ten náhodou na pracující myslí.

Jako Karel IV. s jeho Hladovou zdí, i Zeman I. přišel s bombastickým celkem zbytečným megaprojektem, kanálem Dunaj- Odra-Labe, aby dal lidem práci. No není to super?

Má to samozřejmě malý háček, mocnář už má v pácu spřátelené čínské firmy, které prý většinu kanálu vybudují, a ČR jim to jenom zacvaká z daní číšníků a fotografů. No ale to je v pořádku, protože čínský prekariát taky potřebuje práci.

https://ct24.ceskatelevize.cz/specialy/2772128-kanal-dunaj-odra-labe

Můžu přidat příběh: v jisté době svého života jsem pracovala jako lesní dělnice. Nebylo to úplně dobrovolné rozhodnutí, ale byla to hezká práce, zvláště proto, že mi bylo 24 a 25 let, byla jsem ve formě, nenáviděla jsem veškerou konformitu tehdejšího režimu, milovala jsem svého muže a děti a připadala si nezávislá v době, kdy se od obyvatel země chtěla absolutní konformita s režimem, kterému říkám normalizace.

Dělala jsem to proto, že mi ten režim zakázal studovat na vysoké škole.

Můj manžel v téže době opustil studium na brněnské pedagogické fakultě, protože po 60. letech strávených na progresivní ŠUŘce se nedokázal vyrovnat s tím, že se na pedáku zadávaly úkoly ze dne na den a student výtvarné výchovy byl veden k tomu, jak se má závazně a normativně učit děti kreslit a malovat. Seknul se školou a šel dojit krávy do pohraničí. Že při tom bude malovat, byla iluze, stejně tak byla iluze o normalizačním zemědělství. I moje nezávislost lesní dělnice byla iluze. Ale i potom, kdy už jsme vykonávali jiná, méně svobodná a rebelantská, ale přece jenom kvalifikovanější zaměstnání, těšili jsme se tím, že kdyby nás vyhodili, přece se vždycky můžeme vrátit do lesa a do kravína, vždyť tu práci ovládáme a nevadí nám, v principu.

A o několik let později ( asi tak o dvacet) jsme museli zkonstatovat, že jestli se opravdu někam nelze vrátit, tak je to do lesa a do kravína. Lesní pěstební činnost dnes na základě obchodní soutěže vykonávají firmy ( patří k nim i Agrofert, pokud vím), a ti si na tu práci najímají dělníky zejména z Ukrajiny přes pracovní agentury. Kdyby člověk chtěl jít sázet na jaře stromky, ani by nevěděl, kde se přihlásit.

A mléčné krávy se u nás téměř nechovají, stáda, pasoucí se v krajině, nejsou chována k tomu, aby krávy dávaly mléko, ale maso. Kravín, odkud by bylo v podvečer slyšet hučení vývěvy elektrického dojicího stroje, na venkově člověk běžně nepotká.

Naše jistota nezávislosti mezi nejnižšími, ale svobodnými, vzala za své. Zasmáli jsme se tomu. Teď vidím, že i ostrov hospodské svobody, který pro mě kvůli mé povahové odtažitosti přístupný nebyl, ale který poskytl azyl mnoha bytostem se smyslem pro dobrodružství, se taky potápí.

Myslel jsem, že umožnit ve světovém měřítku (tedy prostřednictvím té globalizace) vyrovnání životní úrovně na celém světě - tzn. poskytovat práci nebo výdělek těm chudším (Číňanům na českém kanále, Ukrajincům v lese a v kravíně), že tohle je právě naprosto v souladu s humanistickými cíli progresivní levice. Nebo není?

Když to takhle zjednodušíte, tak samozřejmě je. O tom vypráví Zuzanin sloupek: člověk si najde práci v zahraničí a vydělá si. Takhle to chodilo u státních lesů v době, o které píšu z vlastní zkušenosti, taky. I v tehdejším reálném socialismu přijížděli na zimu kočí i s koňskými potahy a stahovaly v českých nižších polohách, kde nebylo tolik sněhu a bylo to tudíž možné, dříví k odvozním místům. Takový kočí měl na polesí cimru, koně stáj, seno jsme pro ně my, lesní dělnice, v létě usušily, a na jaře se zase vrátil kočí i s koňmi na Slovensko s vydělanými a našetřenými penězi.

Obávám se, že takhle to ale u současných ukrajinských lesních dělníků nechodí. Jejich zaměstnavatelem není lesní závod, který jim zadá a zaplatí práci. Zaměstnává je agentura, která je pošle pracovat tam, kde ona uzavře smlouvu. Mně se tenhle obchod s lidmi jako s pracovní silou nelíbí, protože ti jednotliví dělníci jsou v tom jen materiál.

V takové situaci Zuzana v Irsku nebyla.

Ti lidé v přeplněných chatrných člunech jsou, paní Zemančíková, také jen "materiál". S "lidským materiálem" se totiž neobchoduje jen jako s pracovní silou (kterou pak dostane na starosti "HR oddělení" (tedy ne "... rights", ale "... resources" - "oddělení lidských zdrojů", v němž pak dojde ke konečnému "oddělení lidských zdrojů od lidí").

Tady prostě ta "kantovská morálka hodnoty skutku, měřená jen podle (dobrého) úmyslu" nějak selhává. Pokud totiž jako důležité nejsou chápány také dopady činu, ale jen ušlechtilost motivu k jeho vykonání, vede to k jednání, které se na své skutečné dopady neohlíží (a je vlastně bezohledné), jeho měřítkem je pak pouze ušlechtilost motivu tohoto jednání - potažmo tedy "má vlastní ušlechtilost". Je mi pak už vlastně jedno, jaké to má dopady, jdu prostě dělat ušlechtilé věci, abych byl ušlechtilý...