KSČM je obklíčená minulostí i kšeftováním s Babišem
Lukáš JelínekDokáže tuzemská komunistická strana někdy překročit svůj stín, odpustit si koketování s atributy totality, nacionalismus i trapné kšeftování s oligarchy a stát se moderní levicovou silou?
Jak je to možné? A jaký trest vymyslet? Kdekdo si teď opět láme hlavu nad komunisty a jejich neotesaným místopředsedou Stanislavem Grospičem. Ten ve vysílání Českého rozhlasu Plus odmítl označit 21. srpen za začátek okupace Československa cizími vojsky a pasoval jej jen na „tragický moment“. A mrtví, jichž podle historiků bylo do konce roku 1968 asi 137? Podle Grospiče vesměs oběti dopravních nehod. Do jisté míry má v tomto bodě pravdu — ale kolik z nás ukončí svůj život při dopravní nehodě s tankem?
Grospič v tom není sám. S výjimkou Jiřího Dolejše ani další komunističtí poslanci přítomní minulý týden na schůzi Sněmovny nepodpořili schválení 21. srpna za památný den invaze a následné okupace.
Zároveň ale nezlehčují a už vůbec neobhajují onu událost. Jen si drží odstup od většinové interpretace. Podobně bývalá poslankyně Marta Semelová nehaněla Miladu Horákovou, „pouze“ nesouhlasila s tím, aby její smrt byla popisována jako justiční vražda. Komunisté si dávají pozor, aby nebyli za vlastizrádce a nevystavili se třeba i trestnímu stíhání.
Od minulého režimu se distancují, ale čas od času připomenou, že to nebo ono nebylo tak špatné či černobílé. Umějí se podívat smířlivě na tresty smrti, lágry i znásilnění země údajnými spojenci. Čerstvě si někteří z kovaných soudruhů notují i s pohledem okamurovců a další ultrapravice na EU, menšiny nebo uprchlíky. Nacionalizace druhdy internacionalistické partaje dál pokračuje.
Aby si mohli voliči vybrat, nemluví za komunisty jen Stanislav Grospič, Milada Semelová či Josef Skála. Pro liberály je v nabídce Jiří Dolejš, pro pragmatiky Kateřina Konečná, Miloslava Vostrá nebo taktizující předseda Vojtěch Filip.
Pozice komunistů není záviděníhodná. Voliče jim krade svojí rétorikou Andrej Babiš. Umí lépe prodat i sociální politiku ČSSD. Zároveň ale komunisty coby spojence vlády v parlamentu vtahuje do salonů a dělá z nich standardní přijatelnou stranu. Fotí se s nimi a ministryně financí Schillerová si už sedla na tiskové konferenci i pod komunistickou třešňovou vlajku, když potřebovala hlasy pro státní rozpočet.
Komunisté nechtějí přijít o přízeň ANO. Proto se nevyhraňují na ekonomických a sociálních tématech. Přitom tlak na zavedení vyšší daňové progrese u příjmů nebo sektorové daně by se nabízel. Místo toho KSČM žongluje s národovectvím a čas od času ujistí nostalgiky, že i ona teskní za minulostí.
Bouřlivá odezva u většinového elektorátu se nedostavuje. Preference komunistů se ne a ne zvednout. Jejich lídři však mohou mít pocit, že hýbou událostmi a drží prst na tepu dějin. Trestat Grospiče a spol., odvolávat komunisty ze sněmovních funkcí nebo se okázale rozhořčovat nad jejich gesty je zbytečné. Omluvy se od nich nedočkáme a částečné mučednictví by jistě přivítali. Jen ať zůstanou, jací jsou. Aspoň se dají lehce rozpoznat.
Jejich skutečným vytrestáním by mohl být leda vznik radikálně levicové partaje, která by uměla oslovit mladé, po nichž nyní touží i stárnoucí KSČM. Kdyby dokázal někdo jiný artikulovat to, k čemu se komunisté nemají a co sociální demokracie dělá jen na půl úst, šlo by o nejvýraznější pomoc levicové politice a levicovým tématům za poslední léta.
Stůjme ale nohama na zemi. Nový projekt by KSČM i ČSSD oslabil, leč sám by jejich pozice nezaujal. To už se spíš dřív rozdrolí, jak bývá mezi levicovými aktivisty zvykem. Proměna české levice se bez sociálních demokratů ani komunistů neobejde. Aby však mohla KSČM v budoucnu hrát aspoň trochu důstojnou roli, musí si odpustit koketování s atributy totality, nacionalismus, alibismus i trapné kšeftování s oligarchy. Je toho ale vůbec schopná?
