Jednat srdečně a rozumně, a tím zachránit životy lidí

Angela Merkelová

Projev kancléřky Angely Merkelové zveřejňujeme jako vzorový příklad toho, jak by se v kritické situaci představitelé státu měli obracet ke svým spoluobčanům. Obsahuje řadu rad užitečných dnes i pro nás.

Vážené spoluobčanky, vážení spoluobčané,

Naše noviny stojí v první linii boje za svobodnou novinařinu a lidská práva. Podpořte nás a přidejte se k nám!
×

koronavirus v současné době dramaticky ovlivňuje život v naší zemi. Naše představa o tom, co je normální, jak má vypadat veřejný život, společenské soužití ─ všechno to prochází teď zkouškou, jakou nepamatujeme.

Miliony z vás nemohou do zaměstnání, vaše děti nemohou jít do školy či školky, divadla, kina a obchody jsou zavřené a ─ co je možná nejsložitější ─ nám všem chybí setkání, která jsou jinak samozřejmá.

Je pochopitelné, že v podobné situaci má každý spoustu otázek a starostí o to, jak to bude dál. Dnes se na Vás obracím tímto výjimečným způsobem, protože vám chci říct, čím se já jakožto spolková kancléřka a všichni mí kolegové ve spolkové vládě v dané situaci řídíme.

To patří k otevřené demokracii. Politická rozhodnutí činíme transparentně a vysvětlujeme je. Své kroky, pokud možno, dobře odůvodníme a vykomunikujeme tak, aby byly pochopitelné. Pevně věřím, že tento úkol zvládneme, pokud jej všechny občanky a občané vezmou za svůj vlastní.

Proto mi dovolte říci: situace je vážná. Berte ji rovněž vážně.

Od doby sjednocení Německa, ne, od konce druhé světové války, jsme se nesetkali s žádnou výzvou pro naši zemi, při které by tolik záleželo na solidární spolupráci nás všech.

Chtěla bych vám vysvětlit, kde se v epidemii momentálně nacházíme a co spolková vláda a jednotlivé spolkové země dělají, abychom všechny v naší společnosti ochránili a omezili ekonomické, společenské a kulturní škody. Chci vám ale rovněž říci, proč k tomu potřebujeme vás všechny a co může udělat každý jednotlivec.

K epidemii: Vše, co vám nyní řeknu, pochází z neustále probíhajících porad mezi spolkovou vládou, experty z Institutu Roberta Kocha a ostatními vědci a virology. Na celém světě probíhá pod obrovským tlakem výzkum, ale zatím proti viru neexistuje ani léčba, ani očkovací látka.

Dokud tomu tak bude, zbývá nám jediné. A to je právě to, čím se nyní řídíme. Zpomalit šíření viru, protáhnout ho na dobu několika měsíců, a tím získat čas. Čas na to, abychom stihli vynalézt očkovací látku a léčivo, ale především také čas na to, aby ti, kteří virem onemocní, mohli dostat tu nejlepší lékařskou péči.

Německo má vynikající zdravotní systém. Možná jeden z nejlepších na celém světě. To nám může dodávat jistotu. Ale i naše nemocnice by byly maximálně přetížené, kdyby bylo v rychlém sledu přijato příliš mnoho pacientů s těžkým průběhem infekce koronavirem.

Nejde jen o abstraktní čísla v jakési statistice. Jde o něčího otce či dědečka, o matku či babičku, partnerku či partnera. Jde o lidi. A my jsme společností, ve které se počítá každý člověk a každý jeden život.

Při této příležitosti bych se především chtěla obrátit na všechny z vás, kteří pracují jako lékařky či lékaři, jsou ošetřovateli či mají jinou funkci v našich nemocnicích nebo jednoduše pracují ve zdravotnictví. Právě vy pro nás stojíte v tomto boji v té nejpřednější linii.

Vy jako první potkáváte nemocné a vidíte, jak těžký je někdy průběh jejich onemocnění. A každý den jdete zas a znovu do práce a jste tam pro ostatní. To, co pro nás děláte, má obrovský význam, a já vám za to chci poděkovat z celého srdce.

