Evropě, koneckonců i u nás, předmětem vzrušených debat. Čas prověří, zda se na kapacitu svých institucí zvládnout krizi spoléhalo právem, či zda to bylo fatálně mylné. Je také potřeba říct, že se dá v řádu hodin a dní očekávat další, dost možná značné zpřísnění, jehož nástup pozorujeme od čtvrtka.

Rezervy v testování

O něco velkorysejší snad můžeme být s pohledem do sousední země vůči kritizovanému českému průběhu testování. Ani v Německu zdaleka všechno nefunguje ideálně. Podle údajů starých asi týden má Německo kapacitu pro laboratorní vyhodnocení asi dvanácti tisíc testů denně.

Zmatky ohledně toho, jak přesně mají lidé, kteří se necítí dobře, postupovat, kdo by měl či neměl odebírání vzorků provádět a kdo k nim má potřebné vybavení, českou situaci připomínají důvěrně. Na druhou stranu už má Německo ale i první tak zvané drive-thru odebírací stanice, se kterými udělala dobrou zkušenost Jižní Korea, a objevují se první mobilní testovací řešení podobné našim testovacím sanitkám.

Co se připravenosti na nápor nemocných týče, má Německo v celkem asi dvou tisícovkách nemocnic půl milionu lůžek, z toho jich je asi 28 tisíc na stanicích intenzivní péče a 25 tisíc z toho by mělo být vybaveno dýchacími přístroji. Přepočteno na počet obyvatel je to víc než dvakrát větší kapacita, něž jakou disponuje nyní nejvíc zkoušená Itálie.

Podobně jako Německo na tom je údajně v daném ohledu i Česká republika, ačkoli aktuálně je zároveň sedmdesát až osmdesát procent uvedených lůžek již vytíženo. Německo přijalo opatření, které má nemocnicím odlehčit, například odvolání všech neakutní zákroků či bonusy pro nemocnice za vytváření dalších kapacit tak, aby země byla v případě nouze schopna přijímat až 20 000 nemocných denně.

V Německu ale zároveň existují obavy, zda by v takovém případě stačily lidské kapacity — i německé zdravotnictví se totiž dlouhodobě potýká s vážnými podstavy a — nutno říct ovšem na německé poměry — špatným finančním ohodnocením. Ministerstvo zdravotnictví každopádně nyní dostane miliardu eur na ochranné pomůcky a na rozšíření činnosti hlavního epidemiologického pracoviště Robert-Koch-Institut. Ministerstvo pro vědu a vzdělávání uvolnilo 145 milionu eur na vyvinutí očkovací látky.

Německo má nesouměřitelně lepší sociální zabezpečení

Taktéž vykupování obchodů, které mají někteří u nás tendence připisovat specifické české národní povaze, se místy objevilo i v Německu. Větší problémy při zásobování potravinami se přitom zatím neobjevily ani v násobně více postižených zemích.

Je ale namístě říct, že německá vláda disponuje takovými erárními zásobami jídla (je to celkem asi deset kilogramů potravin na osobu), že by z nich dokázala všechny obyvatele vybavit jedním teplým jídlem denně po dobu několika týdnů — zatímco u nás to nejsou ani dva dny. Na druhou stranu převážná většina ostatních států žádné takové rezervy nemá vůbec.

S ohledem na bezprostřední finanční situaci nemocných, pro něž i mírný průběh může znamenat týden až dva pracovní neschopnosti, i těch, na které byla uvalena karanténa a nemohou během ní pracovat z domu, ze srovnání s námi Německo vychází jednoznačně lépe. Platí tam totiž, že prvních šest týdnů nemoci — a vztahuje se to nyní právě i na karanténu — lidé dostávají dále plný plat.

Přinejmenším pro lidi v zaměstnaneckém poměru tedy situace v daném ohledu nepředstavuje žádnou ekonomickou nejistotu. V ostrém kontrastu s tím může být výše náhrady mzdy a následné nemocenské při delší nemoci u nás, a to zejména pro lidi s nižšími příjmy, kteří nejsou schopni si na takové situace nic uspořit. Výše nemocenské maximálně kolem poloviny dosavadních příjmů může být pro mnohé v podstatě likvidační.

