Jaký je vztah vaší strany k tématu klimatické krize?

KSČM se od svého založení v roce 1990 profiluje jako radikálně levicová strana se silným vztahem k životnímu prostředí. Nakonec i změna našeho znaku na třešně se zeleným lístkem ukazuje, že tu zelenou politiku chceme dělat. Máme i silnou odbornou skupinu pro životní prostředí. Sledujeme, jak se klima vyvíjí a neděláme jen politická prohlášení, ale konkrétní kroky.

Jaké?

Například, když jsme před dvěma lety podepisovali dohodu s hnutím ANO o toleranci, tak jednou ze základních podmínek bylo převzetí zdrojů vody a těch společností, které se zabývají vodovody a kanalizacemi. Tehdy jsme to ještě nemohli plně zrealizovat, ale už v současnosti jsou v rozpočtu poměrně velké prostředky na rekonstrukce vodovodů a výkup akcií soukromých společností, aby vodohospodářství převzal veřejný sektor.

Významným krokem bylo také posílení vědy a výzkumu, prosadili jsme dalších padesát milionů korun pro Czech Globe, kteří se věnují životnímu prostředí. Dál jsme posílili rozpočet v oblasti ministerstev životního prostředí a zemědělství na otázky řešení sucha, povodní a nedostatku vody. Usilujeme také o to, aby se správa vodohospodářství centralizovala na ministerstvu zemědělství, což znamená přesunout tam ředitelství vodních cest, které v současnosti spadá pod ministerstvo dopravy.

Nejviditelnějším a nejdiskutovanějším projevem klimatické krize u nás je sucho. Jakou cestou se chce při řešení sucha dát KSČM?

Uvědomujeme si, že všechna voda od nás odtéká, jsme na evropském rozvodí. Právě proto potřebujeme mít ten průtok pod kontrolou, ale takovým způsobem, abychom si neznepřátelili sousední státy. Chceme propojit vodárenské soustavy, například Povodí Vltavy a Moravy přes Vysočinu. Aby například v době, kdy na Vysočině nebo jihu Moravy bude větší sucho se dala použít i voda z Vltavy. Jednáme i se sousedními státy například o propojení Vltavy a Dunaje.

Jak jsem se dočetl na vašich stránkách, tak podporujete vládní návrh stavby desítek přehradních nádrží, se kterým přišlo ministerstvo zemědělství. Podle části odborníku i opozice takové projekty můžou poničit přírodní ekosystémy a zároveň nejsou řešením současného sucha. Už z toho důvodu, že stavby by se realizovaly až za několik let, tedy nebudou řešit současnou situaci. Zároveň nedostatkem přehradních nádrží je, že pokud nebude dostatečně pršet, tak naopak zadržují vodu, která chybí v krajině. Co říkáte na takové argumenty?

Já ty argumenty znám. Myslím si, že to jsou spíše pokusy znevážit to celé úsilí. Pro zadržení vody v krajině se dá nejvíc udělat tím, že vysadíme nové zelené plochy. To odlesnění kvůli kůrovci je obrovské. Například ale vodárenská soustava na Vltavě ukazuje, že jsou tam lepší poměry než na povodích, kde přehrady nejsou. Na Moravě nebo Bečvě je výsledek mnohem horší, protože tam chybí nádrž, která by uchovávala vodu a umožňovala zavodnění spodních vod.

Nicméně podle hydrologů obyčejný mokřad zadrží víc vody než umělé nádrže, na deseti metrech čtverečních zachytí až devět tisíc litrů vody. Navíc v roce 2018 jsme zažili situaci, kdy v létě některé menší přehrady neměly dostatek vody. Není proto efektivnější budovat mokřady a podobné krajinné prvky, které zachytávají vodu přímo v krajině?

Proti tomu nic nemám. Není ale pravda, že by mokřady zadržely více vody. Věnuji se tomu už dlouhou dobu. Ačkoliv jsem původem advokát, tak od roku 1998 se zabývám Národním parkem Šumava. I tam se ukazuje, že mokřady nejsou tak podstatné jako třeba zalesnění. Povrchová teplota na odlesněné půdě je vyšší než čtyřicet stupňů Celsia, odpar je tam velký a nedává možnost stabilního udržení vody v krajině.

