Komunistická strana Čech a Moravy (KSČM) zřejmě směřuje k nejhoršímu výsledku ve volbách do Poslanecké sněmovny. Zbývá do nich zhruba čtvrt roku, již nyní je však zřejmé, že si komunisté oddychnou, obhájí-li vůbec nějaké mandáty. Do jejich až zoufalé situace se promítá dlouhodobý pokles volebních zisků na všech úrovních i setrvalý úbytek jak členstva, tak voličského jádra.

Do sněmovních voleb vyráží KSČM opatřena optimistickým sloganem „Šance na nový začátek“. Programové teze slibují v podtitulu dokonce šanci „začít znovu a lépe“. Strana v nich nabízí razantně levicový program včetně zvyšování minimální mzdy na nejméně dvacet tisíc korun, progresivní daně, kurzarbeit, posilování práv zaměstnanců, pravidelné valorizace důchodů i sociálních dávek.

Vyjadřuje odpor vůči privatizaci zdravotnictví, naopak avizuje podporu bydlení včetně „vyvlastnění nevyužívaných a dlouhodobě chátrajících budov ve prospěch obcí“ a výstavby městských i družstevních bytů. Kritizuje systém exekucí a slibuje jej převést do rukou státu. Svůj strategický cíl explicitně nazývá „socialismus“.

Současně ale přidává konzervativní body zaměřené vstřícně vůči Rusku a Číně, potažmo proti NATO. Linii rozvíjí přísliby odmítání „ekonomické migrace“ i „financování neziskových organizací, které pod záminkou humanitární pomoci slouží spíše k jednostrannému politickému nátlaku“, či naopak zavedení „výchovy dětí a mládeže k vlastenectví“.

KSČM deklaruje zájem o ekologii a zmiňuje se o ochraně půdy, vody i biodiverzity, současně se ale v textu ani jednou nevyskytuje slovo klima. Komunisté zato slibují podporu rychlé modernizace a přístavby jaderných elektráren, a to „bez diskriminačního omezování účasti například Ruska nebo Číny z tendru“.

Programové teze odkazují k probíhající pandemii se základním argumentem, že krizi mají zaplatit nejbohatší. Slibuje se posílení role státu, všeobecná pomoc občanům, startování ekonomiky a zvýšení podílu, jakým na podobné sociální záměry přispívají „velká podnikatelská, nadnárodní uskupení, která dosud jen kořistila z naší země i práce jejích občanů“.

Základna se tenčí, nadstavba chybí

Až na aktuální rétoriku zmiňující pandemii není náčrt programu zvlášť neobvyklý. Komunisté podobné věci žádají či slibují delší dobu. Voličský zájem o ně ovšem už roky nepramenil ani tak z konkrétního programu jako spíše ze zájmu volit protestně.

„Když se díváme na KSČM, vždy měla dva typy voličů: skalní příznivce oceňující nostalgii po minulém režimu a ty, jež přitahovala, neboť vyjadřovala jejich politický protest. To za poslední čtyři roky velmi oslabilo — podpořit [z protestních důvodů] stranu, jež drží u vlády miliardáře, přeci jenom působí poněkud nesmyslně. A zmenšil se, vlivem věku, i skalní elektorát,“ glosuje vývoj pro Deník Referendum politolog z Fakulty sociálních věd Masarykovy univerzity, Lubomír Kopeček.

Přestože jsou komunisté stále nejpočetnější stranou, jejich základna po dekády stabilně klesá. Od počátku devadesátých let, kdy po masovém exodu zůstalo asi 350 tisíc lidí, se členstvo ztenčilo na méně než desetinu. Ve dvacetiletém mediánu ztráceli komunisté skoro sedm procent členů ročně, stejný procentuální úbytek vykazují i v posledních letech. Roli hraje vysoký průměrný věk, již delší dobu kolem čtyřiasedmdesáti let. Naděje dožití činí v České republice 78,5 let.

Kam až může poklesnout nynějších asi 30 tisíc členů, není zřejmé. V pětiletém mediánu probíhal poslední dobou pokles o tři tisíce ročně. Při udržení trendu každoroční ztráty sedmi procent členstva KSČM během příštích pěti let sestoupí na oněch dvacet tisíc. Pokud by ovšem — třeba vlivem neúprosné demografické křivky — pokles pokračoval nikoli procentuálně, ale po oněch třech tisících, strana by do konce dekády prakticky zmizela.