Na ošetřovné mají v Německu nárok rodiče deset dní v roce každý na jedno dítě, dostávají po jeho dobu devadesát procent svých čistých příjmů, nejvýše však 106 euro denně (což pro české uši může znít neuvěřitelně hodně, v německých poměrech se ale jedná o příjem pod hladinou mzdového mediánu). Vzhledem k tomu, že Německo školy a školky zavírá teprve od pondělí, není jasné, zda budou platit uvedená standardní pravidla, či zda pro nynější situaci zavedou ještě nějaká jiná, velkorysejší.

Podstatné každopádně je, že se ošetřovné týká i přinejmenším části samostatně výdělečně činných osob, stejně jako nemocenská. Jsou v Německu v klidu ale i v jiném ohledu: pokud je na ně uvalena karanténa, je jim podle zákona k boji s infekčními chorobami uhrazen výpadek jejich příjmů, a to podle výdělků z posledního roku.

Co se opatření v boji proti očekávaným celohospodářským důsledkům krize, která již byla oznámena, týče, pak půjde například o dílčí program k odškodnění kulturních institucí za zrušené akce. Především ale v pátek ministerstvo financí vyhlásilo masivní všestrannou finanční podporu: jejím mottem je, že krize nemá pokud možno způsobit krach ani jedné firmy a ztrátu ani jednoho pracovního místa.

Znovu přijde na řadu specifický instrument, takzvanou kurzarbeit, který se Německu osvědčil už za minulé hospodářské krize. Spočívá v tom, že zaměstnanci, kteří by kvůli přechodnému propadu poptávky jinak dostali výpověď, mají dočasně svou mzdu dostávat od státu, zbylá práce se rozloží mezi všechny, takže se přechodně bude při zachování mzdy pracovat méně.

Kromě toho bude zřízen bezedný fond na podporu podniků, zejména malých a středních, kteří mají mít možnost překlenout potíže státními půjčkami a garancemi. Ministr hospodářství kromě toho nevylučuje, že bude třeba učinit u některých strategických a zároveň nejhůře postižených firem stát přechodně spoluvlastníkem — to je postup, který si Německo koneckonců již vyzkoušelo za minulé finanční krize, kdy zestátnilo banku HRE.

Aktuálně je horkým kandidátem na takovou pomoc Lufthansa. Už před zákazem vstupu Evropanů na americkou půdu zaznamenala propad ve vytíženosti na polovinu.

Německo vyniká i kompetentnějším vedením státu

Nakonec se ještě podívejme na to, jak nastalou krizi zvládá německá politika ne pouze z hlediska jednotlivých opatření, ale z hlediska celkového přístupu. O hloupé čtvrteční chybě ministra vnitra už byla řeč.

Na postup kancléřky Angely Merkelové se názory různí — jedni jí ostře vyčítají, že k tématu vystoupila na veřejnost až tuto středu. Jak se doneslo až k nám, připravila přitom své spoluobčany na to, že na nový virus jich může onemocnět až sedmdesát procent.

Celé její vystoupení ale nijak zbytečně alarmisticky nepůsobilo, spíš věcně-realisticky, a tak vyvolalo daleko větší pohoršení u našeho premiéra než u Němců samých, kterým bylo určeno. Celý postup Angely Merkelové z tohoto týdne zcela odpovídá jejímu stylu vládnutí — vyčkávat, jak se věci vyvinou, a pak udělat klidná, pragmatická rozhodnutí, ale i zprostředkovat bez okolků nepříjemná fakta.

Jak poznamenává přední komentátor Spiegel Online Dirk Kurbjuweit, může právě to být nyní výhodou. A Češi sledující svého hyperaktivního, mikromanažujícího premiéra jim možná skutečně právě teď závidí. Krizovou manažerkou je Merkelová koneckonců po dobu v podstatě celého svého vládnutí.

Je sice hluboce za zenitem své moci, už není předsedkyní své strany a po volbách příští rok má v plánu odejít z politiky zcela, dá se ale očekávat, že Němci krizovou situaci k politikaření ve větší míře využívat nebudou a budou její autoritu plně respektovat. Jak nicméně výjimečná situace zahýbá s již tak rozkolísanou německou politikou v dlouhodobější perspektivě, to nyní odhadovat skutečně ještě nelze.