Podle vědců jednou z příčin sucha je také průmyslové zemědělství, a proto podporují přechod na ekologické farmaření. Jaká je podle vás budoucnost zemědělství?

Nemyslím si, že při rostoucím počtu obyvatel na světě je možné ustoupit od vysoce produkčního zemědělství. Pro nás je nejpodstatnější, aby se pěstovalo vše, co je v daném podnebném pásmu možné vypěstovat. Potřebujeme zvýšit pestrost pěstovaných druhů a vyvážit živočišnou a rostlinnou výrobu. Důležitá je pro nás lokalizace zemědělství, což pomůže zvýšit soběstačnost a snížit nároky na dopravu, což životnímu prostředí pomůže.

Neznamená to, že se zakážou dovozy a vývozy, ale zvýšení míry vlastní výroby dává smysl jak ekonomicky, tak i ekologicky. Proti globalizaci nemůžete udělat nic jiného než lokalizovat. Ten útok vedený na KSČM kvůli našemu návrhu na zavedení povinného minimálního podílu domácích potravin v obchodech je vedený jenom tlakem na zisky nadnárodních korporací.

Zároveň ale jeden z velkých podniků založený na průmyslovém zemědělství, velkých lánech monokultur a produkci chemických přípravků je Agrofert. Ten je vlastněný premiérem Babišem, jehož vládě jste pomohli vyslovit důvěru a pro jejichž návrhy zpravidla hlasujete. I část té argumentace proti vašemu návrhu na minimální podíl domácích potravin je vedená tím, že to bez transformace a ekologizace zemědělství ve výsledku pomůže hlavně velkým zemědělským koncernům a Babišovi. Není to důvodná kritika, že sice brojíte proti nadnárodním korporacím, ale domácího oligarchu podporujete?

Já to tak nevnímám. Nezpochybňuji, že má holding Agrofert velký ekonomický zájem. Proti tomu se dá účinně pracovat tak, že pro všechny podniky zavedeme nejvyšší možnou výměru na jedné osevní ploše. Mnohem větší problémy nám dělá ale globalizace a přesun potravin a produktů z jednoho konce světa na druhý. I největší české zemědělské firmy jsou malé proti tomu, jak velké jsou podniky třeba jen v rámci Evropy. Podle mě to, co říkáte, je umělý problém.

Česká republika patří ke čtyřem zemím Evropské unie, které v přepočtu na počet obyvatel vypustí nejvíce emisí skleníkových plynů, oteplujících planetu. Lví podíl na tom má těžba a spalování uhlí. Vládní uhelná komise jedná o konci uhlí. Souhlasíte s koncem uhlí a případně kdy a za jakých podmínek by mělo uhlí skončit?

Závisí to hlavně na jiných zdrojích. Proto my pracujeme v jaderné komisi, abychom co nejdříve postavili nové bloky atomových elektráren. Co se týče zdrojů jako slunce, vítr, biomasa nebo bioplyn, tak i když jsme jich v minulosti postavili hodně, tak v současnosti dávají jenom nějakých devět procent energie. O vodě už jsme mluvili, o té nejde moc uvažovat. Pro energetickou soběstačnost můžeme udělat jenom to, že postavíme jaderné elektrárny.    

O Dukovanech se jedná a u Temelína je platné posouzení vlivu na životní prostředí, takže i tam se dá začít stavět rychle. Jakmile budeme mít ty stabilní zdroje, tak můžeme zapojovat i ty ostatní. Konec uhlí nebude moct být dříve než kolem roku 2040, protože do té doby ho nebudeme mít čím nahradit.

K jaderné energii se ještě dostaneme. Rád bych se ale zastavil u těch obnovitelných zdrojů. Z pohledu konečné spotřeby energie České republiky dávají přibližně patnáct procent energie a vláda se zavázala zvýšit jejich podíl na spotřebě energie, tedy kromě elektřiny také včetně tepla a dopravy, do roku 2030 na dvaadvacet procent. Podle odborníků je ale jejich potenciál vyšší, například podle nové studie zveřejněné Ústavem fyziky atmosféry Akademie věd ČR může vítr pokrýt do roku 2040 třetinu současné spotřeby naší elektřiny.

