Prezidentský proslov, který ani nemusel být

Radek Kubala

Prezident Miloš Zeman ve svém proslovu poděkoval dobrovolníkům a Číně. Na zdravotníky a všechny ostatní zapomněl. Na novináře a umělce zaútočil. Jeho proslov se naprosto minul s dobou a vynikne jen jako kontrast se skutečnými státníky.

Státníci po celém světě se v dnešních těžkých časech obracejí k národům, aby sjednotili různé sféry společnosti a podpořili je v boji s koronavirem. Emanuel Macron sešikoval Francii do války s neviditelným nepřítelem, Angela Merkelová střízlivým a klidným tónem vyzvala k trpělivosti, sounáležitosti a solidaritě. Slovenská prezidentka Zuzana Čaputová v emotivním proslovu požádala o odložení rozporů a sjednocení.

K národu se obrátil i prezident České republiky Miloš Zeman, avšak jeho slova nepovzbudila, nepobouřila a v konečném důsledku nevyvolala žádnou emoci. Zemanův proslov působil jako povinnost, kterou si hradní pán potřeboval odškrtnout, aby se neřeklo.

×