Vznik nové levicové strany je nezbytností.
Lukáš Jelínek, ač to samozřejmě myslí dobře, by měl obhajobu socdem vzdát. Je to cesta nikam...
Na druhou stranu, nemůžeme říci totéž, co pan Pleva, kdykoli zcela klidně o pravici (bude-li nám ovšem ležet aspoň trochu na srdci)?
Pafrázuji v tedy: "S některými jedinci dosud v těchto partajích organizovanými - ano. Vznik nové pravicové strany je nezbytností. Lidé by měli obhajobu TOP09 a ODS, byť dobře myšlenou, vzdát. Je to cesta nikam..."
naprosto nejinak by bylo na místě promlouvat o nynější politické dominantě ANO: "Rozumný střed, určitě! Ale tenhle Babišův podnik?"
Nové strany, tedy ty úspěšné, neutvářejí jen jejich zakladatelé (a potom - někteří - straníci), nýbrž také voliči, resp. politická poptávka a situace. Proto je profil "zosnovatelů" nových stran takový, jaký je. A jsou to právě tito jedinci, kteří svým (sic!) partajím získávají voliče.
Lidé obhajoby ČSSD opravdu většinou zanechali. Čí je to vůbec strana, že? Co z individuálních rozhodnutí voličů vyplynulo dobrého pro levici a nakonec i pro politický systém jako celek?
Prozraďte nám, jakou levici vlastně chcete.
"... peníze nevznikly pro směnu, nýbrž jako náhradní obětina bohům v chrámech."
"A ocitáme se u jistého průniku písma s penězi..."
"Za každého muže, totiž hůlku, potom náčelník dostal řekněme jednoho vola."
Levice není zvyšování důchodů nebo průběžný penzijní systém. Resp. tohle není podstata levicové politiky, spíš její průvodní rys. Je třeba opustit "prakticismus", který místo koncepčního myšlení prosadil kdysi v socdem Paroubek.
Stačí položit si prostou otázku: Proč by důchody měly být financovány průběžně nebo by mezi nimi měly být malé rozdíly? Aby se někteří lidé nedostali do nesnází a mohli vést důstojný život. A proč by nám mělo záležet na tom, aby lidé vedli důstojný život a nestrádali, netrpěli? Protože bychom si lidí měli vážit a měli bychom je mít rádi. Čili u kořene je humanismus.
No jo, ale pokud postavím své politické postoje na humanismu, navíc obecném, univerzálním (chceme přece, aby se všem důchodcům žilo pokud možno dobře atd.), pak nemůžu najednou v případě uprchlíků nebo sexuálních menšin zařadit zpátečku či udělat obrat o 180° a říci - ne, ti mě nezajímají, ti ať si klidně trpí. Bez solidarity je levicovost nemožná.
Protože lidé se zkrátka potýkají s různými problémy, s různými formami útisku či perzekuce. Nelze tedy mít na zřeteli jen otázky čistě ekonomické, jako je výše důchodů a mezd, jakkoli jsou tohle důležitá témata a chybou západní levice (spíš ale v určitém, již minulém období) bylo, že tradiční sociálně-ekonomické akcenty opustila a kapitulovala do značné míry před neoliberalismem. Ale zkrátka témata kulturní levice jsou neoddělitelnou součástí levicové agendy. Bez nich je dnes levice nemyslitelná, resp. bez nich nejde o levici, ale o pouhý (zpravidla dočasný) populismus.
Zkuste si na chvíli představit, že jste žena, samoživitelka se dvěma dětmi, a navíc třeba sexuálně obtěžovaná šéfem. A ještě k tomu bydlíte na Ostravsku, kde se ty vaše děti často dusí. Vidíte, jak se témata tzv. staré a nové levice propojují. Jak bez jednoho nemůže existovat druhé.
Takže je na vás, p. Nusharte, na čí straně budete. Jestli spolu s dalšími nepřáteli kulturní levice budete ve skutečnosti dláždit cestu protilidové neoliberální politice ekonomické, nebo ne. Ukázkový příklad je V. Klaus ml. - on nemluví raději moc o tom, co chce dělat v ekonomice, zato o to hlasitěji bije na poplach před kulturní levicí, aby své hlavní cíle a plány zakryl. A vy mu pomáháte.
