Německá kancléřka Angela Merkelová se včera večer na obou veřejnoprávních kanálech obrátila na své spoluobčany a spoluobčanky. Jednalo se o zcela výjimečný krok: obvykle takto v televizi vystupuje pouze s novoročním projevem, jinak klasicky pořádá tiskové konference a nechává řečené převyprávět média.

Jednalo se o státnický projev klasického střihu. Zahájila ho přihlášením se k povinnosti politiků a političek v demokracii obzvláště transparentně komunikovat, jaké kroky činí a proč, a skončila slibem, že vláda bude neustále poctivě vyhodnocovat situaci a informovat o tom, což spojila s apelem, aby lidé naslouchali pouze oficiálním pokynům.

Demokracie se vůbec jejím proslovem vinula jako červená niť — jako společenství lidí, kde záleží na každém, ať už ve smyslu jeho přičinění se pro společnou věc či ve smyslu jeho ochrany ostatními. Ale také jako forma spolužití, která staví na svobodě, jejíž omezení musí být velmi pečlivě zvažována. Demokracie nežije z násilného vynucování, ale ze sdíleného vědění a participace.

Na tomto místě se kancléřka, často kritizovaná za to, že se více nehlásí ke svému východoněmeckému původu, protože by tím měla možnost působit proti odpovídajícímu, stále zřetelnějšímu štěpení země, vyznala z toho, že jako východní Němka jakákoli omezení volnosti zvažuje ještě násobně pečlivěji. Podobně dobře zapůsobilo také místo, kde sice nakonec prohlásila, že podobné výzvě země nečelila zřejmě od konce druhé světové války, podařilo se jí ale znovusjednocení Německa přinejmenším zmínit jako druhou obrovskou společenskou výzvu minulosti.

Podobně dramatických míst bylo v projevu několik. Nesáhla již k přesné kvantifikaci nebezpečí jako minulý týden, kdy při svém prvním veřejném vystoupení řekla, že nakažených bude dost možná 60 až 70 procent populace. O „mrtvých bližních“ ale řeč byla — s tím, že není jasné, kolik jich nakonec bude.

Drtivá většina proslovu se nicméně nesla v optimistickém a povzbuzujícím tónu. Angela Merkelová prohlásila, že je „pevně přesvědčená“, že Německo krizi zvládne — pokud si to úplně všichni vytyčí jako svůj úkol. Apel na solidaritu a soudržnost je vůbec nejdůležitější výpovědí celého projevu: Kancléřka poukázala na to, že nikdo na světě není jen sám pro sebe, ale že všichni jsou závislí na ostatních.

Tím jsou podle ní ale zároveň úplně všichni nejlepším prostředkem v boji proti nákaze — když všichni bez paniky uznají závažnost situace a budou spolupracovat, není důvod krizi jen pasivně akceptovat. Podtrhla také nutnost hledat ve fyzické izolaci jiné možnosti komunikace a vyjádření sounáležitosti.

Vyjádřila nejen dík zdravotníkům a zdravotnicím a lidem, kteří zajišťují zásobování potravinami, ale také všem, kteří se v Německu začínají dobrovolně organizovat, aby pomohli potřebným. Zdůraznila mimo jiné to, že se jako vláda snaží komunikovat oficiální stanoviska ve velkém množství jazyků, aby opravdu nikdo nezůstal ani tímto způsobem vyloučen.

Projev kancléřky byl vesměs přijat německou veřejností veskrze pozitivně. Místy se poukazovalo na to, že jde hlavně o projev uklidňující, což v současné fázi vývoje určitě není na škodu, že nicméně v těch dalších bude zřejmě potřeba i aktivizovat k živějšímu kritickému přemýšlení, co tedy nyní vlastně dál.

Otázkou je, zda a jak má projev šanci dosáhnout do odlehlých koutů Facebooku a alternativních zdrojů informací, kde se shromažďují lidé, kteří už dávno ztratili veškerou důvěru v politiku obecně a Angelu Merkelovou konkrétně. Pro mnohé se stala — a to i u nás — nedůvěry k politice, či až dokonce pocitu zrady, symbolem. Kancléřka sáhla k nástroji, který se používal už za studené války. Zda v současnosti obstojí a bude plnit takovou roli, jakou měl moc plnit v oněch dobách, a tím si udrží přídomek „tradiční“, či zda bude muset být nazván nástrojem „archaickým“ — to se ještě ukáže.