Jde o to virus na jeho cestě skrz Německo zpomalit. A přitom musíme, jak to jen bude možné, trvat na jednom: veřejný život co možná nejvíce potlačit, samozřejmě s rozumem a přiměřeně, protože stát bude nadále fungovat, péče bude samozřejmě nadále zabezpečena a chceme uchránit co možná nejvíce ekonomických aktivit.

Ale všechno, co by mohlo lidi ohrozit, všechno, co by jednotlivce, ale i společnost mohlo poškodit, to musíme nyní zredukovat. Musíme riziko, že jeden člověk nakazí druhého, co možná nejvíce minimalizovat.

Uvědomuji si, jak dramatická jsou ta omezení už nyní. Žádné veřejné události, žádné veletrhy, žádné koncerty a prozatím ani žádná škola, žádná univerzita, žádná školka, žádné hraní si na dětském hřišti.

Uvědomuji si, jak moc zasáhnou tyto zrušení akcí a uzavření institucí, na kterých se shodla federální vláda s jednotlivými spolkovými zeměmi, do demokratického ducha naší společnosti. Jedná se o omezení, které jsme ve Spolkové republice ještě nikdy nezažili.

Buďte si jistí: pro někoho jako já, pro kterého je svoboda cestování a pohybu jedním z těžce vybojovaných práv, jsou podobná omezení ospravedlnitelná jen v absolutní nouzi. V demokratickém státě by neměla nikdy být přijímána lehkovážně a vždy by měla být pouze dočasná. Ale momentálně se bez nich neobejdeme, abychom zachránili životy. Právě z tohoto důvodu jsou od začátku týdne zesílené hraniční kontroly a je omezen vstup do několika našich nejbližších sousedních zemí.

Pro hospodářství, velké firmy, stejně tak jako malé provozy, pro obchody, restaurace či drobné podnikatele je to nyní velmi těžké. Následující týdny budou ještě těžší.

Ubezpečuji vás, že spolková vláda dělá vše, co může, aby ekonomické dopady omezila, a především ochránila pracovní místa. Můžeme a budeme nasazovat všechny prostředky, které budou třeba, abychom naše firmy a zaměstnance provedli tuto těžkou zkouškou.

A všichni se mohou spolehnout, že zásobování potravinami bude za každých okolností zajištěno. A pokud jsou jeden den regály v obchodech prázdné, pak budou zase doplněné. Každému na nákupu v supermarketu chci říci: mít zásoby je smysluplné. Bylo tomu tak koneckonců vždy. Ale pouze s mírou. Syslovat, jako kdyby už nikdy neměly být žádné potraviny, je nesmyslné a v neposlední řadě zcela nesolidární.

Dovolte mi na tomto místě poděkovat rovněž lidem, kterým se děkuje jen velmi málo. Těm, kteří v těchto dnech sedí u pokladny v supermarketech nebo doplňují regály. Ti momentálně dělají jednu z nejtěžších prací, která existuje. Děkuji vám, že tu jste pro své spoluobčany a zajišťujete chod společnosti.

Nyní k tomu, co dnes považuji za nejdůležitější. Všechna státem přijatá nařízení by přišla vniveč, kdybychom proti příliš rychlému šíření viru nenasadili i ten nejúčinnější prostředek. A tím jsme my sami.

Stejně tak, jako může být virem zasažen každý z nás bez rozdílu, tak musí také každý z nás pomáhat. V první řadě tím, že budeme brát vážně to, o co tu dnes jde. Nesmíme propadat panice, ale také nesmíme ani na chvíli uvěřit tomu, že na jednotlivci nesejde. Nikdo není postradatelný. Všichni se počítají. Je potřeba naše plné úsilí.

To je to, co nám epidemie ukazuje. Jak zranitelní všichni jsme, jak závislí jsme na ohleduplném chování druhých, ale také jak se můžeme skrze společné chování nás všech bránit a společně podporovat. Záleží na každém.

