Ivan Bartoš: Evropská Zelená dohoda je šance změnit se z montovny na mozkovnu

Radek Kubala

S předsedou Pirátské strany Ivanem Bartošem jsme mluvili o nutnosti transformovat zemědělství a ukončit spalování uhlí. A také o tom, že ve vládě je příliš mnoho ministrů průmyslu a obchodu.

Ivan Bartoš: „Z klimatu potřebujeme udělat téma, které se bude řešit ve všech resortech. I třeba na ministerstvu práce a sociálních věcí, ministerstvu pro místní rozvoj, aby se peníze pro transformaci uhelných regionů nepoužívaly na bourání baráků ve vyloučených lokalitách.“ Foto Vlado Čičmanec, DR

Co znamená heslo ekologie bez ideologie?

My se snažíme dlouhodobě při tvorbě programu vycházet z dat, modelů a faktů. Téma ekologie by podle mě mělo být naprosto přirozené, nehledě na stranickou příslušnost, protože to je otázka budoucnosti a našeho společného prostředí. Nicméně to téma u nás je extrémně polarizované. Ať už se bavíme o zastáncích starých pořádků, kteří jsou a priori proti čemukoliv citlivému vůči životnímu prostředí, nebo o těch, kteří z mého pohledu mají správný záměr, nicméně v argumentaci často chodí za hranici racionality. My se s tím tématem snažíme pracovat racionálně, bez ideologických klapek na očích.

Co znamená například řešit sucho bez ideologických klapek na očích?

Blíží se krajské volby, do kterých jsme si stanovili jednadvacet priorit, z nichž čtyři se týkají sucha a ekologických témat. Celý problém totiž potřebujeme řešit komplexně a na všech úrovních, transformovat zemědělství, lépe se starat o lesy a krajinu. Proto i v tom programu pro krajské volby máme podporu pro ekologické zemědělství, jako to třeba už děláme v Praze, kdy nepronajímáme městskou půdu zemědělcům, kteří nehospodaří ekologicky.

Když to vztáhnu na celostátní úroveň, tak potřebujeme hlavně změnit dotační politiku, která je nastavena až zrůdně. Nejvíce z ní těží velké agrokomplexy, které vznikly predátorským převzetím menších farem. To se v byznysu stane, ale nesmí se to dít protizákonně nebo s politickou asistencí. Celý tenhle komplex je už šestým rokem podporovaný premiérem a dříve ministrem financí ve střetu zájmů, který v tom odvětví roky podnikal a nyní si nastavuje parametry zemědělské politiky, která mu vyhovuje.

Co byste tedy dělali vy pro podporu malých a ekologických zemědělců?

Klíčová je dotační politika. Je těžké zemědělcům nakázat, co mohou a nemohou dělat, nicméně sektor je propojený s dotacemi, a ty mohou být účinným nástrojem. Jedním ze závažných problémů způsobujících sucho jsou velké lány monokultur, jako je třeba řepka, bez přírodních remízků a tůněk. Přesto zemědělec, který takto nešetrně hospodaří, tak na dotace dosáhne.

Navíc dalším z problémů je přehnané využívání chemických postřiků, které otravují půdu a podzemní vodu. Potřebujeme ten dotační mechanismus nastavit tak, aby podporoval zavádění krajinných prvků, střídání plodin a postupy ekologického zemědělství. Nemůže se dít třeba to, že když si vysadíte na svém pozemku strom, tak přijdete o část peněz vyplácených na velikost zemědělské půdy.

Potřebujeme ty zemědělce motivovat pozitivně, podnítit rozvoj ekologického zemědělství a stejně tak ekologizovat stávající farmy. Peníze se na to dají využít i v rámci evropské Zelené dohody.

Většina uvedených věcí se dá dělat elegantně a rychle, ale to by v klíčových pozicích nesměli sedět lidi, kteří na intenzivním zemědělství a ničení přírody vydělávají. U Babiše je to jasné, buď nemůže být premiér, nebo se musí Agrofertu reálně zbavit, nejen naoko. Pokud je v takovém střetu zájmu, neměl by se Agrofert účastnit žádných dotačních programů ani státních zakázek. Nejde ovšem jenom o Babiše, ale i o ministra zemědělství Tomana, který rovněž hájí zájmy velkých agrofirem.

Vláda oprášila plán na výstavbu desítek nových přehrad. Jaký máte názor na stavbu nových přehrad vy?