Vynaložil jsem tolik úsilí proto, abych vás aspoň pobídl k přemýšlení. Snad nejste ještě úplně ztracený...
Bez jakékoliv ironie si velmi vážím Vaší starosti o mě a zároveň mi to (z hlediska mého současného přesvědčení) přijde asi stejně zvláštní, jako by Vám přišla zvláštní moje starost o to, abyste "nebyl ztracen" z pohledu křesťanského. Odhaduji, že takováto moje starost by Vám byla nejspíš nepříjemná.
Při vědomí, že mezi námi je tato obtížně překonatelná názorová (či snad dokonce kulturní) bariéra, je ale nečekané, že přesto oba chceme, aby se všem žilo dobře. Já bych tento vnitřní prožitek vůle k dobru pro všechny klidně nazval modlitbou (a Vy zase možná solidaritou).
Co chcete říct tou modlitbou? Jako že se budete za skupiny, jichž se zastává kulturní levice, akorát tak modlit, ale jinak jim nebudete pomáhat? Opravdu nevím, co mám na to odpovědět.
V čem je ta kulturní bariéra? Není celý problém spíš jenom v tom, že zkrátka křesťanství nesmí být chápáno konzervativně, aby bylo vůbec v dnešní době k něčemu užitečné? Že zkrátka nesmí být "identitární", nesmí na něm být stavěna identita nepřátelská k jiným identitám?
Co se vám tedy nelíbí na jeho modlitbě? A co konkrétně pro ty lidi děláte vy?
To - vnitřně prožívané - přání ("aby se všem žilo dobře") křesťan může nazvat modlitbou (modlitbou za všechny, kterým to přeje), protože při modlitbě dělá úplně to samé. [I když v konkrétních případech jednotlivých lidí vlastně úplně dobře nemůže vědět, co tím "dobrem pro všechny" je, a může tedy "dobro pro všechny" abstrahovat jen na svůj "dobrý vztah ke každému člověku - i k nepříteli".]
Vnitřní prožitek jeho vůle k dobru pro ostatní má význam jak pro ty, kterým to dobro přeje, tak i pro něho samotného, pro jeho vnitřní naladění při běžném kontaktu se všemi těmi ostatními.
Když se například jako řidič dostane do situace, ve které by jinak měl nepřekonatelnou potřebu označovat některé svoje bližní za idioty a kretény, vzpomene si možná, že ti idioti a kreténi jsou vlastně ti "všichni lidé", kterým chtěl přát dobro. Možná ho ještě před malým okamžikem napadlo, že ten "kretén by si zasloužil vybrzdit", ale teď se tedy rozpomenul, že ten "kretén" je jeho bližní, kterému nic špatného nepřeje. Zde názorně vidíme, jak modlitba může zachránit život i ateistovi.
Kromě systému ("dopravních předpisů") je k dobrému životu všech ve společnosti potřeba mít ještě i dobrý vztah k ostatním lidem, a to dokonce včetně kréténů a idiotů, které bychom jinak vybrzdili. Nemůže se jednat o vztah reciproční - to by prostě v tom zmíněném případě kreténů nefungovalo.
Řeč byla o POLITICE. O tom, koho byste vy - vy jste s tím začal - volil a o tzv. nové a staré levici (byť jste použil opis). A vy z této obecné, politické, společenské roviny skočíte do oblasti individuální, osobní morálky a privátních postojů atd. Nejen že je to nefér, ale především právě takto se napomáhá pravici a v právě v důsledku podobného myšlení jsme dospěli tam, kde dnes jako společnost jsme.
Jestliže tedy na můj text, v němž vysvětluji potřebnost levicové politiky, reagujete úvahami o modlitbě, pak se nemůžu než divit.
Hlavně jste NIKDY nevyložil, co je na "nové", kulturní levici špatného. Vždy jen tajemně naznačujete, že jsou za ní jakési temné rejdy jakýchsi zlých sil.
Takže si ujasněme, v jaké rovině se bavíme. Což je i má odpověď paní Hájkové. Co dělám pro matky samoživitelky? Podporuji levicové hodnoty a propaguji myšlenku nové levicové strany.
Samozřejmě jistě máte na mysli také jesle, školky a tak...