Nejsme odsouzeni k tomu šíření viru jen pasivně přihlížet. Máme proti němu prostředek. Musíme si z ohleduplnosti k ostatním udržovat odstup.

Rady virologů jsou jednoznačné. Už žádné potřesení rukou, důsledně a často si umývat ruce, mít minimálně metr a půl odstup od druhých, pokud možno žádný kontakt s těmi úplně nejstaršími, protože právě ti jsou těmi nejvíce ohroženými.

Vím, jak složité je to, co se po nás požaduje. Právě v časech nouze si chceme být co možná nejblíž. Starost si spojujeme s fyzickou blízkosti nebo dotykem. Nicméně v tuto chvíli je bohužel opak tím správným. A tomu musíme porozumět opravdu všichni.

Momentálně je pouze odstup výrazem péče. Ta dobře míněná návštěva, ta cesta, která nebyla nutná, všechno to může být zdrojem nákazy a momentálně bychom se tedy tomu měli vyhnout. Existuje k tomu dobrý důvod, proč experti říkají, že by se nyní prarodiče a vnoučata neměli scházet.

Ten, kdo se vyhýbá setkáním, která nejsou nutná, pomáhá všem, kteří se v nemocnicích musí každým dnem starat o více a více případů. Právě tak zachraňujeme životy.

Pro mnoho z nás to bude obtížné, a proto je také důležité: nikoho nenechat o samotě. Starat se o ty, kteří potřebují podporu a ujištění. Jako rodina a společnost najdeme jistě jiné formy, jak si být nablízku.

Již nyní existuje mnoho kreativních způsobů, které viru a jeho společenským dopadům čelí. Již nyní se najdou vnoučata, která svým prarodičům nahrávají podcasty, aby se necítili sami. Všichni musíme najít způsoby, jakými ukazovat náklonnost a přátelství: přes Skype, telefonáty, e-maily a možná i psaní dopisů, pošta přeci funguje stále.

Člověk nyní slýchává o skvělých příkladech sousedské výpomoci starším, kteří sami nemůžou jít nakupovat. Jsem si jistá, že můžeme ještě dokázat mnohem více a že jako společnost ukážeme, že v tom jeden druhého nenecháme.

Apeluji na vás, dodržujte pravidla, která nyní pro nadcházející čas platí. Jakožto spolková vláda budeme neustále monitorovat, která z nich by se mohla zmírnit, ale také co je možná ještě nutné zavést. Nacházíme se v dynamické situaci a přistupujeme k ní s otevřenou hlavou tak, abychom mohli kdykoliv situaci přehodnotit a případně reagovat novými nástroji. Ty vám samozřejmě následně vysvětlíme.

Proto vás chci poprosit: nevěřte fámám, ale jen a pouze oficiálním sdělením, která vždy rovněž překládáme do mnoha jazyků. Jsme demokracie. Nežijeme pod útlakem, nýbrž ve společnosti sdíleného vědění a spolupráce. Je před námi historický úkol a můžeme jej zvládnout jen společně.

Tím, že tuto krizi překonáme, jsem si naprosto jistá. Ale jak velké budou oběti? Kolik milovaných lidí ztratíme? Z velké části to máme ve vlastních rukou. Nyní můžeme všichni společně a s rozhodností reagovat. Můžeme přijatá omezení přijmout a stát jeden při druhém.

Tato situace je vážná a její vývoj je otevřený. To znamená: bude se vyvíjet také podle toho, jak disciplinovaně každý z nás následuje pravidla a uvádí je v život.

Ačkoliv jsme se s ničím takovým ještě nikdy nesetkali, musíme ukázat, že jednáme srdečně a rozumně, a tím zachránit životy. Bez výjimky záleží na každém z nás, a tím záleží na nás všech.

Dávejte na sebe a na své milované pozor. Děkuji vám

Přaklad Jána Michalčáka z videa na YouTube pro DR zredigovala Kateřina Smejkalová. 

    Diskuse