Nemohu se vyjádřit k výběru konkrétních lokalit, protože neznám detaily. Faktem ale je, že pitná voda mizí a je potřeba ji uchovávat. V některých místech ty přehrady dávají smysl, protože vy potřebujete vodu buď zachytit nebo odněkud napustit. Ale jestli tohle má být reakce na akutní problém, který sucho představuje, tak to je úplně mimo. Ta reakce musí být jiná. Z logiky věci, když se bavíme o stavbách za sedm let tak to neřeší současný nedostatek vody.

Myslím, že pro současnou českou politiku je tady ten projekt typický. Vláda mluví o velkých stavbách, aby to dobře vypadalo v médiích, ale reálně pro řešení akutního problému nedělá nic. Nebudu nadávat na ideu stavby přehrad na pitnou vodu, my potřebujeme jak krajinné prvky a aktivní změnu způsobu nakládání s půdou, tak na některých místech i přehrady. Ale skutečná řešení pro nejbližší roky jsou jinde a už jsem je popisoval v odpovědi na předchozí otázku.

Česká republika patří ke čtyřem zemím EU, které v přepočtu na počet obyvatel vypustí nejvíce emisí skleníkových plynů, oteplujících planetu. Lví podíl na tom má těžba a spalování uhlí. Měla by Česká republika skončit s uhlím? Případně kdy a jak?

My máme téma rychlého konce fosilních paliv v programu už deset let. Máme na to lidi, kteří se tomu tématu přímo věnují jako Petr Třešňák nebo Dana Balcarová. I na otázku uhlí máme jasný postoj. Vyvážíme velké množství elektřiny do zahraničí a ten objem odpovídá velké části produkce uhelných elektráren, takže argument, že jsme na elektřině z uhlí zcela závislí, padá. Proto my chceme do roku 2025 uzavřít uhelné elektrárny, ze kterých jde elektřina na vývoz a zbytek do roku 2030.

Dokonce věřím, že to ten ČEZ v tom termínu dá a je možné na to politicky tlačit. Otázka je, co bude s jinými soukromými provozovateli, kde stát má méně nástrojů k jejich uzavření. Navíc to téma uhlí pro mě má i osobní váhu. Vyrostl jsem v Jablonci nad Nisou a pamatuji si, jak jsme mívali kvůli smogu prázdniny. Zdraví člověka ovlivňuje životní prostředí v jeho nejbližším okolí, proto snížení znečištění ovzduší v České republice objektivně je ku prospěchu zdraví občanů, k tomu nepotřebujete grafy a čísla.

Celkově ale problém debaty o energetice u nás je, že ministerstvo průmyslu a obchodu vychází z pět let starých čísel. My potřebujeme kompletně revidovat energetickou koncepci a přizpůsobit jí současným technologickým možnostem. Pět let v té energetice je strašně moc.

Jakým směrem by se měla energetická politika ubírat?

Kdybych si představil ideální svět, tak by měla stát na autonomii domácností. Máte možnost jednoduše se zapojit do sítě, zajedete si třeba do Hornbachu pro solární panely na ohřev vody nebo výrobu elektřiny. Podobný přístup se dá aplikovat i na činžáky.

Realita je samozřejmě složitější, neboť je třeba transformovat dopravu i průmysl. Stačí si vzít třeba příklad digitalizace nebo průmyslu 4.0, kdy i datová centra jsou hodně energeticky náročné. Nicméně my určitě chceme maximálně podpořit soběstačnost domácností pro výrobu energie z obnovitelných zdrojů.

Vláda chce jít cestou stavby nových bloků jaderných elektráren. Nedávno schválila dvě smlouvy s ČEZem, podle kterých stát bude z veřejného rozpočtu garantovat výkupní ceny. MPO představilo v pondělí návrh zákona o přechodu k nízkouhlíkové energetice, kde navrhuje v případě vysoké výkupní ceny rozpočítat rozdíl prostřednictvím speciálního síťového tarifu, jinými slovy případné předražení zaplatíme na ceně elektřiny všichni. Dává takový projekt vůbec smysl?

Jednoznačně tady vláda využila koronakrize k projednání těchto smluv za zády veřejnosti. Zřídili si k tomu speciální komisi, ve které máme svého zástupce. Měla zasedat v březnu a nebyl důvod pro to, aby nemohla zasedat i později online. Nicméně nic z toho se nestalo a najednou se objevily dvě smlouvy, ke kterým jsme se doposud nedostali. Vůbec se mi nelíbí ten model, kdy stát garantuje celý projekt a v případě problémů ho převezme. Nechápu, proč má riziko nést jenom stát. My jsme právě v uvedené komisi navrhovali jiný model, který se ani neprodiskutoval.

