Jaký je vztah vaší strany k tématu klimatické krize?

KSČM se od svého založení v roce 1990 profiluje jako radikálně levicová strana se silným vztahem k životnímu prostředí. Nakonec i změna našeho znaku na třešně se zeleným lístkem ukazuje, že tu zelenou politiku chceme dělat. Máme i silnou odbornou skupinu pro životní prostředí. Sledujeme, jak se klima vyvíjí a neděláme jen politická prohlášení, ale konkrétní kroky.

Jaké?

Například, když jsme před dvěma lety podepisovali dohodu s hnutím ANO o toleranci, tak jednou ze základních podmínek bylo převzetí zdrojů vody a těch společností, které se zabývají vodovody a kanalizacemi. Tehdy jsme to ještě nemohli plně zrealizovat, ale už v současnosti jsou v rozpočtu poměrně velké prostředky na rekonstrukce vodovodů a výkup akcií soukromých společností, aby vodohospodářství převzal veřejný sektor.

Významným krokem bylo také posílení vědy a výzkumu, prosadili jsme dalších padesát milionů korun pro Czech Globe, kteří se věnují životnímu prostředí. Dál jsme posílili rozpočet v oblasti ministerstev životního prostředí a zemědělství na otázky řešení sucha, povodní a nedostatku vody. Usilujeme také o to, aby se správa vodohospodářství centralizovala na ministerstvu zemědělství, což znamená přesunout tam ředitelství vodních cest, které v současnosti spadá pod ministerstvo dopravy.

Nejviditelnějším a nejdiskutovanějším projevem klimatické krize u nás je sucho. Jakou cestou se chce při řešení sucha dát KSČM?

Uvědomujeme si, že všechna voda od nás odtéká, jsme na evropském rozvodí. Právě proto potřebujeme mít ten průtok pod kontrolou, ale takovým způsobem, abychom si neznepřátelili sousední státy. Chceme propojit vodárenské soustavy, například Povodí Vltavy a Moravy přes Vysočinu. Aby například v době, kdy na Vysočině nebo jihu Moravy bude větší sucho se dala použít i voda z Vltavy. Jednáme i se sousedními státy například o propojení Vltavy a Dunaje.

Jak jsem se dočetl na vašich stránkách, tak podporujete vládní návrh stavby desítek přehradních nádrží, se kterým přišlo ministerstvo zemědělství. Podle části odborníku i opozice takové projekty můžou poničit přírodní ekosystémy a zároveň nejsou řešením současného sucha. Už z toho důvodu, že stavby by se realizovaly až za několik let, tedy nebudou řešit současnou situaci. Zároveň nedostatkem přehradních nádrží je, že pokud nebude dostatečně pršet, tak naopak zadržují vodu, která chybí v krajině. Co říkáte na takové argumenty?

Já ty argumenty znám. Myslím si, že to jsou spíše pokusy znevážit to celé úsilí. Pro zadržení vody v krajině se dá nejvíc udělat tím, že vysadíme nové zelené plochy. To odlesnění kvůli kůrovci je obrovské. Například ale vodárenská soustava na Vltavě ukazuje, že jsou tam lepší poměry než na povodích, kde přehrady nejsou. Na Moravě nebo Bečvě je výsledek mnohem horší, protože tam chybí nádrž, která by uchovávala vodu a umožňovala zavodnění spodních vod.

Nicméně podle hydrologů obyčejný mokřad zadrží víc vody než umělé nádrže, na deseti metrech čtverečních zachytí až devět tisíc litrů vody. Navíc v roce 2018 jsme zažili situaci, kdy v létě některé menší přehrady neměly dostatek vody. Není proto efektivnější budovat mokřady a podobné krajinné prvky, které zachytávají vodu přímo v krajině?

Proti tomu nic nemám. Není ale pravda, že by mokřady zadržely více vody. Věnuji se tomu už dlouhou dobu. Ačkoliv jsem původem advokát, tak od roku 1998 se zabývám Národním parkem Šumava. I tam se ukazuje, že mokřady nejsou tak podstatné jako třeba zalesnění. Povrchová teplota na odlesněné půdě je vyšší než čtyřicet stupňů Celsia, odpar je tam velký a nedává možnost stabilního udržení vody v krajině.

Podle vědců jednou z příčin sucha je také průmyslové zemědělství, a proto podporují přechod na ekologické farmaření. Jaká je podle vás budoucnost zemědělství?

Nemyslím si, že při rostoucím počtu obyvatel na světě je možné ustoupit od vysoce produkčního zemědělství. Pro nás je nejpodstatnější, aby se pěstovalo vše, co je v daném podnebném pásmu možné vypěstovat. Potřebujeme zvýšit pestrost pěstovaných druhů a vyvážit živočišnou a rostlinnou výrobu. Důležitá je pro nás lokalizace zemědělství, což pomůže zvýšit soběstačnost a snížit nároky na dopravu, což životnímu prostředí pomůže.

Neznamená to, že se zakážou dovozy a vývozy, ale zvýšení míry vlastní výroby dává smysl jak ekonomicky, tak i ekologicky. Proti globalizaci nemůžete udělat nic jiného než lokalizovat. Ten útok vedený na KSČM kvůli našemu návrhu na zavedení povinného minimálního podílu domácích potravin v obchodech je vedený jenom tlakem na zisky nadnárodních korporací.

Zároveň ale jeden z velkých podniků založený na průmyslovém zemědělství, velkých lánech monokultur a produkci chemických přípravků je Agrofert. Ten je vlastněný premiérem Babišem, jehož vládě jste pomohli vyslovit důvěru a pro jejichž návrhy zpravidla hlasujete. I část té argumentace proti vašemu návrhu na minimální podíl domácích potravin je vedená tím, že to bez transformace a ekologizace zemědělství ve výsledku pomůže hlavně velkým zemědělským koncernům a Babišovi. Není to důvodná kritika, že sice brojíte proti nadnárodním korporacím, ale domácího oligarchu podporujete?

Já to tak nevnímám. Nezpochybňuji, že má holding Agrofert velký ekonomický zájem. Proti tomu se dá účinně pracovat tak, že pro všechny podniky zavedeme nejvyšší možnou výměru na jedné osevní ploše. Mnohem větší problémy nám dělá ale globalizace a přesun potravin a produktů z jednoho konce světa na druhý. I největší české zemědělské firmy jsou malé proti tomu, jak velké jsou podniky třeba jen v rámci Evropy. Podle mě to, co říkáte, je umělý problém.

Česká republika patří ke čtyřem zemím Evropské unie, které v přepočtu na počet obyvatel vypustí nejvíce emisí skleníkových plynů, oteplujících planetu. Lví podíl na tom má těžba a spalování uhlí. Vládní uhelná komise jedná o konci uhlí. Souhlasíte s koncem uhlí a případně kdy a za jakých podmínek by mělo uhlí skončit?

Závisí to hlavně na jiných zdrojích. Proto my pracujeme v jaderné komisi, abychom co nejdříve postavili nové bloky atomových elektráren. Co se týče zdrojů jako slunce, vítr, biomasa nebo bioplyn, tak i když jsme jich v minulosti postavili hodně, tak v současnosti dávají jenom nějakých devět procent energie. O vodě už jsme mluvili, o té nejde moc uvažovat. Pro energetickou soběstačnost můžeme udělat jenom to, že postavíme jaderné elektrárny.