To je v pořádku, musí to jít souběžně. Ale vy jste se ptal na konec uhlí a já říkám, že můžeme uhlí odstavit až budeme mít náhradu. Před rokem 2040 o tom není možné ani uvažovat.

K uhlí se váže i otázka poplatků z těžby. Vaši poslanci podpořili ve sněmovních výborech návrh ODS, aby stát směl zvýšit poplatky z těžby maximálně o pět procent ročně. Nicméně poplatky z těžby jsou jediným přímým ziskem, který stát má z těžby svého uhlí, ale i třeba lithia. Zároveň před posledními parlamentními volbami jste byli jednou ze stran, která otevřela kauzu lithia s tím, že hrozí odliv financí z nerostných surovin do rukou soukromníků. Proč to v případě uhlí nevadí a chcete zde zastropovat maximální zisk, který stát může z uhlí mít?

My nad tím uvažujeme jinak. Chceme, aby přírodní zdroje přecházely do rukou státu, čímž je můžeme regulovat a mít větší zisk než z těžebních poplatků. Co se týče toho lithia, tak nyní to převzaly Severočeské doly, tedy polostátní ČEZ. Vykoupily se ty akcie od té australské firmy, takže jsme spokojení.

Mě to ale zajímá u toho uhlí, protože část těch zisků jde do rukou soukromníků…

...dobře, ale třeba OKD už převzalo Prisko, to je stát. Severočeské doly jsou ČEZu. Zůstává Sokolovská uhelná v privátních rukou.

A Severní energetická.

Myslíte Mosteckou uhelnou. Kdo říká, že to v rámci těch mechanismů nepřevezme stát? Větší vliv veřejného sektoru je důležitý. Tu chybu, že se to zprivatizovalo, je potřeba napravit. Lépe dříve než později.

Tak teď k jaderné energii. Vláda nedávno schválila dvě smlouvy s ČEZem, podle kterých stát bude z veřejného rozpočtu garantovat výkupní ceny. Ministerstvo průmyslu a obchodu představilo návrh zákona o přechodu k nízkouhlíkové energetice, kde navrhuje v případě vysoké výkupní ceny rozpočítat rozdíl prostřednictvím speciálního síťového tarifu. Jinými slovy případné předražení zaplatíme na ceně elektřiny všichni. Neobáváte se případného zdražení elektřiny, které by se dotklo nejvíce těch nejchudších?

V první řadě nejvíc zdražily elektřinu solární elektrárny a jejich dotace. Výstavba jaderného zdroje je sice náročná, ale ve svém důsledku nemůže zdražit elektřinu, protože výroba elektřiny z atomu je nejefektivnější.

Ve skutečnosti i podle dat ČEZu je i v případě garancí státu elektřina z nových jaderných reaktorů dražší než třeba z nových fotovoltaických elektráren a stejně drahá jako z větru. Bez státní podpory pak vychází o desítky procent dražší než všechny známé alternativy. Když se podíváme třeba na rozestavěnou elektrárnu Hinkley point C v Británii, tak ta podle analýz elektřinu v Británii výrazně prodraží. Vážně se to nemůže stát i u nás?

Chápu, že výstavba solární elektrárny je lacinější než výstavba…

…ne, ne. To byly data k ceně elektřiny, nikoliv k výstavbě.

U solární elektrárny je životnost mnohem nižší než u jaderné elektrárny. Efektivnost výroby z jádra je nepopiratelná. Likvidace atomové elektrárny je pravděpodobně jednodušší, protože je v jedné lokalitě. Likvidace solárních elektráren a obnova zemědělské produkce na té půdě bude náročnější.

Zkušenost se stavbou nových bloků v jiných evropských státech není nijak příznivá. Ať už mluvíme o Mochovcích na Slovensku, Flamenville ve Francii nebo Olkiluotu ve Finsku, všechny stavby provází masivní předražení a několikaleté zpoždění. Nemáte z podobného scénáře strach i v České republice?

Mě to zdržení připadá spíš politické než technické. Ti, kdo staví jaderné zdroje včas, dosahují lepších ekonomických výsledků. Nejúspěšnějšími státy jsou v tomto ohledu Rusko, Čína a Jižní Korea.

Kdo by podle vás měl nové bloky Dukovan stavět?

