Vláda Andreje Babiše s účinností k půlnoci ze středy na čtvrtek schválila zákaz vycházení bez roušky, respektive jiné ochrany obličeje, neboť roušky nejsou k dispozici. Jak nové opatření hodnotíte? Zabrání šíření nákazy to, že si lidé dají na obličej šálu, šátek nebo podomácku vyrobenou roušku ze starého trika? A je správné, aby kabinet nařizoval využívání zdravotnického materiálu, který neumí zajistit?

Myslím, že každý to pociťuje stejně. Je jistě rozumné, aby lidé chránili ostatní před nakažením. Na druhé straně ovšem musím říct, že považuji za zvláštní, pokud vláda přichází s takovým opatřením, když není schopna zařídit, aby lidé měli roušky běžně k dispozici. Situace je bohužel taková. Zásobování vázne. Občanům proto nezbývá než se s tím vypořádat podomácku. Ačkoli nejsem infektolog nebo epidemiolog, domnívám se, že i ručně spíchnutá rouška může částečně zabránit šíření viru.

Premiér Andrej Babiš veřejnost opakovaně ujišťoval, že roušek i respirátorů je dostatek a že je prý všem osobně rozveze. Ministr zdravotnictví Adam Vojtěch později připustil, že České republice chybí zhruba milion respirátorů. Nedostatečné zásoby zdravotnického materiálu by měla vyřešit dodávka z Číny, která podle ministra vnitra Jana Hamáčka dorazí na sklonku tohoto týdne. Jak hodnotíte, že materiál nakonec zajistilo vnitro, a ne rezort zdravotnictví, který se o to několik dní snažil? Proč ve svém snažení selhal?

Pokud něco vládě a ministerstvu zdravotnictví vyčítám, tak je to právě nedostatečná připravenost na pandemii. Bylo chybou, že v předstihu nevytvořila dostatečné zásoby zdravotnického materiálu. A za chybu považuji i to, že ministerstvo zdravotnictví v době, kdy se virus začal šířit i na našem území, rozhodlo o zastavení běžného zásobování nemocnic s tím, že to celé zařídí samo. Což — z mých zkušeností z tamějšího působení — zkrátka nemůže vůbec fungovat.

Jde totiž o mimořádně náročnou a rozsáhlou distribuční akci. Ačkoli to vypadá na první pohled jednoduše, opak je pravdou. Firmy a společnosti, které zdravotnická zařízení zásobují, mají spoustu zkušeností, logistické kanály a dodavatele. Představa, že to ze dne na den zvládne stejně dobře dělat nějaký úředník na ministerstvu, který se tím nikdy nezabýval, je z říše snů.

Kdyby se do problematiky zásobování nevložilo ministerstvo vnitra s Janem Hamáčkem, které bylo promptně schopné navázat kontakty s Čínou a lidmi, kteří se orientují v byznysu, tak by dodávky zdravotnického materiálu zřejmě nebyly zajištěny dodnes. Jde o fatální selhání ministra zdravotnictví Adama Vojtěcha, které spočívá v tom, že neodhadl své síly a schopnosti a zbytečně si uzurpoval agendu, v níž se nevyznal. Navíc spolu s premiérem Andrejem Babišem všechny velkohubě ujišťoval, že má věc pod kontrolou. Zpoždění, které způsobili, ohrožuje tisíce lidí pracujících ve zdravotnictví.

Co události posledních dní napovídají o schopnostech vlády vypořádat se s postupující pandemií nového koronoviru?

Komunikace vlády byla velmi špatná. Na občany mohlo působit poněkud improvizovaně, že se opatření překotně mění. Moje představa by byla taková, aby kabinet lidem hned na začátku otevřeně řekl, jaká je situace, představil jim v nějakých variantách budoucí scénáře odvislé od růstu počtu nakažených a rozhodně nic nelakoval na růžovo.

Vystoupení premiéra Andreje Babiše i ministra zdravotnictví Adama Vojtěcha ovšem vyvolávala spíše nedůvěru. Byl to takový mix sebevědomého marketingu a očividného neporozumění věci. Nejen odborníci, ale všichni najednou viděli, že ani jeden zdravotnictví vůbec nerozumí.