Když se podíváme do vyspělých států jako Finsko nebo Francie, kde se staví nové bloky jaderných elektráren, tak většinou ty projekty stojí dvakrát až pětkrát víc a staví se třikrát déle, než se původně odhadovalo. Není to jednoduchý projekt, který si vláda může upéct takhle netransparentně bez dozoru veřejnosti. Nelíbí se mi ani to, že by se ty koncové ceny měly rozpočítat mezi spotřebitele. Stejně tak výběr dodavatele a přípravy tendrů musí být nastaveny tak, aby nediskvalifikovali potenciální jiné zájemce než Rosatom.

A obecně stavbu nových bloků jaderných elektráren podporujete?

Určitě bychom měli v první řadě začít rozvíjet například solární energii, která je u nás bohužel spojená se solárními barony, kteří na nich v minulosti vydělali. Za to ovšem nemůže ta technologie, která je čistá a čím dál levnější, ale politici. A zase, když se podíváme na to, jak vláda upravila podmínky pro podporu obnovitelných zdrojů, tak zjistíme, že bioplynky jsou na tom lépe než třeba soláry. Čím to asi bude, když na nich vydělává pan premiér?

K těm novým blokům jaderných elektráren. Pro mě je to součást mixu, i když je to technologicky složitá otázka se spoustou problémů, o kterých už jsem mluvil. Nehrál bych si na to, že jádro je čistá energie, jak tvrdil Andrej Babiš v Bruselu. Obecně hodně záleží, jestli postavíte nějaký šrot nebo se půjde cestou nových technologií. Tady bych ale šel na tenký led, protože pro laika je to složitá otázka. Jak už jsem říkal, potřebujeme nejdřív aktualizovat energetickou koncepci a vycházet z nových dat. Takhle je to strašná divočina.

Řešení klimatické krize není představitelné bez mezinárodní spolupráce. Česká vláda útočí na evropskou Zelenou dohodu s argumentem, že si při blížící se ekonomické krizi spojené s pandemií investice do ekologizace nemůžeme dovolit. Co říkáte na tento vládní argument?

To je už v Evropě ojedinělý hlas, úplný nesmysl. Česká republika daný dokument oficiálně schválila. Už i Andrejovi bratři ve zbrani Orbán a Kaczyński chápou, že takhle se to nedá hrát. I Italové a Španělé, na které krize dopadá zatím nejvíc, po Zelené dohodě okamžitě sáhli. Jenom u nás se z toho dělá strašák a nikdo to neprezentuje taky jako příležitost jak transformovat a inovovat ekonomiku, udělat z té naší montovny spíš mozkovnu.

Zároveň v evropské debatě o Zelené dohodě se ozývá i kritika z druhé strany, že sama o sobě nestačí, je pomalá a nemá ambiciózní cíle. Evropská komise navrhuje zvýšit cíl pro snižování emisí do roku 2030 ze čtyřiceti na padesát až pětapadesát procent, ekologické organizace jako Greenpeace chtějí přinejmenším pětašedesát procent, někteří i více. Česká vláda jakékoliv zvyšování odmítá. Jaký je váš názor?

Je lepší si dát ambiciózní cíle a o málo je nedosáhnout než si říkat, že je všechno v pohodě a nemusíme dělat nic. Takový je přístup naší vlády, která ani nechce o cílech diskutovat. Občas mám pocit, že většina členů vlády jsou spíše ministry průmyslu a obchodu, i když oficiálně mají hájit životní prostředí.

Kromě zemědělství a energetiky je doprava dalším důležitým sektorem, kde vznikají emise skleníkových plynů. Jaká opatření pro snižování emisí v tomto sektoru byste zavedli?

Musíme omezit kamionovou dopravu a přesunout jí na koleje. Dále státy i kraje jsou zřizovatelem mnoha institucí, které by programově měly nakupovat potraviny a suroviny od lokálních výrobců, i díky tomu lze snížit objem dopravy. Bavíme se o školách, nemocnicích nebo úřadech. Potřebujeme taky ekologizovat dopravu ve městech. Pro spoustu velkých měst byla koronakrize popíchnutím k tomu, aby podpořili cyklistiku a veřejnou dopravu.