Dukovany uvidíme podle nabídek, jaké budou. Nechci předjímat. Pokud jde o Temelín, tak mi nejefektivnější přijde pokračovat na tom projektu tak, jak byl vymyšlený v devadesátých letech. Tedy aby to byla společná práce Rosatomu a Westinghousu, protože tu technologii tam již máme, a i když obě firmy jsou na jiných parametrech, tak jsou schopné vymyslet společný projekt. Navíc ta spolupráce Spojených států amerických a Ruské federace může pomoct upozadit případné geopolitické spory.

Nicméně americký Westinghouse má velké finanční problémy, už léta balancuje na hraně bankrotu. Co se týče Rosatomu, nebojíte se scénáře jako s elektrárnou Paks v Maďarsku, kdy tamní vláda uzavřela velmi nevýhodnou smlouvu s Ruskem a dost na ní tratí finančně? Navíc si tím způsobem Rusko dokázalo Maďarsko zavázat a nyní tamního premiéra Orbána využívá pro vlastní cíle. Nehrozí to i u nás?

Nemyslím si, že bychom měli uzavírat nevýhodné smlouvy. Proto říkám, že nejvýhodnější by bylo modifikovat tu smlouvu z devadesátých let.

Vláda zatím neodtajnila smlouvy s ČEZem. Opozice si stěžuje, že vláda vyjednává za zavřenými dveřmi a netransparentně. Takto důležitý projekt by se měl projednávat více veřejně a se zapojením opozičních stran a veřejnosti. Co říkáte na takový argument?

Ono to je transparentní. My, když jsme dělali velkou jadernou konferenci, tak jsme opravdu transparentně pozvali všech šest největších světových výrobců, kteří představili svoje možnosti. Větší míru transparentnosti, než že jsme dali všem stejné podmínky, si nedovedu představit.

Když se vrátíme k emisím skleníkových plynů, tak v podstatě z toho, co říkáte, mi vychází, že bychom měli ve větší míře začít snižovat emise až po stavbě jaderných elektráren. Tedy za nějakých dvacet let. Nicméně podle vědců k zabránění katastrofálního oteplení planety potřebujeme emise začít snižovat už teď a co nejrychleji.

Ne, ne. To musíme snižovat i při používání uhlí. Nemůžeme vynechat to, aby se udržovaly systémy odsíření, aby se snižovaly oxidy uhlíku, které jdou z těch elektráren. Jsou to ale procentuální věci, skutečného výsledku dosáhneme jenom změnou energetického mixu. Proto říkám, že konec uhlí v roce 2040, až budou nové zdroje. Do té doby máme dvacet let na stavbu všech jiných druhů energie.

I vodní nádrže mohou mít svojí energetickou funkci, nejen retenční. Musíme je stavět tak, aby to mělo vliv na udržitelnost vody v krajině, ale také na pravidelný odtok a zajištění dalšího energetického zdroje. Když postavím přehradu, tak jí logicky nebudu využívat jen pro jeden účel.

My se bavíme třeba o vodárenské nádrži Hanušovice, která je mimochodem plánovaná už sto let. Přitom dodneška nestojí. Když se podívám, jaký to má vliv například na výkup pozemků nebo likvidaci budov, to je minimum, téměř nic. Jedná se o hlubokou údolní nádrž, kde nejsou žádné vesnice, které bychom zatopili jako v případě stavby Lipna. Lyžařská centra nad Starým městem to opravdu neovlivní, naopak ta vodní nádrž změní vodní poměry, pokud jde o odpar, a potom ten případný příští spad sněhu.

Kromě zemědělství a energetiky je doprava dalším důležitým sektorem, kde vznikají emise skleníkových plynů. Měla by Česká republika ekologizovat dopravu, případně jaká opatření pro snižování emisí v tomto sektoru byste zavedli?

Určitě cílem je lokalizace a soběstačnost, to už jsem říkal. Aby se nepřevážely produkty a potraviny z jednoho konce světa na druhý. Dále potřebujeme návrat k lodní dopravě, což by právě největší efekt přineslo podřízení ředitelství vodních cest pod ministerstvo zemědělství. Z jednoho místa bude určováno, kdy ta voda má sloužit přírodě a krajině a kdy jiným účelům, energetickým a dopravním.

Řešení klimatické krize není představitelné bez mezinárodní spolupráce. Jaký je váš názor na Evropskou zelenou dohodu?