Balík schválených opatření nepostrádá logiku, byť by bylo možné se dohadovat, zda některé z nich neměl kabinet přijmout dříve, případně diskutovat o míře. Jejich cílem je zkrátka snížit rychlost rozšíření nákazy.

Zásadní problém ovšem spatřuji v důvěryhodnosti těch, kteří přijatá opatření prezentují. Jeden příklad za všechny: Když vláda rozhodla o zrušení akcí s účastí nad sto osob, některá kina začala prodávat na projekce devětadevadesát lístků, což samozřejmě nebyl cíl. Lidé jednoduše nebyli přesvědčeni o smysluplnosti restrikce, a proto nedodržovali její smysl. Teď se to ale změnilo. Občané pochopili, co mají dělat. Zbytečně jsme však ztratili čas, protože kabinet komunikoval nedůvěryhodně.

Premiér Andrej Babiš dlouho odkládal svolání Ústředního krizového štábu. Nakonec do jeho čela — přes odpor sociálních demokratů — nainstaloval náměstka ministra zdravotnictví Romana Prymulu. Jde o vhodné řešení? Považujete za správné, aby štáb vedl úředník bez politické odpovědnosti, kterému chybí bezpečnostní prověrka?

Způsob ustavení Ústředního krizového štábu znovu ukázal, že premiérovým cílem není přijímat v krátkém čase co nejlepší opatření, která by krizi potlačila, ale posilovat vlastní PR. To považuji za hlavní důvod, proč neaktivoval štáb tak, jak to předpokládaly zákony, tedy v čele s ministrem vnitra.

Zřejmě se obával, že by jej Jan Hamáček mediálně zastínil, a proto vsadil na úředníka, aby mohl držet prst na tepu doby a vytřískat z pandemie politický kapitál. Jde samozřejmě o chybné rozhodnutí. I s ohledem na to, že způsob, jakým se předseda sociální demokracie v posledních dnech chová a jedná, premiéra dalece převyšuje.

Vláda dnes zasedá prakticky každý den a přijímá další opatření, upravuje ty stávající a nikdo v posledku netuší, co přijde zítra. Premiér Andrej Babiš jeden den říká, že obchody nikdy neuzavře, aby k takovému kroku o něco později přistoupil. Máte pro to pochopení?

Vypovídá to o metodách, kterých Andrej Babiš používá. Zabývá se drobnostmi, soustředí se na detail, chce rozhodovat úplně o všem, neboť nikomu nevěří. Vláda by ale neměla řešit podružnosti, ty má delegovat na nižší úroveň, aby získala prostor na podstatnější, systémové problémy. V Babišovi ovšem kvasí touha neustále exhibovat. Neustále má potřebu vyprávět, jak všechno vyřeší. Nejde o nic nového, chová se tak po celou dobu, kdy je v politice. Dnes se to pouze lépe vyjevuje.

Předseda vlády Andrej Babiš rád opakuje, že Česká republika přijímá jedny z nejtvrdších opatření v Evropě. Jsou ovšem také nejúčinnější, nebo jeho kabinet na něco podstatného zapomíná? Co byste mu jako bývalý ministr zdravotnicí doporučil?

Teď se musíme soustředit především na připravenost zdravotnického systému, aby byl s to zvládnout případný nápor pacientů. Informace z ministerstva zdravotnictví ale nepřicházejí, nikdo nám neříká, jak se bude postupovat, pokud bude počet nakažených vzrůstat podobně jako v Itálii nebo ve Španělsku. Obávám se další improvizace ze strany Adama Vojtěcha, který není pro řízení ministerstva kompetentní, jak jsme se všichni přesvědčili.

Což znovu poukazuje na způsob, jakým premiér Andrej Babiš naší zemi vede a jaké lidi dosazuje do čela jednotlivých rezortů. Během jeho vládnutí byl stát do značné míry demontován a dnes se to projevuje v plné nahotě. Doufám, že Babišovo a Vojtěchovo působení zdravotnictví přežije a že opatření, která vláda přijala, zafungují. Jinak se do všech nemocnic začnou valit pacienti, jimž nebudeme schopní pomoci tak, jak bychom si představovali.

JAN GRUBER