Čili abych odpověděl jasně (i když si myslím, že má předchozí vyjádření jsou jasná dost): Jsem samozřejmě PRO zvyšování jak důchodů, tak mateřské, podporu školek atd. A hlavně nechci vůbec připustit, aby mezi tyto jednotlivé požadavky byl vrážen klín, stejně jako nesmí být vrážen klín mezi různé sociální skupiny, jimž by měla levice pomáhat. Pokud dopustíme rozeštvávání lidí, již jsme prohráli.
http://www.monumenttotransformation.org/atlas-transformace/html/l/levice/1-levice-a-levicove-hodnoty.html
Přečetla jsem ho. Píše například (nebo spíš psal, protože už myslím nežije), že levicové hodnoty jsou v českých zemích pevně zakotveny protože Češi se vždy považovali za plebejský národ. To podle mě ovšem platí pro starou levici. Nová levice, zelená levice, zvýšeně podporující některé menšiny v českých zemích příliš velkou podporu nemá. Její hodnoty tu zakotveny nejsou.
A to tu je přitom málo křesťanů, od nichž se přece jen dá čekat, že zelená levice pro ně nebude. Zatímco s klasickou sociálně demokratickou levicí se teoreticky ztotožňovat mohli. Ale i ateisté jsou u nás spíš konzervativní.
Můžete na voliče klidně nadávat, jak chcete, ale platí to, co je vhozeno do uren. Ne to, co si někdo představuje, že by být mělo.
Teď tedy zase vůbec nerozumím já Vám. Nerozumím, co chcete říct tou "politikou". Jde přece o dobro pro všechny? A k tomu je potřeba jak systém ("dopravní předpisy"), tak i individuální naladění člověka pro dobrý (solidární) vztah ke všem ostatním lidem ("když mě za volantem přepadne vztek, tak toho 'kreténa' nevybrzdím, protože si vzpomenu, že i jemu přeji dobrý život") . Aby to fungovalo, nemohu očekávat, že ten solidární vztah bude reciproční (což je - uznávám - trochu dost protimluv).
Nesporné je to, že český národ je opravdu převážně plebejsky založený. Ovšem - to ještě nemusí znamenat že by byl automaticky levicový.
Důsledkem tohoto plebejství je tradiční nedůvěra vůči elitám. Dokud těmito "elitami" byli kapitalisté, vůči kterým se ta plebejská většina mohla vymezovat jako (vykořisťovaná) třída, pak se tu skutečně projevovalo to plebejství jako levicovost.
Ale na straně druhé například Jirásek ve svém F.L.Věkovi nechá svého hlavního hrdinu na jednom místě vyslovit, jak je český sedlák chamtivý, skrblický, jak hledí jenom na svůj vlastní prospěch. Což jsou ovšem charakteristiky v zásadě pravicové.
Takže z toho plebejství samotného opravdu není možné vyvozovat automatický příklon k levicovosti a jejím hodnotám. Přijde vždy na konkrétní okolnosti, jestli se ten český plebejec přikloní k levici nebo k pravici.
Do nemalé míry ale z tohoto českého plebejství zřejmě profituje Babišovo hnutí ANO. Které se dokáže - přes osobu samotného Babiše, českého miliardáře - velice úspěšně prezentovat jako antielitářské.
Liberalismus sice skutečně může být jak pravicový tak i levicový; ale to není důsledkem jeho hodnotové neutrálnosti, nýbrž té zmíněné ambivalence. To znamená, liberalismus v sobě má j a k elementy pravicové, tak i levicové; a záleží na konkrétních okolnostech, která z těchto komponent převáží.
Na jedné straně je liberalismus - alespoň latentně - levicový v tom smyslu, že chce osvobodit člověka od veškerého útlaku. Pokud se tento útlak bude chápat v širším smyslu i jako útlak (znevýhodnění) sociální, pak tento liberalismus skutečně může obdržet levicový charakter.
Ale na straně druhé je liberalismus ze své podstaty principiálně individualistický. Pravý liberál nikdy nebude člověka pojímat jako nějakou kolektivní bytost. (Což je právě charakteristickým znakem sociální levice.) A individualismus - to je ovšem hodnota o sobě čistě pravicová; jejím nevyhnutelným důsledkem je heslo: "Postarej se o sebe sám!"
