Německá kancléřka Angela Merkelová se včera večer na obou veřejnoprávních kanálech obrátila na své spoluobčany a spoluobčanky. Jednalo se o zcela výjimečný krok: obvykle takto v televizi vystupuje pouze s novoročním projevem, jinak klasicky pořádá tiskové konference a nechává řečené převyprávět média.

Jednalo se o státnický projev klasického střihu. Zahájila ho přihlášením se k povinnosti politiků a političek v demokracii obzvláště transparentně komunikovat, jaké kroky činí a proč, a skončila slibem, že vláda bude neustále poctivě vyhodnocovat situaci a informovat o tom, což spojila s apelem, aby lidé naslouchali pouze oficiálním pokynům.

Demokracie se vůbec jejím proslovem vinula jako červená niť — jako společenství lidí, kde záleží na každém, ať už ve smyslu jeho přičinění se pro společnou věc či ve smyslu jeho ochrany ostatními. Ale také jako forma spolužití, která staví na svobodě, jejíž omezení musí být velmi pečlivě zvažována. Demokracie nežije z násilného vynucování, ale ze sdíleného vědění a participace.

Na tomto místě se kancléřka, často kritizovaná za to, že se více nehlásí ke svému východoněmeckému původu, protože by tím měla možnost působit proti odpovídajícímu, stále zřetelnějšímu štěpení země, vyznala z toho, že jako východní Němka jakákoli omezení volnosti zvažuje ještě násobně pečlivěji. Podobně dobře zapůsobilo také místo, kde sice nakonec prohlásila, že podobné výzvě země nečelila zřejmě od konce druhé světové války, podařilo se jí ale znovusjednocení Německa přinejmenším zmínit jako druhou obrovskou společenskou výzvu minulosti.

Podobně dramatických míst bylo v projevu několik. Nesáhla již k přesné kvantifikaci nebezpečí jako minulý týden, kdy při svém prvním veřejném vystoupení řekla, že nakažených bude dost možná 60 až 70 procent populace. O „mrtvých bližních“ ale řeč byla — s tím, že není jasné, kolik jich nakonec bude.

Drtivá většina proslovu se nicméně nesla v optimistickém a povzbuzujícím tónu. Angela Merkelová prohlásila, že je „pevně přesvědčená“, že Německo krizi zvládne — pokud si to úplně všichni vytyčí jako svůj úkol. Apel na solidaritu a soudržnost je vůbec nejdůležitější výpovědí celého projevu: Kancléřka poukázala na to, že nikdo na světě není jen sám pro sebe, ale že všichni jsou závislí na ostatních.