Vážené spoluobčanky, vážení spoluobčané,

koronavirus v současné době dramaticky ovlivňuje život v naší zemi. Naše představa o tom, co je normální, jak má vypadat veřejný život, společenské soužití ─ všechno to prochází teď zkouškou, jakou nepamatujeme.

Miliony z vás nemohou do zaměstnání, vaše děti nemohou jít do školy či školky, divadla, kina a obchody jsou zavřené a ─ co je možná nejsložitější ─ nám všem chybí setkání, která jsou jinak samozřejmá.

Je pochopitelné, že v podobné situaci má každý spoustu otázek a starostí o to, jak to bude dál. Dnes se na Vás obracím tímto výjimečným způsobem, protože vám chci říct, čím se já jakožto spolková kancléřka a všichni mí kolegové ve spolkové vládě v dané situaci řídíme.

To patří k otevřené demokracii. Politická rozhodnutí činíme transparentně a vysvětlujeme je. Své kroky, pokud možno, dobře odůvodníme a vykomunikujeme tak, aby byly pochopitelné. Pevně věřím, že tento úkol zvládneme, pokud jej všechny občanky a občané vezmou za svůj vlastní.

Proto mi dovolte říci: situace je vážná. Berte ji rovněž vážně.

Od doby sjednocení Německa, ne, od konce druhé světové války, jsme se nesetkali s žádnou výzvou pro naši zemi, při které by tolik záleželo na solidární spolupráci nás všech.

Chtěla bych vám vysvětlit, kde se v epidemii momentálně nacházíme a co spolková vláda a jednotlivé spolkové země dělají, abychom všechny v naší společnosti ochránili a omezili ekonomické, společenské a kulturní škody. Chci vám ale rovněž říci, proč k tomu potřebujeme vás všechny a co může udělat každý jednotlivec.

K epidemii: Vše, co vám nyní řeknu, pochází z neustále probíhajících porad mezi spolkovou vládou, experty z Institutu Roberta Kocha a ostatními vědci a virology. Na celém světě probíhá pod obrovským tlakem výzkum, ale zatím proti viru neexistuje ani léčba, ani očkovací látka.

Dokud tomu tak bude, zbývá nám jediné. A to je právě to, čím se nyní řídíme. Zpomalit šíření viru, protáhnout ho na dobu několika měsíců, a tím získat čas. Čas na to, abychom stihli vynalézt očkovací látku a léčivo, ale především také čas na to, aby ti, kteří virem onemocní, mohli dostat tu nejlepší lékařskou péči.

Německo má vynikající zdravotní systém. Možná jeden z nejlepších na celém světě. To nám může dodávat jistotu. Ale i naše nemocnice by byly maximálně přetížené, kdyby bylo v rychlém sledu přijato příliš mnoho pacientů s těžkým průběhem infekce koronavirem.

Nejde jen o abstraktní čísla v jakési statistice. Jde o něčího otce či dědečka, o matku či babičku, partnerku či partnera. Jde o lidi. A my jsme společností, ve které se počítá každý člověk a každý jeden život.

Při této příležitosti bych se především chtěla obrátit na všechny z vás, kteří pracují jako lékařky či lékaři, jsou ošetřovateli či mají jinou funkci v našich nemocnicích nebo jednoduše pracují ve zdravotnictví. Právě vy pro nás stojíte v tomto boji v té nejpřednější linii.

Vy jako první potkáváte nemocné a vidíte, jak těžký je někdy průběh jejich onemocnění. A každý den jdete zas a znovu do práce a jste tam pro ostatní. To, co pro nás děláte, má obrovský význam, a já vám za to chci poděkovat z celého srdce.

Jde o to virus na jeho cestě skrz Německo zpomalit. A přitom musíme, jak to jen bude možné, trvat na jednom: veřejný život co možná nejvíce potlačit, samozřejmě s rozumem a přiměřeně, protože stát bude nadále fungovat, péče bude samozřejmě nadále zabezpečena a chceme uchránit co možná nejvíce ekonomických aktivit.