Piráti jsou ale součástí koalic ve třech největších městech, Praze, Brně a Ostravě. Všechny tři města mají zpracované plány pro snižování emisí, v Praze je to pětačtyřicet procent do roku 2030, v Brně čtyřicet procent do stejného roku. V celosvětovém srovnání to rozhodně není nijak progresivní politika. Například švédské Vaxjo chce být do stejného roku klimaticky neutrální, finské Helsinki jen o pět let později. Jak už jste říkal, města jako Barcelona, Milán, Bogota nebo Montreal chystají v souvislosti s obnovou po pandemii například přísnější restrikce pro vjezd automobilů a další opatření. Města, kde sedíte v koalicích, nic takového nechystají.

Praha je město, které se snaží jít příkladem. Náš primátor Zdeněk Hřib je v kontaktu s velkými evropskými městy a již před komunálními volbami tam jezdil bavit se o cyklodopravě, rozvoji veřejné dopravy a zelených ploch, renovaci budov. My tu inspiraci máme, a snažíme se to řešit komplexně. Podporujeme veřejnou dopravu, infrastrukturu pro cyklisty, snažíme se o dostavbu nové linky metra. Ale je potřeba si uvědomit, že změny v takových městech jsou nákladné. Vysazení jednoho stromu v centru Prahy vyjde na desítky až stovky tisíc. Je to složité a není to jenom o zákazu vjezdu starých aut.

Neoslabí vaší klimatickou politiku případně spolupráce s ostatními opozičními stranami? Potenciálně do budoucna se nabízí třeba koalice s ODS, která již funguje v Brně a Ostravě nebo TOP 09 v Praze. A ODS většinu progresivní klimatické politiky dlouhodobě blokuje.

ODS si u nás z tématu ekologie vybudovala slaměného panáka, proti kterému chce bojovat. Když jsem viděl jejich Zelenou kartu, která má prezentovat ekologickou politiku, tak jsem se musel zasmát. Je to z jejich strany spíš marketingový tah, jak se na tom tématu svézt, moc důvěryhodné to nebylo. Přitom když jsem viděl vyjádření některých politiků ODS ke Gretě Thunbergové, tak bych se styděl takhle myslet, natož to někde veřejně říkat.

Ve Sněmovně je nám nejblíže STAN, protože je to středová liberální strana. I proto s nimi v některých krajích na podzim kandidujeme v koalici a řešíme spolu řadu témat. Pokud bychom ale někdy v budoucnu sestavovali koalici, i třeba v těch krajích, tak pro nás téma ekologie bude jedna z priorit.

Rozumíte, my prožíváme dvě krize souběžně. Koronakrizi, která zřejmě není u konce, a navíc způsobí ekonomické problémy. A máme klimatickou krizi, která je před námi. Když se vrátím k evropské Zelené dohodě, tak máme potenciál získat peníze na řešení obou problémů.

My z klimatu potřebujeme udělat téma, které se bude řešit ve všech resortech. I třeba na ministerstvu práce a sociálních věcí, ministerstvu pro místní rozvoj, aby se peníze pro transformaci uhelných regionů nepoužívaly na bourání baráků ve vyloučených lokalitách. Potřebujeme silného ministra životního prostředí, který to vybouchá. Dneska pan Brabec přijde s nějakým nápadem, sesypou se na něho těžaři, energetici a on začne vystupovat jako další ministr průmyslu a obchodu.

Důležitá ale je taky otázka, kdo za celou transformaci zaplatí. Známe příklad z Francie, kde zvýšení ceny pohonných hmot vyvolalo sociální napětí a vznik hnutí Žlutých vest. Kde na tu transformaci vzít peníze a jaké opatření zavádět, aby ekologická politika nevyvolávala sociální napětí?

Důležité je to dobře komunikovat a ukazovat propojenost peněz. Vy můžete zvýšit cenu pohonných hmot, ale pak to musíte někde kompenzovat, třeba valorizací důchodů. Navíc když děláte špatnou sociální politiku, nejzranitelnější dlouhodobě přehlížíte a zavedete opatření, které se projeví v peněžence většiny lidí, vyvoláte nepokoje. Tomu se vůbec nedivím.

My se tomu snažíme předcházet už nyní. Kolega Radek Holomčík připravil ve Sněmovně návrh, abychom se například zbavili povinného přimíchávání biopaliv první generace, jako je třeba řepka, na což v konečném důsledku všichni doplácíme. Je to evropský trend, který má i pozitivní sociální dopady, ale Sněmovna to zařízla. Nicméně abych to shrnul, každé ekologické opatření má na někoho pozitivní a na někoho negativní dopad, i kdyby třeba jenom psychologicky. Na to je potřeba myslet.

RADEK KUBALA

    Diskuse