Zopakujme si tedy: liberalismus není sám o sobě hodnotově neutrální, nýbrž ambivalentní, vnitřně rozporuplný. A proto je možno ho vykládat jak v levicovém, tak i v pravicovém smyslu. V tom pravicovém ovšem daleko spíše, protože ten princip individualismu je naprosto základním principem liberalismu, zatímco ten jeho sociální výklad je možno získat jenom značně extenzivním pojetím liberalistického principu (osobní) svobody.
Pokud se opět nedočkám odpovědi, vzdávám diskusi s vámi.
"A to tu je přitom málo křesťanů, od nichž se přece jen dá čekat, že zelená levice pro ně nebude. Zatímco s klasickou sociálně demokratickou levicí se teoreticky ztotožňovat mohli." Asi jste chtěla napsat: ....že zelená levice pro ně bude.
Někteří křesťané považují ekologické a klimatické hnutí za nové náboženství, které uctívá stvoření místo Stvořitele. Například Gaiu a pod.
Jistě jsou i zelení, kteří berou problematiku životního prostředí a záchrany klimatu zcela civilně. V tom případě by to křesťanům nemuselo a nemělo vadit. Jistě je správné pečovat o přírodu, kterou nám svěřil Bůh. Papež František se snaží problematiku s křesťanstvím spojit, ale myslím, že většího úspěchu dosahuje u lidí mimo církev a mimo křesťanství.
Ještě je tu však jeden problém zelené levice, a to je, že zastává (a šíří) příliš liberální postoje v otázkách rodiny, genderu, pohlaví atd. Jistě to netřeba dál rozvádět.
Jestli bude křesťanství svou identitu budovat v opozici proti genderu atd., anebo jestli ji bude spíš stavět na účinné lásce a pomoci bližním. Pokud se vydá tou první cestou, bude vždy zneužito nebo zneužíváno krajní pravicí.
A nejde samozřejmě o nějaké abstraktní křesťanství, ale o konkrétní křesťany a jejich postoje...
Proč je tomu, jak konstatujete ve druhé větě? Jedním důvodem budou konzervativní postoje mnoha křesťanů, určitý odpor k nové agendě. Dále zde hraje roli nesouhlas rigidních věřících k občanské aktivitě (dokonce k účasti na volbách), který je často součástí jejich evangelizačních snah. Má se poslouchat nejen Bůh, ale i vrchnost.
Ovšem formulace, že Bůh člověku přírodu svěřil, neodpovídá tak docela znění ani intenci textu v knize Genesis...
Vaše poslední otázka by sama mohla být tématem k opravdu velmi dlouhému rozhovoru, ale my jsme zde už podobné rozhovory (hlavně o nové levici, genderu, multikulturalismu) spolu vícekrát vedli. Například v onom rozhovoru, kde jsme mluvili o genderu v souvislosti s evolucí ("lidská skupina či kultura jakožto základní jednotka evolučního výběru...") jsem měl pocit, že mezi námi došlo k porozumění. Mohu to zkusit vyhledat, pokud budete chtít.
Ale zpět k Vaší otázce. S jakoukoliv stručnou odpovědí nejspíš nebudete spokojen, ale já nemám žádnou jinou možnost.
Proč jsem tedy ochoten akceptovat "dopravní předpisy" od staré levice, zatímco od nové nikoliv? Stručně řečeno, ta stará (či v kladném slova smyslu "klasická") levice ty "dopravní předpisy" vůbec měnit nechce. Ona chce vytipovat nebezpečná místa na silnicích a ta upravit tak, aby byla bezpečná - aby tam nedocházelo k tragickým nehodám. Kdežto nová levice chce z gruntu nové dopravní předpisy. Který z těchto dvou přístupů je z hlediska "dobra pro všechny" přijatelnější, to je podle mě zcela zřejmé.
Jinak musím napsat, že nejsem schopna posoudit, nakolik se liší procento "angažovaných" mezi věřícími křesťany a jinověrci či atesty. Nemyslím, že za to mohou výroky svatého Pavla.
Pokud se ale křesťané politicky angažují, tak předpokládám, že spíš v něčem jiném. Ekologisté podle mého mínění vycházejí většinou z jiných ideových východisek a možná jsou proto vůči křesťanství i poněkud odmítaví, což může překážet spolupráci.
Věřící i nevěřící, vést dělící linii nemusí být ostatně snadné, zastávají leckdy málo konzistentní postoje. Něco na způsob toho, když většina lidí, která volí ANO Andreje Babiše by asi uvedla, že za minulého režimu bylo lépe.