Podle mě to je široký evropský kompromis, který bohužel nemá úplně velkou perspektivu. Je to spíš kompromis mezi státy než mezi potřebnou ekonomikou Evropy a ochranou životního prostředí. Jednotlivé zájmy, ať už v bruselské centrále nebo jednotlivých států, nepřispěly k řešení podstaty problému klimatu. Opravdu z toho nejsem nadšený.

Jaká je tedy podle vás podstata problému klimatu?

Musíme se na to dívat z pohledu těch jednotlivých složek životního prostředí. Zejména z pohledu už zmíněné lokalizace, abychom poměry v jednotlivých místech byli schopní co nejefektivněji chránit. Buď na národní nebo lokální úrovni. Klidně i přes hranice států. Raději bych viděl přeshraniční dohodu, například o propojení Vltavy a Dunaje, kterou jsem již zmiňoval. Hledání centrálního kompromisu na úrovni Evropy mi nedává smysl. Jít zespoda je podstatnější než seshora nařizovat.

Frakce GUE-NGL, do které KSČM v Europarlamentu patří, při hlasování v lednu Zelenou dohodu také nepodpořila. Podle oficiálního prohlášení vaší frakci vadí, že je dohoda málo ambiciózní, založená na volném trhu a nekonečném růstu. Názor europoslanců KSČM na klimatickou krizi se ale podle analýzy evropských ekologických organizací sdružených v CAN Europe, kteří analyzovali hlasování všech europoslanců a europoslankyň v minulém volebním období, dlouhodobě rozchází s mainstreamem frakce GUE-NGL. Vaší europoslanci pro příznivou klimatickou politiku hlasovali jen v devíti procentech případů, zatímco průměr frakce byl šestašedesát procent. Proč tedy prosazujete něco jiného než většina evropských důsledně levicových stran?

Frakce sjednocené levice a severské zelené levice je postavená na otázce, nakolik globální procesy máme regulovat lokalizací. My to vidíme podobně, taky to vnímáme jako málo ambiciózní, protože se v tom nevidí ta jednotlivá místa. Znovu opakuji, náš pohled je zdola nahoru, kdežto Brusel k tomu přistupuje shora dolů. Podle nás tomu rozhodování od stolu nepomůže.

V evropských institucích bude letos probíhat debata o cílech snižování emisí pro rok 2030...

…my jsme na tu diskuzi připravení. KSČM má v tomhle ohledu odpracováno, máme vlastní odborníky. Můžete se zeptat Honzy Zemana, který té odborné sekci šéfuje, nebo Marušky Pěnčíkové, která se tomu také věnuje. Zelená politika je u nás přítomná, není to žádný fanatismus, je to velmi důsledně propracovaná ochrana občana před těmi nebezpečnými důsledky.

Spíše jsem se chtěl zeptat na debatu o snižování emisí do roku 2030. V současnosti je cíl stanoven na čtyřicet procent oproti roku 1990. Evropská komise navrhuje jeho zvýšení na padesát až pětapadesát procent, ekologické organizace jako Greenpeace pětašedesát procent, některé i víc. Česká vláda o zvyšování ambicí nechce ani slyšet. Kde stojíte vy?

Když si dám nějaký procentuální cíl, tak je to zase rozhodování seshora. Myslím si, že je potřeba hledat projekty, které povedou k lokalizaci. Můžeme se dostat tímto způsobem mnohem dál než v případě nějakého ambiciózního cíle daného shora, který propojuje nepropojitelné. Důraz na tu lokalizaci, kterou prosazují i naši kolegové ze severských levicových stran, je mnohem efektivnější než bruselské rozhodování.

Blíží se krajské volby. Budete v nich prosazovat nějaká opatření na úrovni krajů, která mohou pomoct řešit klimatickou krizi?

V Jihočeském kraji neustoupíme od toho, aby se dořešila otázka Národního parku Šumava. Budeme tlačit na to, aby součástí naší politiky byla podpora výstavby nových bloků jaderné elektrárny Temelín. Stejně tak budeme usilovat o propojování povodí. Tyhlety věci jsou pro nás důležité a chceme, aby dostaly prioritu i v rozpočtech krajů.

RADEK KUBALA