Ale všechno, co by mohlo lidi ohrozit, všechno, co by jednotlivce, ale i společnost mohlo poškodit, to musíme nyní zredukovat. Musíme riziko, že jeden člověk nakazí druhého, co možná nejvíce minimalizovat.

Uvědomuji si, jak dramatická jsou ta omezení už nyní. Žádné veřejné události, žádné veletrhy, žádné koncerty a prozatím ani žádná škola, žádná univerzita, žádná školka, žádné hraní si na dětském hřišti.

Uvědomuji si, jak moc zasáhnou tyto zrušení akcí a uzavření institucí, na kterých se shodla federální vláda s jednotlivými spolkovými zeměmi, do demokratického ducha naší společnosti. Jedná se o omezení, které jsme ve Spolkové republice ještě nikdy nezažili.

Buďte si jistí: pro někoho jako já, pro kterého je svoboda cestování a pohybu jedním z těžce vybojovaných práv, jsou podobná omezení ospravedlnitelná jen v absolutní nouzi. V demokratickém státě by neměla nikdy být přijímána lehkovážně a vždy by měla být pouze dočasná. Ale momentálně se bez nich neobejdeme, abychom zachránili životy. Právě z tohoto důvodu jsou od začátku týdne zesílené hraniční kontroly a je omezen vstup do několika našich nejbližších sousedních zemí.

Pro hospodářství, velké firmy, stejně tak jako malé provozy, pro obchody, restaurace či drobné podnikatele je to nyní velmi těžké. Následující týdny budou ještě těžší.

Ubezpečuji vás, že spolková vláda dělá vše, co může, aby ekonomické dopady omezila, a především ochránila pracovní místa. Můžeme a budeme nasazovat všechny prostředky, které budou třeba, abychom naše firmy a zaměstnance provedli tuto těžkou zkouškou.

A všichni se mohou spolehnout, že zásobování potravinami bude za každých okolností zajištěno. A pokud jsou jeden den regály v obchodech prázdné, pak budou zase doplněné. Každému na nákupu v supermarketu chci říci: mít zásoby je smysluplné. Bylo tomu tak koneckonců vždy. Ale pouze s mírou. Syslovat, jako kdyby už nikdy neměly být žádné potraviny, je nesmyslné a v neposlední řadě zcela nesolidární.

Dovolte mi na tomto místě poděkovat rovněž lidem, kterým se děkuje jen velmi málo. Těm, kteří v těchto dnech sedí u pokladny v supermarketech nebo doplňují regály. Ti momentálně dělají jednu z nejtěžších prací, která existuje. Děkuji vám, že tu jste pro své spoluobčany a zajišťujete chod společnosti.

Nyní k tomu, co dnes považuji za nejdůležitější. Všechna státem přijatá nařízení by přišla vniveč, kdybychom proti příliš rychlému šíření viru nenasadili i ten nejúčinnější prostředek. A tím jsme my sami.

Stejně tak, jako může být virem zasažen každý z nás bez rozdílu, tak musí také každý z nás pomáhat. V první řadě tím, že budeme brát vážně to, o co tu dnes jde. Nesmíme propadat panice, ale také nesmíme ani na chvíli uvěřit tomu, že na jednotlivci nesejde. Nikdo není postradatelný. Všichni se počítají. Je potřeba naše plné úsilí.

To je to, co nám epidemie ukazuje. Jak zranitelní všichni jsme, jak závislí jsme na ohleduplném chování druhých, ale také jak se můžeme skrze společné chování nás všech bránit a společně podporovat. Záleží na každém.

Nejsme odsouzeni k tomu šíření viru jen pasivně přihlížet. Máme proti němu prostředek. Musíme si z ohleduplnosti k ostatním udržovat odstup.